Masatake Fujita jako uke pro O-senseie – Aikikai Hombu Dojo, 1969
Úvod
Zakladatel aikido Morihei Ueshiba vyučoval v průběhu života na mnoha místech. Říká se, že každým rokem bylo jeho budo jiné a nejen to, údajně se lišilo i místo od místa. V některých dojo učil pravidelně po mnoho let, některá navštěvoval výjimečnně a v některých byl jen jednorázově, přesto jsou příběhy těchto míst velmi zajímavé. Právě těmito místami bych se rád zabýval.
Zde je výčet dojo ve kterých O-sensei vyučoval. Jistě nejsou všechny, ale věřím, že je to velká část. O následujících dojo bude tento článek. V seznamu jsou někdy uvedeny roky, jedná se o roky, kdy O-sensei v dojo učil, ne o výstavbu nebo zboření.
- Ueshiba Juku – Ayabe – 1920 – 1927
- Shingu dojo – 1928 – ?
- Vojenské, námořní apod. školy
- Naval Staff College (Kaigun Daigakko) – cca 1927-1937
- Armádní univerzita (Rikugun Shikan Gakko)
- Vojenská policejní škola (Kempei Gakko)
- Škola v Toyamě (Rikugun Toyama Gakko) – 1930-?
- Špionážní škola Nakano (Rikugun Nakano Gakko) – cca 1941-1942
- Námořní inženýrská škola (Kaigun Kikan Gakko)
- Námořní komunikační škola v Yokosuce (Kaigun Tsushin Gakko)
- Technická škola torpéd (Kaigun Suirai Gakko)
- Dojo v Shiba, Shirogane, Tokio – cca 1927
- Dojo v Osaki-cho, Tokio
- Dojo v Mita Tsuna-cho, Tokio
- Dojo v Takanawa, Sengakuji, Tokio
- Dojo v Shiba Kuruma-cho, Tokio
- Mejiro dojo – Mejiro, Tokio – 1930
- kurzy v cukrovarnické společnosti Shiomizuko
- Dojo v domě Isamu Fujity
- Kobukan dojo / Aikikai Hombu dojo – Ushigome/Wakamatsu-cho, Shinjuku, Tokio – 1931 – 1969
- Takeda dojo – Takeda, prefektura Hyogo
- Asahi dojo – Osaka – 1933 – cca 1936
- poblíž stanice Umeda
- policejní stanice Sonezaki
- klub průmyslníků s názvem Yuko Club
- Osaka dojo – Aobasu, Osaka
- Zaikyo Gunjindan – Osaka
- Sumitomo Club – Osaka
- Noma dojo – 1936 (pouze fotografie, viz níže)
- Osaka dojo (Bansen Tanaka) – Osaka – 1936-1939
- Univerzita Kenkoku – 1938 – cca 1945
- Okawa Juku – 1940
- Svatyně Aiki a Iwama dojo – Ibaraki – 1943 – 1969
- Ueshiba Dojo/ Osaka Aikikai Dojo – Suita City v Osace – 1951
- Nakanoshima dojo – Wakayama – 1951
- Kumano Juku – Shingu – 1954 – 1969
- Manseikan dojo – Kumamoto 1954 – 1969
- Ame no Takemusu Juku – Suita City, Osaka – 1963 – 1969
Ueshiba Juku – Ayabe
Ueshiba Juku v Ayabe bylo první O-senseiovo dojo. Šlo o malé dojo, připojené k rodinnému domu Ueshibových. Bylo založeno v roce 1920 na návrh Ueshibova duchovního učitele Onisaburo Deguchiho, který si všímal, že jeho žák je zkušeným praktikem budo. Onisaburo dal také O-senseiovi kaligrafii s názvem Ueshiba Juku. Takto toto období popsal Doshu Kisshomaru Ueshiba:
Morihei Ueshiba Sensei se podle našich informací přestěhoval do Ayabe dva nebo tři měsíce po smrti svého otce Yorokua a Onisaburo Deguchi Sensei ho požádal, aby založil dojo bojových umění.
Na začátku nebyl požádán, aby založil dojo. Otec se v té době zbavil většiny svého majetku v Tanabe. Během pobytu v Ayabe se jeho každodenní život musel změnit v život spotřebitele. Musel mít dostatek peněz na živobytí. Protože však můj otec prodal většinu svého majetku už v době, kdy se přestěhoval na Hokkaido, zdá se, že mu peníze poskytli příbuzní. Když jsem zdědil majetek v Tanabe, byl napsán na mou matku. A co víc, byly na její dívčí jméno “Hatsu Itogawa”, nikoliv “Hatsu Ueshiba”. Takže se do Tanabe vrátil jen několikrát.
Zdá se, že můj otec věnoval nějaké peníze náboženství Omoto, když se přestěhoval do Ayabe. Myslím, že právě proto si lidé z Omoto mysleli, že musí pro mého otce něco udělat, a dovolili mu postavit si dům na pozemku Omoto na úpatí hory Hongu. Protože můj otec v mládí studoval bojová umění pod vedením lidí jako Sokaku Takeda, Masakatsu Nakai a Tokusaburo Tozawa, měl jistou úroveň schopností. Bojová umění ho bavila od samého začátku, a tak když se rodina přestěhovala do Ayabe, zařídili vše tak, aby mohl trénovat přímo v domě. Bylo to malé dojo, které se skládalo ze 14 nebo 16 rohoží tatami. V domě byly čtvery velké posuvné dveře a za nimi svatyně. Dostával jsem vynadáno za to, že jsem do posuvných dveří dělal díry (smích). V roce 1920 napsal Onisaburo Deguchi Sensei ceduli s nápisem “Ueshiba Juku” (škola Ueshiba) a dojo otevřel. Nápis byl vždy umístěny v čelní části dojo. V roce 1921, kdy jsem se narodil, napsal Onisaburo Deguchi Sensei mé jméno “Kisshomaru”. Jméno si vybral hned po propuštění z vězení. [Deguchi byl uvězněn po prvním incidentu v Omotu].
Cvičili v Ueshiba Juku pouze věřící Omoto?
Nepřijímal širokou veřejnost ani nepropagoval své dojo. Dával jen malé instrukce blízkým spolupracovníkům pana Deguchiho a různým vyšším představitelům náboženství. Můj otec byl typ člověka, který ve věcech jednal, a tak se mohl dostat do střetu s těmi, kteří pouze mluvili. Chápu, že když se vyskytly různé problémy a můj otec se objevil, tento typ lidí se mu vyhýbal. Myslím, že pan [Noriaki] Inoue byl s mou rodinou v Ayabe od samého začátku. Přijel asi v roce 1921 nebo 22. Předtím byl na Hokkaido. Jeho matka byla nejstarší sestrou mého otce. Chápu, že rodina Inoue byla opravdu dobrá ve vydělávání peněz a v té době byla bohatá. Moji rodiče vzali Inoueho k sobě domů, když byl malý. Poslali ho zpátky k rodičům a znovu ho přijali, když mu bylo 13 let. Ačkoli můj otec odjel na Hokkaido, aniž by Inouemu cokoli řekl, přijel zřejmě asi o rok nebo dva později. Protože byl s otcem odmalička, Inoue toho o něm ví opravdu hodně. Začal cvičit s mým otcem ve třinácti letech a myslím, že Inoueho pohyby jsou podobné.
V té době přicházelo do centra Omoto poměrně hodně lidí. Zdá se, že mít mého otce mezi vyznavači Omoto bylo pro pana Deguchiho něco jako pírko v kapse. Říkával něco jako: “Máme tady skvělého mistra bojových umění. Chtěli byste ho vidět?” Pan Deguchi si mého otce opravdu oblíbil a společně odjeli do Mongolska.
Aikido Journal – Rozhovor s Kisshomaru Ueshibou: Počátky aikido
Díky Takeshitovi a Asanovi se začali do Ueshiba Juku v Ayabe často sjíždět vojáci a námořníci. Na žádost Takeshity se nakonec přestěhoval do Tokia.
Shingu dojo
Cvičení aikido ve městě Shingu bylo poprvé zahájeno v roce 1925, 1926 nebo 1928. Kisshomaru Doshu v rozhovoru pro Aikido Journal uvedl roky 1925 nebo 1926 avšak na webu Shingu dojo je psáno 1928.
Jméno Ueshiba se stalo všeobecně známým jako bojového umělce. Různí členové Omota ho začali žádat, aby učil tu a tam, a on jezdil na místa jako Kumamoto [Kyushu] a Shingu ve Wakayamě. Bylo to někdy kolem roku 1925 nebo 26, kdy můj otec odjel do Shingu. Pan [Michio] Hikitsuchi tam v té době nebyl. Začal studovat u mého otce kolem roku 1953 nebo 54. Před Hikitsuchiho příchodem byl muž jménem Kubo, který byl majitelem obchodu s fotoaparáty. Pan Kubo a několik dalších se sešli a pořádali semináře. Chápu, že právě skrze toto spojení pan Hikitsuchi vstoupil do dojo.
Byl pan Kubo věřícím v Omoto?
Možná ano. V té době věřící v Omoto udržovali velmi blízké vazby. Můj otec také mnohokrát jezdil do Tokia. Bylo to proto, že Seikyo Asano byl jím hluboce okouzlen a vyprávěl svému kolegovi z Námořní akademie, Isamu Takeshitovi, o mém otci. Bylo to poprvé, co Morihei Ueshiba opustil Omoto a byl vystaven široké veřejnosti.
Aikido Journal – Rozhovor s Kisshomaru Ueshibou: Počátky aikido
Dojo v Shingu se nacházelo ve druhém patře skladu saké pivovaru Ozaki. To se podařilo díky velkému úsilí pana Yoshihira Kuba, majitele Kubo Photography, který v té době pozval Ueshibu O-senseie.
Doja v Tokiu
Když se O-sensei přestěhoval do Tokia, bylo mu poskytnuto postupně několik dojo. Byl to často dům nějakého vysoce postaveného muže a Morihei zde vyučoval. Nakonec, ale dům začal chátrat a bylo nutné najít lepší místo a tak následovalo další dojo/dům. Průběh byl vždy stejný a tak se vystřídala místa jako Shiba, Shirogane, dále Shiba-Takanawa, Sengakuji, kde začal studovat Hisao Kamada a O-sensei v tu dobu bydle v domě vysluožilého vojáka jménem Matsushita, dále dojo v Shiba Kuruma-cho, dojo v Osaki-cho. Po Osaki-cho byla Mita Tsuna-cho. Pozemek v Mitě patřil baronu Katsuji Utsumimu. Jako poslední z malých tokijských dojo v roce 1930 začal trénink v Mejiru. V dojo Sengakuji navštívil trénink Kiyoichi Takagi, který učil judo O-senseie a Noriaki Inoue Senseie, když byli oba velmi mladí. Inoue na návštěvu vzpomínal takto:
Byl vaším učitelem juda Kiyochi Takagi?
Ano, byl. Tehdy byl ještě mladý. V Tanabe potřebovali instruktora a pozvali pana Takagiho. Víte o něm hodně! Je ještě naživu?
Ne, ale jeho žena ano. Ve kterém roce jste s mistrem Ueshibou studovali judo?
Kolem roku 1911, když jsem byl ještě dítě. Můj dědeček byl velmi přísný a myslel si, že judo pro nás bude dobré, protože je to sport. Myslel si, že by to bylo dobré rozptýlení pro chlapce, a požádal Kodokan (ústřední organizace judo), aby nám někoho poslali. Na základě této žádosti přijel do Tanabe pan Takagi. Nejprve u nás bydlel a myslím, že zůstal dva roky. Dobře jsme se o něj postarali, ale brzy se vrátil domů. Ueshiba měl také hodně práce a nemohl cvičit na plný úvazek. Strýc pak musel odjet na Hokkaido.
Když jsme po letech trénovali v Sengakuji v Tokiu, přišel nás navštívit jeden muž. Přišel ke mně a řekl: ” Už je to dlouho, Bo-chan.” Zeptal jsem se ho, kdo je, a on mi řekl, že je Takagi. Úplně jsem na něj zapomněl! Navrhl jsem mu, aby s námi pracoval, ale on řekl: “Ale ne. Nemohl bych přežít, kdyby mě takoví lidé jako vy pohazovali.” Řekl jsem mu, ať si z nás nedělá legraci, a všichni jsme vyprskli smíchy! Pro tuto příležitost si s sebou přivedl tým mladých judistů z Kodokanu. Byli tam také lidé jako admirál Takeshita, Kosaburo Gejo ze školy Yagyu Shingan-ryu a několik dalších, kteří nás pozorovali při cvičení. Pan Takagi sledoval kurz. Když mu říkám, že by měl jít trénovat s námi, směje se a říká mi, že se věci změnily. To byly časy!
Stanley Pranin, rozhovor s Noriaki Inouem z Aikido průkopníci: Předválečná éra
Mejiro dojo – Mejiro, Tokio
Ueshibovi patroni začali shánět peníze na nové dojo. Mezi hlavními dárcy byla rodina Inoue (hlavně otec Noriaki Inoueho, Zenzo Inoue a strýc Noriakiho, Koshiro Inoue. Nakonec však nejvíce přispěla bohatá rodina Ogasawara. Za tyto peníze se pořídil pozemek v Ushigome (dnes Wakamatsu), Shinjuku. Do doby než se ale místo připravilo, tak bylo nutné někde trénovat a tak se od rou 1930 začalo trénovat v Mejiru, díky pomoci Zentaro Miwy. Přesun do Mejiro byl dočasným opatřením, zatímco se dokončovala výstavba nového dojo. Mejiro dojo navštívil i Jigoro Kano, zakladatel juda, aby sledoval Moriheiovu demonstraci. Kano, velmi ohromen, poslal dva ze svých nejlepších studentů judo, aby studovali umění Moriheie Ueshiby. Byli to Minoru Mochizuki a Jiro Takeda.
“Další památnou událostí z období Mejiro byla návštěva generála Makota Miury, který přišel do Mejiro dojo, aby vyzval Moriheie. Miura byl asi před 20 lety studentem Sokaku Takedy a považoval Moriheie za zbohatlíka, který se odchýlil od cesty Daito-ryu. Generál však byl proti Moriheiově technice bezmocný a nakonec se stal jeho dlouholetým studentem a podporovatelem.” V této době nastoupil také Ikkusai (tehdy Hajime) Iwata, později 9. dan Aikikai.
Kobukan dojo – Aikikai Hombu Dojo
Když bylo Kobukan dojo konečně dostavěno bylo možné se přestěhovat z Mejira do Ushigome. V tu dobu však pozemek ještě rodině Ueshiba nepatřil. Když se však později ukázala možnost, rodina Ueshiba pozemek koupila. V dojo se cvičilo již před oficiálním otevřením. Dokonce těsně před zahajovacím ceremoniálem, přijel O-senseiův instruktor Daito-ryu jujutsu, Sokaku Takeda. Ten vedl v novém dojo od 20. března do 7. dubna 1931 seminář. Údálost dokládá to, že v Sokakuově eimeiroku (zápisní/účetní kniha) se k těmto datům objevuje zápis s Moriheiovým jménem a pečetí.
“Je jisté, že Sokaku o otevření Moriheiova soukromého dojo věděl předem, protože si oba po léta dopisovali. Nejsou však známy žádné okolnosti jeho návštěvy Kobukan dojo při této příležitosti. Sokaku navštěvoval Moriheie pravidelně od 20. let 20. století až do poloviny 30. let, někdy i bez předchozího upozornění. Vztahy mezi nimi se v posledních letech zhoršily, protože Morihei se vydal na vlastní dráhu instruktora budo. Morihei byl v roce 1922 certifikován jako instruktor Daito-ryu Aikijujutsu, ale finanční dohoda mezi nimi zůstávala poněkud nejasná a to se ukázalo být jablkem sváru. V tomto období své kariéry byl Morihei v procesu modifikace technik Daito-ryu do podoby plynulejších, méně jujutsu připomínajících pohybů, které charakterizovaly jeho pozdější aikido.
Oficiální zahajovací ceremoniál se konal později v dubnu 1931 poté, co Sokaku opustil Tokio, a zúčastnilo se ho mnoho hodnostářů, včetně několika vysoce postavených důstojníků armády a námořnictva. Existuje vzácná skupinová fotografie, která zachovává záznam o přítomných (pozn. fotografie výše). Mezi VIP hosty byli admirál Isamu Takeshita, generál Makoto Miura, kontradmirál Seikyo Asano, admirál Sankichi Takahashi, Dr. Kenzo Futaki, Harunosuke Enomoto a velitel ve výslužbě Kosaburo Gejo. Mezi přítomnými Moriheiovými Uchi-deshi a studenty byli Yoichiro Inoue, Hisao Kamada, Minoru Mochizuki a Hajime Iwata. Přítomni byli také Moriheiova manželka Hatsu a syn Kisshomaru. V dojo tokonoma byla příhodně vystavena horizontální kaligrafie od Onisabura Deguchiho – Moriheiho duchovního mentora – s nápisem „Ueshiba Juku“. Stejná kaligrafie byla vystavena na zdi Moriheiovy první školy „Ueshiba Juku“, která se nacházela v Ueshibově domě v Ayabe na začátku 20. let 20. století.
Tréninkový prostor Kobukan Dojo se skládal z 80 tatami a budova také ubytovávala rodinu Ueshibů a Uchi-deshi . Kisshomaru uvádí, že v dojo se mohlo najednou ubytovat až 20 Uchi-deshi. Budova sloužila mnoho let a přežila válečné bombardování Tokia, kdy většina okolních budov shořela do základů díky včasnému úsilí Kisshomaru. Jako dojo ústředí Aikikai bylo využíváno až do roku 1968, kdy byla budova zbořena, aby uvolnila místo pro výstavbu současného Aikikai Hombu Dojo. Současné sídlo rodiny Ueshibů stojí na místě, které dříve zabíralo Kobukan dojo.
Poté, co bylo jeho dojo otevřeno, Morihei přijímal návštěvy od vůdců náboženství Omoto. Hidemaro Deguchi a jeho žena Naohi – zeť a dcera Onisabura – v této době několikrát navštívili Kobukan. Pamětní fotografie z jedné z těchto návštěv se dochovala a je zajímavé poznamenat, že kaligrafie vystavená v tokonomě se od slavnostního otevření změnila. Na počest významných návštěvníků Omota bylo bezpochyby vystaveno několik děl Hidemara, zkušeného kaligrafa.”
Kurzy v cukrovarnické společnosti Shiomizuko
O těchto kurzech není známo příliš mnoho, ale Hisao Kamada v rozhovoru se Stanley Praninem vzpomínal:
Školení probíhala také na různých místech. Vzpomínám si na kurzy v cukrovarnické společnosti Shiomizuko, když byl prezidentem Kosaburo Okada, v domě Isamu Fujity, na námořní akademii, pro stráže císařského paláce a na místě zvaném Kojunsha. Vzali mě do společnosti Shiomizuko, do domu pana Fujity a do Kojunshy.
Hisao Kamada – Aikido průkopníci: Předválečná éra
Dojo v domě Isamu Fujity
Ve výše zmíněném citátu se Kamada zmiňuje o tréninku v domě Isamu Fujity. Isamu nebo také Seiko Fujita byl poslední nebo jedním z posledních mistrů ninjů a je velmi zajímavé, že Ueshiba učil přímo v jeho domě. (více o Fujitovi níže)
Vyučování vojáků a policie
Během O-senseiovo vyučování v Tokiu od roku 1927 měl také paralelní učitelské povinnosti. Jednou z hlavních bylo pravidelné vyučování vojáků a policie na různých školách. Mezi tyto školy patří:
Námořní štábní škola (Kaigun Daigakko) – Na Kaigun Daigakko O-sensei vyučoval přibližně od roku 1927 do roku 1937. Pozici učitele na této škole získal díky svým kontaktům s admirály Isamu Takeshitou a Sankichi Takahashim.
Armádní univerzita (Rikugun Shikan Gakko)
Škola v Toyamě (Rikugun Toyama Gakko) – O-sensei na Toyamě vyučoval cca od roku 1930 a není známo, kdy přestal.
Špionážní škola Nakano (Rikugun Nakano Gakko), c. 1941-1942 (prostřednictvím spojení s generálem Miurou)
Vojenská policejní škola (Kempei Gakko) – není známo, kdy zde O-sensei vyučoval, ale pozici instruktora na této škole získal na základě úvodu od generála Makoto Miury. Na tréninky pro Kempeitai bral O-sensei často Kanshu Sunadomariho, jelikož mnoho dalších žáku v té době nebylo.
O-sensei také vyučoval vojáky na některých místech krátkodobě mezi tato místa patří tato:
Výcvik gardy císařského paláce na místě zvaném Kojunsha
Námořní inženýrská škola (Kaigun Kikan Gakko) – zde O-sensei měl pouze krátký pobyt
Námořní komunikační škola v Yokosuce (Kaigun Tsushin Gakko)
Technická škola torpéd (Kaigun Suirai Gakko) – neví se kdy
“Tyto pedagogické pobyty na vojenských institucích se rozprostírají v letech 1927 až 1942, poté se Morihei odebral do Iwamy. Výše uvedený seznam nabízí poměrně přesvědčivé důkazy o Moriheiových rozsáhlých vazbách na pravicové vojenské osobnosti a jejich aktivitách.
Během tohoto 15letého období Morihei komunikoval s mnoha vysoce postavenými vojenskými důstojníky a jistě byl obeznámen s aktivitami různých frakcí a jejich agendami. Byl také svědkem intenzivního budování vojenské síly národa a expanzivních aktivit Japonska po celé Asii.”
How War and Religion Shaped Modern Aikido, Part II by Stanley Pranin
Bylo zde mnoho škol, včetně školy vojenské policie, námořní akademie, technické školy pro torpédové lodníky a vojenské akademie Asakasa. Uchi-deshi snili o tom, že jim bude dovoleno doprovázet O-senseie na jeho cestách. Velmi jsem záviděl starším studentům a byl jsem opravdu šťastný, když mi poprvé dovolil, abych ho doprovázel. Techniky, které O-sensei vyučoval, se hodně lišily v závislosti na dojo.
Rinjiro Shirata – Aikido průkopníci: Předválečná éra
Zajímavé je, že dalším instruktorem na špionážní škole Nakano byl Seiko Fujita, kterému se říkalo poslední ninja. Do tohoto tématu, ale raději nebudu zabředávat, jelikož tento titul si i v současnosti nárokují dva muži. Jedním je Jinichi Kawakami a druhým Masaaki Hatsumi. Každopádně není jisté zda se v Nakanu Morihei Ueshiba a Seiko Fujita potkali. Výše jste však již četli o tom, že O-sensei učil přímo v jeho domě. Není však přesně úplně jisté zda vyučoval v jeho domě před nebo po výuce v Nakano (případně souběžně). Nějaké kontakty mezi ním a O-senseiem jistě byly, jelikož jsou spojeni i díky manuálu Yamato-ryu Goshinjutsu a Seiko Fujita se také zúčastnil akce konané po historicky prvním Aikido Yudansha semináři v roce 1955 (viz První Yudansha – 1955). Další zajímavostí je, že se O-sensei a Deguchi prostřednictvím Fujity setkali s Kingoro Hashimotem (který, kromě účasti na Nankingském masakru a anexi Mandžuska podílel na dvou pokusech o převrat s cílem nahradit civilní vládu předválečného Japonska vládou kontrolovanou armádou – do jednoho z nich byli zapojeni Morihei Ueshiba a Onisaburo Deguchi. – To je jen další ukázkou o velmi silném napojení Ueshiby na ultranacionalistické a další velmi pravicové skupiny. Mezi dalšími ultranacionalisty spojených s Ueshibou byl například Ryohei Uchida, Mitsuru Toyama, Fumimaro Konoe, Kohinata Hakuro, Shumei Okawa atd.) Zdá se, že spojení Moriheie Ueshiby a Seiko Fujity bylo velmi blízké.
Sunadomari Sensei na tréninky pro vojenskou policii vzpomínal takto:
Jaké to bylo žít v té době s mistrem Ueshibou?
Pro Japonsko to bylo velmi těžké období. Většina studentů odešla na frontu a já jsem byl jediný Uchi-deshi. Nebylo mi ještě dvacet a byl jsem ještě teenager, ale musel jsem doprovázet O-senseie, když šel například učit Kempeitai.
(Poznámka redakce: Kempeitai: japonská vojenská policie, obdoba četnictva. Kempeitai, někdy přirovnávaná ke gestapu, byla zrušena v roce 1945).
Jaké bylo vyučování Kempeitai?
Chystali jsme se učit vojenství, ale v té době jsem ještě nic nevěděl! Obvykle učil O-sensei. Byl jsem jeho žák a bylo mou povinností ho doprovázet navzdory mému mládí. Kempeitai byla elitní skupina, která přitahovala velmi tvrdé a silné lidi, ale my jsme je učili techniky, které neznali. I jednoduché techniky jsou účinné, pokud je protivník nezná.
Dnes si myslím, že to bylo velmi formativní, ale vzpomínám si, že jsem je učil jen jako dítě… Když jsem musel jít sám, bylo to opravdu těžké, ale naštěstí jsem většinou šel jen jako asistent O-senseie. Byl jsem jejich partnerem a opravoval je. Byl jsem ještě dítě, ale byla to taková doba… V takových situacích, kdy proti vám stojí mnohem silnější lidé, se setkáváte tváří v tvář s hranicemi svého srdce.
Rozhovor s Kanshu Sunadomarim od Léo Tamakiho
Sám O-sensei řekl Sadao Takaokovi: “Moje žebra jsou celá z jednoho listu. Jednou za starých časů mě instruktor na akademii v Toyamě probodl dřevěným bajonetem. Tenkrát jsem dělal lehkomyslné věci.” (viz Setkání s O-senseiem – Sadao Takaoka Shihan).
Seiseki Abe uvedl: “S přibývající intenzitou války Morihei Sensei jen zřídka učil širokou veřejnost a většinu času trávil výukou na místech, jako byla škola Toyama a škola Nakano, speciální vojenské instituce v Tokiu, kde vyučoval.” (viz Rozhovor – Seiseki Abe – 1995)
V rozhovoru s Kondo Hidezem O-sensei uvádí následující:
Jsem si jistý, že ani Tenryu by si s vesmírem neporadil. Co jste dělal během války?
Během války jsem byl sám. Měl jsem na starosti všechny armádní a námořní školy. Měl jsem tři auta pro soukromé účely a nikdy jsem nepoužíval veřejnou dopravu. Nedovolili mi to. V té době, když jsem cestoval, jsem si pořizoval bílou jízdenku první třídy. Teď je to pro mě těžké, když cestuji, protože mám obyčejnou červenou jízdenku.
Pochopili vojenští důstojníci duch aikido?
Ne, nepochopili. Vojenští důstojníci si zakládají na boji, ale já jsem si zakládal na svém vlastním standardu, na aikido.
Rozhovor – Morihei Ueshiba – roku 1956, od Kondo Hidezo
V jiném rozhovoru O-sensei řekl: “Protože jsem sám v době války vojáky vyučoval bojová umění jako prostředek k zabíjení ostatních, velmi mě to po skončení konfliktu znepokojovalo. Byla to pro mě motivace k objevení pravého ducha aikido.” (viz. Rozhovor – Morihei Ueshiba a Kisshomaru Ueshiba – z knihy Aikido od Kisshomaru Ueshiby)
Z Toyamy pochází i jiné příhody od O-senseie. V tomtéž rozhovoru mluvil o tomto tématu O-sensei i více:
B: Vyučoval jste také v armádě, v době, kdy jste učil na námořní akademii?
O-sensei: Ano. V roce 1932 nebo 33 jsem začal učit bojové umění v armádní škole v Toyamě. (prefektura na západním pobřeží Honshu; pozn. překl.) Potom mezi roky 1941-42 jsem vyučoval studenty ve vojenské policejní akademii. Při jedné příležitosti jsem také provedl ukázku aikido na přání generála Toshie Maedy, superintendanta v armádní škole.
B: Byl jste zapojen do výuky vojáků. Musel jste narazit na spoustu drsných typů a zažít hodně příhod.
O-sensei: Ano. Jednou jsem byl dokonce napaden ze zálohy.
B: Bylo to proto, že vás považovali za panovačného učitele?
O-sensei: Ne tak to nebylo. Bylo to proto, aby vyzkoušeli moji sílu. Bylo to v době, kdy jsem začínal učit vojenskou policii. Jednoho večera, když jsem šel po cvičišti, jsem cítil, že se stane něco divného. Cítil jsem, že je něco ve vzduchu. Náhle se ze všech směrů vyhrnuli vojáci, schovaní za keři a v jámách a obklíčili mě. Zaútočili na mě s dřevěnými meči a dřevěnými puškami. Ale protože jsem byl na takové věci zvyklý, vůbec mě to nevadilo. Jak se mě snažili zasáhnout uhýbal jsem se tělem sem a tam než se všichni vyčerpali. V každém případě svět je plný překvapení. Jednou jsem potkal jednoho z mužů, kteří mě napadli. Při nedávné schůzi poznal moji tvář a přišel ke mně s úsměvem od ucha k uchu. Po tom, co jsme si pár minut povídali, jsem se dozvěděl, že je to jeden z útočníků, kteří na mě zaútočili toho večera před mnoha lety. Podrbal se na hlavě a řekl mi: „Velmi mě mrzí, co se tehdy stalo. Toho dne jsme debatovali o tom, jestli je nový učitel aikido opravdu silný nebo ne. Několik z nás, horkokrevných vojenských policistů, se rozhodlo nového učitele vyzkoušet. Kolem 30 mužů se schovalo a čekalo. Byli jsme úplně ohromení, že 30 sebejistých mužů nezmůže nic proti vaší síle.“
C: Staly se vám ještě nějaké příhody, v době, kdy jste působil na škole v Toyamě?
O-sensei: Máte na mysli měření sil? Jeden incident se odehrál, tuším, před tou událostí ve vojenské akademii. Několik kapitánů, kteří působili na škole v Toyamě, mě vyzvali abych s nimi změřil svou sílu. Všichni se chlubili tím, jak těžké věci uzvedli, nebo jak široká polena dokázali přerazit. Já jsem jim odpověděl: „Já nemá sílu jako vy, ale dokážu porazit takové jako vy jedním jediným prstem. Protože by mě mrzelo, kdybych vás musel hodit, pojďme udělat tohle: Já napnu paži a položím prst na desku. Vy, pánové, si pak na mou ruku lehnete.“ Jeden, dva, potom tři důstojníci si na mou paži lehli. Všichni začali být naštvaní a já jsem počkal až jich na mě leželo šest. Potom jsem poprosil o sklenici vody a vypil ji svou levou rukou. Když jsem ji pil, všichni ztichli a dívali se udiveně po sobě.
Rozhovor – Morihei Ueshiba a Kisshomaru Ueshiba – z knihy Aikido od Kisshomaru Ueshiby
Takeda dojo
Onisabura Deguchi chtěl založit sdružení pro propagaci bojových umění a tak v srpnu 1932 bylo založeno Dai Nippon Budo Senyokai. Toto sdružení bylo vytvořeno na míru, aby podporovalo Moriheiho úsilí o rozvoj jeho budo a také sloužilo k demonstraci vlastenecké role náboženství Omoto. Ueshiba Sensei se stal prezidentem Budo Senyokai a vyučoval mnoha místech po celém Japonsku, například i ve vesnici Iwama, kde mimochodem začali cvičit Shigemi Yonekawa a Zenzaburo Akazawa, kteří se poté stali Uchi-deshi v Kobukanu. Ačkoliv bylo mnoho dojo po celém Japonsku (v budovách Omoto-kyo) a oficiální sídlo bylo v ústředí Omoto v Kamece, hlavním dojo bylo dojo ve městě Takeda v prefektuře Hyogo. Několik Uchi-deshi Moriheiovo Kobukan dojo v Tokiu bylo v různých časech posláno do Takedy k intenzivnímu výcviku a pomoci při vyučování. Noriaki Inoue také hrál významnou roli při vyučování v pobočkách Budo Senyoka i v oblastech Kanto a Kansai. Kisshomaru Doshu vzpomíná, že mezi Moriheiovými studenty z Tokia a jistými horkokrevnými věřícími Omoto – zejména členy Showa Seinenkai (Showa Youth Association) – kteří cvičili v Takeda dojo, došlo k třenicím. To bylo něco jako rivalita mezi Kobukan dojo a školou Takeda. (Z Aikido Kaiso Ueshiba Morihei , str. 223-223)
Doja v Osace
Dojo novin Asahi
První dojo, které zmíním je dojo novin Asahi, které mělo zásadní význam v historii aikido a Daito-ryu. Časově se stále nacházíme před druhou světovou válkou. Ishii Mitsujiro, vedoucí novin, pozval O-senseie a by zde vyučoval kvůli nepokojům a útokům na noviny. Ve skutečnosti O-sensei pro noviny Asahi učil na třech místech: poblíž stanice Umeda, na policejní stanici Sonezaki a v klubu průmyslníků s názvem Yuko Club. O-sensei zde učil zaměstnance novin v čele s Takumou Hisou, který byl velmi důležitý pro historii Daito-ryu a i aikido. V tomto dojo byl v roce 1935 (po několika měsících instrukcí O-senseie v tomto dojo) natočen dokument s názvem Budo, které je jediním ze dvou známých filmů Ueshiby pořízených před válkou. Ve filmu se objevují studenti O-senseie z Kobukanu: Tsutomu Yukawa a Shigemi Yonekawa, kteří provádějí většinu ukemi a krátce i Rinjiro Shirata. Takuma Hisa se krátce objeví, jak nahlas čte svitek.
V Asahi dojo často vyučovali Uchi-deshi O-senseie, konkrétně Rinjiro Shirata, Tsutomu Yukawa a Shigemi Yonekawa. Měl zde vyučovat i Noriaki Inoue, ale neměl rád tyto noviny a nelíbil se mu způsoby těchto lidí a tak údajně po jednom dni odešel:
Ueshiba Sensei začal vyučovat v tiskařské společnosti Asahi v Osace v roce 1934.
Ach ano! Vzpomínám si na společnost Asahi a pana Takumu Hisu. Přijel pro mě svým autem, ale já jsem odmítl jet a řekl jsem mu, že se mi jeho noviny nelíbí. V té společnosti byl muž jménem Mitsujiro Ishii, který mě měl velmi rád a později se stal ministrem vlády. Byl mnohem vyšší než já, a pokud si dobře vzpomínám, měl šestý dan v judu. Chodil k nám trénovat, když jsme měli dojo o v Sengakuji. Jednoho dne jsem ho našel ponořeného do myšlenek. Když jsem se ho zeptal, co se děje, odpověděl: “Přemýšlel jsem, proč nemohu nadzvednout tak malého člověka, jako jste vy, Sensei! Normálně je snadné nadzvednout někoho, kdo je malý. Ale když se vás snažím zvednout, připadáte mi velmi těžký. Zajímalo by mě proč.” Řekl jsem mu, že to nejsem já, kdo je těžký, ale spíše on, kdo je zatížený. Nechápal, co se mu snažím říct. Jak už jsem vám řekl, kámen vážící několik tun je nesmírně těžký. Ale i když je zespodu těžký, shora se s ním dá snadno manipulovat. Byl jsem pevně připoután k zemi. Můžete mi zatlačit na hlavu, ale jakýmkoli jiným způsobem je nemožné mě přimět k pohybu. Tomu nerozuměl. Myslel jsem si, že důležití lidé možná znají mechaniku, kterou se učí ve škole, ale o skutečném mechanismu vesmíru toho moc nevědí. Pan Ishii si mě velmi oblíbil a zařídil mi, abych začal pracovat v tiskařské společnosti Asahi v Osace. Tam jsem však neučil. Po první hodině jsem tam přestal chodit. Členové po tréninku rádi jedli a pili a to jsem nesnášel… Raději jsem se vykoupal, tiše seděl v seize a jedl něco lehkého. Tímto způsobem se mi podařilo rozvinout silnou ctnost v celém těle. Bylo to něco, co jsem studoval od dětství. Takže místo mě museli zavolat mistra Ueshibu. Myslím, že v Osace zůstal velmi dlouho, protože za ním přijela jeho žena. Já jsem v té době cvičil v jiné části Osaky. Staral se o mě jeden tesařský velkoobchodník, který mi postavil velký dům a dojo. Jednoho dne jsem tam vzal admirála Takeshitu. Kdyby lidé z té doby ještě žili, bylo by to zajímavé. V Sumitomo bylo také velké dojo.
Noriaki Inoue – Aikido průkopníci: Předválečná éra
V roce 1936 se v Osace objevil Sokaku Takeda a převzal od Ueshiby vedení skupiny.
Zdravím vás! Pošlete ředitele pro všeobecné záležitosti. Jsem učitel Aiki-jujutsu Ueshiby Moriheie a jmenuji se Takeda Sokaku. Slyšel jsem, že i přes svou nezkušenost Morihei zde učí Aiki-jujutsu. Považuji za velmi důležité pro čest Daito-ryu Aiki-jujutsu, pokud se v Asahi News, před zraky celého světa, vyučují špatné techniky. Proto jsem přijel z Hokkaida tak rychle, jak jsem jen mohl.
Takeda Sokaku, citovaný Hisa Takumou ve své autobiografii napsané v roce 1965: „Od Aiki-jujutsu k Aikido (合気柔術から合気道へ)“
Hisa však také napsal toto (což popírá, že Sokaku přišel bez pozvání jak je obecně říáno):
Od té doby jsme se nejen věnovali tréninku pod vedením Ueshiby Senseie bez ohledu na nepříznivé počasí, ale také jsme pozvali učitele Ueshiby Senseie, Sokaku Takeda Dai-Senseie, hlavního mistra tohoto umění, až z Hokkaida, aby nás naučil tajná umění Daito-ryu, která byla zakázána cizincům.
Hisa Takuma – “Daito-ryu Aiki-budo” publikované v Shin Budo v listopadu 1942
Naopak O-senseiův Uchi-deshi Yonekawa předpokládá spíše opak:
Ale myslím si, že Takeda Sensei pravděpodobně šel do redakce Asahi z vlastní iniciativy. Myslím, že kdyby bylo nutné získat pozvání, mohl by někomu v redakci něco říct, aby ho pozvali.
Yonekawa Shigemi – Aiki News # 62, červenec 1984
Gozo Shioda tvrdí, že odchod O-senseie z novin Asahi byl, že mu Takeda naháněl strach a z finančních důvodů:
Ano, Ueshiba Sensei dal Takeda Senseiovi hodně peněz. Aby ho nechytili, chodil někdy jinam. Takeda Sensei přijížděl z Hokkaida a přicházel do Kobukan dojo. Říkával: “Ueshibo, kolik peněz jsi pro mě od minula vybral?” Vzal si peníze, které mu Ueshiba Sensei dal, a hned odešel. Tato scéna se odehrála dvakrát před rokem 1935. Ueshiba Sensei utíkal z Tokia, když se dozvěděl, že přijíždí Takeda Sensei, a nenápadně se vracel, když se dozvěděl, že jeho bývalý učitel odjel do Osaky (kde měl své dojo). Ueshiba Sensei nemohl dělat nic jiného, protože Takeda Sensei mu naháněl strach.
Shioda Gozo – Aikido průkopníci: Předválečná éra
Amatsu Yutaka tvrdí, že O-sensei a Takeda Dai-sensei zde učili paralelně:
Od následujícího dne se zaměstnanci Asahi učili s Uešibou ráno a s Takedou večer. Asi po týdnu se Ueshiba vrátil do Tokia, aniž by to komukoli řekl. Takeda je od té doby učil dál.
Amatsu Yutaka – 生きている幻の古武道 免許皆伝・久琢磨の教えた大東流
Ačkoliv se to nezdá pravděpodobné je to také jedna z možností. O-sensei však pravděpodobněji opravdu učil v Osace, ale ne v novinách Asahi. To však není jisté. O ostatní dojo více níže.
Tato situace je v kruzích aikido i Daito-ryu interpretována různě. Někdo tvrdí, že O-sensei před Takedou utekl, aby mu nemusel platit poplatky za studenty. Jiní se přiklánějí k názoru, že O-sensei, který se již od Daito-ryu osamostatňoval, se nemohl přímo konfrontovat s Takedou, jelikož byl student a z jazykových, kulturní a dalších aspektů se s ním nemohl konfrontovat. Mezi nimi byl také velký generační rozdíl, který též znemožňoval jakékoliv jednání.
Sensei (Takuma Hisa) pak šel za Ueshibou Senseiem a informoval ho o příchodu muže jménem Sokaku Takeda. Zdá se, že se Ueshiba Senseiovi změnila barva tváře. Jeho jediná poznámka byla: „Opravdu?“ Nevypadal šťastně, ani to nevypadalo, že by se chystal Sokakua pozdravit. Pak náhle zmizel.
Mori Hakaru – Aiki News # 81 (červenec 1980)
Ač není jasné proč Takeda přišel (přišel totiž sám bez pozvání) a proč mu O-sensei dojo přenechal, skončil tak O-senseiovi velký úvazek v novinách Asahi. Takeda učil v dojo Asahi přibližně do roku 1940. Takuma soukromě vydal sérii tréninkových manuálů o rozsahu přibližně 1 000 stran, které obsahují fotografie s popisy technik, jak je učili Ueshiba i Takeda. (viz Kannagara no Budo). Velmi doporučuji článek od Guillaume Erarda, který se problematikou Asahi dojo dopodrobna věnuje: Ueshiba Morihei’s “Escape from Osaka” – It Ain’t Necessarily So. Na závěr své eseje Erard uvadí toto:
Abych zakončil tuto esej, která je ze své podstaty předmětem aktualizací, vzpomínám si na diskusi, kterou jsem vedl s Chibou Tsugutakou, studentem Hisa Takumy a Nakatsu Heizabura, ve společnosti Oliviera Gaurina a Sata Hideakiho. Když jsme žertem zmínili Ueshibův „útěk“, Chiba Sensei nás poměrně ostře přerušil slovy: „Nikdo z nás tam nebyl, nevíme to!“ Myslím, že tím Chiba Sensei myslel, že často chceme, aby věci byly buď černé, nebo bílé, a že pravda je většinou v odstínech šedé.
Jak jsem již napsal, v Osace bylo již v této době více dojo než jen dojo Asahi.
Rinjiro Shirata byl pod přímou kontrolou O-senseie. Mistr Ueshiba také navštěvoval dojo Tsutomu Yukawy, ale nejčastěji navštěvoval Shiratu. V té době trávil O-sensei půlku měsíce v Tokiu a druhou polovinu v Osace. V Osace bylo asi osm míst k tréninku, včetně dojo v Aobasu, Zaikyo Gunjindan a Sumitomo Clubu, který byl největší.
Shioda Gozo – Aikido průkopníci: Předválečná éra
Dalším dojo v Osace bylo dojo, které spravoval Bansen Tanaka, ale o tomto dojo později.
Noma dojo
Noma dojo bylo místo, kde v roce 1936 byla vytvoře série technických fotografií, které představují nejúplnější katalog technik Moriheie Ueshiby. Hlavním uke pro O-senseie na těchto fotografiích byl Shigemi Yonekawa. Ten se o události vyjádřil takto:
Pamatujete si, ve kterém roce byly pořízeny slavné technické fotografie v Noma dojo?
Myslím , ž e byly pořízeny počátkem roku 1936, krátce po incidentu Omoto. Myslím, že to byl Hisashi Noma, jediný syn Seijiho Nomy (*1878-1938, zakladatel nakladatelství Kodansha a nadšený cvičenec kendo. Ueshibu Senseie vždy neochvějně podporoval.), kdo navrhl pořídit několik fotografií Ueshiby Senseie, aby zvěčnil jeho techniky. O-sensei sám by to nikdy nenavrhl. Myslím, že fotografie pořídil Hisashi za asistence někoho z fotografů Kodanshi. Byl použit fotoaparát Leica. Seance trvaly několik dní a pokračovaly i během jednoho obzvlášť intenzivního sezení. Dodnes přesně nevím, k čemu byly fotografie pořízeny.
Shigemi Yonekawa – Aikido průkopníci: Předválečná éra
V Noma dojo však neprobíhaly O-senseiovy tréninky, bylo použito pouze k fotografiím. Dojo jako takové bylo běžně používané pro kendo. Hisashi Noma sám byl O-senseiovým studentem, ale v Kobukan dojo!
Gozo Shioda řekl Stanley Praninovi v rozhovoru:
Více než tisíc fotografií, na nichž Ueshiba Sensei předvádí své techniky, bylo pořízeno v Noma Dojo společnosti Kodansha v roce 1936.
Přesně tak. Bylo velmi neobvyklé, aby O-sensei něco takového udělal. Říkal, že nesnáší jakoukoli formu systematického vyučování. [Gozo Shioda Sensei se dívá a ukazuje fotografie]. V těchto technikách je vidět dvojí vliv. jeho partnerem pro pády je pan Yonekawa. Po celé toto období byl uke. Tyto dokumenty jsou úžasné. Dochovalo se jich jen velmi málo.
Shioda Gozo – Aikido průkopníci: Předválečná éra
Kiyoshi Nakakura řekl Praninovi toto:
Pokud vím, Ueshiba Sensei vyučoval v Noma dojo, které patřilo nakladatelství Kodansha. Dochovalo se mnoho fotografií pořízených v tomto dojo.
Ve skutečnosti Ueshiba Sensei v Noma dojo nikdy neučil. Syn Seijiho Nomy, pan Hisashi Noma, trénoval ve Wakamatsu cho. Myslím, že Ueshiba Sensei tam hlavně předváděl, ale lekce aikido ve skutečnosti nedával. Seiji Noma zřejmě v mládí cvičil kendo, ale když jsem se s ním setkal, už netrénoval. Zřejmě veškerou energii věnoval svému synovi Hisashimu. Nechtěl ho ani pustit na střední školu a vzal na sebe osobní odpovědnost za jeho vzdělání. Protože nechtěl, aby jeho syn ve studiu selhal, nechal pozvat domácí učitelé. Hisashi Noma proto navštěvoval pouze místní školu.
Kiyoshi Nakakura (Morihiro Ueshiba) – Aikido průkopníci: Předválečná éra
Pranin požádal o vyjádření i druhého Doshu:
Jak dlouho trvala slavná série technických fotografií pořízených v roce 1936 v Noma dojo?
Myslím, že dva nebo tři dny. Hisashi, syn pana Noma, měl fotoaparát Leica v hodnotě téměř tisíc jenů a byl to on a jeho asistenti, kdo pořizoval fotografie. Partnerem byl pan Yonekawa.
Kisshomaru Ueshiba – Aikido průkopníci: Předválečná éra
Svědectví těchto lidí nám dává jasnou představu o Noma dojo ve spojení s Ueshibou.
Část fotografií z Noma dojo naleznete zde: 📁 FOTOGRAFIE Z NOMA DOJO
Dojo v Osace – Bansen Tanaka
Toto místo, kde vyučoval O-sensei a jeho synovec Noriaki Inoue bylo zřízeno pro trénink v roce 1936 a fungovalo až do dubna 1939, kdy byl Bansen Tanaka, který toto dojo zajišťoval, odveden do armády. V rozhovoru se Stanley Praninem Tanaka vysvětluje okolnosti vzniku a fungování dojo:
Prý jste před válkou studoval u Yoichira (Hokena/Noriaki) Inoue Senseie (synovce O-senseie a zakladatele Shin’ei Taido)?
Ano. S Ueshibou Senseiem jsem se setkal v říjnu 1936. Měl příbuzné v Suitě (část Osaky), ale bydlel v hostinci, protože jejich dům byl příliš malý. V té době jsem cvičil judo. Můj přítel, který byl synem majitele toho hostince, také cvičil judo. Přišel mě tedy zavolat do hostince s tím, že tam bydlí zajímavý učitel. Když jsem do hostince přišel, našel jsem tam Ueshibu Senseie a Inoue Senseie.
Takže jste se s nimi setkal náhodou.
Ano, šel jsem do hostince, aniž bych chápal, co se děje. Poté, co jsem chvíli poslouchal, jak Ueshiba Sensei mluví, požádal jsem ho, aby mě naučil svému umění. Řekl, že jelikož pan Inoue vyučoval na městské policii, bude mě vyučovat na zpáteční cestě (z prefektury Mie), pokud mu poskytnu místo k přespání v Osace. Okamžitě jsem tedy vyhledal nějaké dojo. Naštěstí jsem našel prázdný dům, který býval kulečníkovým sálem, a rozložil jsem tam asi 60 rohoží tatami. Toto dojo jsem založil v listopadu 1936.
Založení dojo vám tedy trvalo pouhý měsíc…
Trvalo to jen asi deset dní, protože jsem věděl, že Inoue Sensei přijede na návštěvu. Dům, který jsem našel, měl dvě patra, což bylo dobré, ale nájemné bylo vysoké. Myslím, že jsem za pronájem toho domu zaplatil 25 jenů (v dnešních penězích asi 500 až 600 dolarů)! Nejdřív jsem si myslel, že je to divné, když mi O-sensei řekl, abych shromáždil osoby pouze z bohatých rodin, ale pak byl měsíční poplatek opravdu vysoký. Ačkoli poplatek činil pět jenů, museli jsme si na to či ono odložit alespoň deset jenů.
Kolik by to bylo v dnešních penězích?
Bylo to období, kdy si člověk za jeden den práce vydělal asi dva jeny. Nebylo divu, že mi O-sensei řekl, abych shromáždil jen ty z bohatých rodin. Protože měsíční poplatek byl vysoký, lidé z chudých rodin se nemohli připojit. Myslím, že jsem dal dohromady asi jedenáct lidí.
Vyučoval v té době Inoue Sensei v oblasti Kansai (Osaka-Kyoto)?
Ne, nevyučoval. Zdá se, že v prefektuře Mie byla policejní kancelář a on tam jezdil učit. Jednou nebo dvakrát jsem ho také doprovázel, ale už si nepamatuji, jak jsme se tam dostali.
Jak často tam Inoue Sensei vyučoval?
Chodil tam každý den. Neměl kam jinam chodit. Ueshiba Sensei jezdil do Osaky asi dvakrát měsíčně. Kdykoli přijel, servíroval jsem mu vynikajícího mořského vlka (mořčák chutný). Tuto rybu si mohl dát za cenu dvou jenů. Dával jsem O-senseiovi zvlášť velkého. Myslím, že ji O-sensei snědl, když se napil. Takto to pokračovalo až do dubna 1939. Toho roku jsem byl odveden do armády. V armádě jsem zůstal a vrátil se až po skončení války.
Stanley Pranin – Rozhovor s Bansenem Tanakou – Aiki News – číslo 68
Okawa Juku
Okawa Juku bylo centrum pro indoktrinaci mladých mužů ultranacionalistickou panasijskou ideologií, které založil Shumei Okawa a Morihei Ueshiba zde působil jako instruktor.
Shumei Okawa byl spojenci nazýván “japonským Goebbelsem” a byl blízkým přítelem Moriheie Ueshiby. Okawa stál za řadou předválečných teroristických spiknutí včetně atentátu na premiéra Inukaie Tsuyoshiho, který znamenal konec civilní vlády v Japonsku a který provedla skupina mladých námořních důstojníků včetně Taku Mikamiho, dalšího častého návštěvníka Ueshibova domu. Taku Mikami navštěvoval Iwamu i po válce.
Řada těchto spiknutí byla ve skutečnosti realizována teroristickou organizací Sakurakai, která pořádala schůzky v domě Moriheie Ueshiby, a sám Ueshiba byl aktivním účastníkem přinejmenším jednoho z těchto spiknutí, které zahrnovalo řadu plánovaných atentátů.
Během soudního procesu byl Okawa označen za “brain trust japonského militarismu” a “jiskru, která udržovala celé spiknutí při životě a v chodu po celé období, na které se vztahuje obžaloba”.
Výňatek z dvaadvacetistránkového spisu obžaloby o něm zněl takto: “Dlouho předtím, než se na scéně objevil Tojo a jeho banda mezinárodních zločinců, se doktor Okawa dnem i nocí zabýval svými krvavými převraty a ďábelským odhodláním, aby Japonsko splnilo své mesiášské poslání vůči neochotnému světu.”. Stojí za zmínku, že sám Hideki Tojo byl nadšeným studentem umění Moriheie Ueshiby v Japonci okupovaném Mandžusku.
Po válce Shumei Okawa udržoval blízké přátelství s Moriheiem Ueshibou a zároveň pokračoval ve svých pravicových aktivitách a spolu se spoluvězni z věznice Sugamo Ryoichi Sasakawou (který sám sebe nazýval “nejbohatším fašistou na světě a stal se hlavním finančním podporovatelem poválečné nadace Aikikai) konspiroval na obnovu japonské armády, Yoshio Kodama (zprostředkovatel Yakuzy a pravicový aktivista, který hostil Kenjiho Tomitu, poválečného předsedu nadace Aikikai, na přednáškách na schůzích své skupiny) a bývalý předseda Společnosti Černého draka Kuzu (Yuzuo) Yoshihisa (předválečná ultranacionalistická Asociace císařské mládeže Moriheie Ueshiby byla spojena s ultranacionalistickou paravojenskou Společností Černého draka).
Shumei Okawa se (na fotografii) objevuje v první řadě uprostřed, Moriheiem Ueshiba ve druhé řadě přes pravé rameno Okawy při slavnostním otevření Okawa Juku v roce 1940 (nahoře). Morihei Ueshiba se objevuje také (dole) nad levým ramenem Shumeie Okawy při vstupním ceremoniálu v roce 1941.
Původně zveřejněno v angličtině (v jiném pořadí odstavců) na Facebooku Aikido Sangenkai.
Na Aiki-wiki zveřejněno s laskavým svolením Christophera Li Senseie.
Viz Shumei Okawa a Morihei Ueshiba – překlad facebookového příspěvku Aikido Sangekai
Univerzita Kenkoku
Univerzita Kenkoku vyla založena v roce 1938 v Shinkyo (dnešní Čchang Čchun) v Mandžusku okupovaném Japonci. Univerzita byla přímo pod čínským císaře a ne ministerstvem školství. Byl zde velký důraz na bojová umění, které zde vyučovali velcí odborníci na kendo, judo a aikibudo. Aikido, nebo tehdy ještě aikibudo zde měl vyučovat Rinjiro Shirata, který byl poslán do války a tak místo něj byl poslán Kenji Tomiki a zprvu mu zde pomáhal Shigemi Yonekawa a později další významná osobnost aikido: Hideo Ohba. Tomiki i Ohba vyučovali aikibudo jako součást povinného kurikula na univerzitě od roku 1938, kdy univerzita vznikla až do konce druhé světové války. Několik let každý podzim zde vyučoval i sám Morihei Ueshiba.
O studiu na Kenkoku se vyjádřil i Shigenobu Okumura, který zde se studiem aikido začal:
Přestože jsem se narodil na Hokkaidu, ve třech letech jsem se vydal do Dairenu (velké město v Mandžusku ovládaném Japonci před válkou). Poté jsem absolvoval veřejné školy a také univerzitu v Mandžusku. Moje matka vstoupila do dojo aikido v roce 1933, osm let předtím, než jsem začal trénovat. V aikido je o osm let starší než já. V té době jsem cvičil Kendo, takže jsem se o aikido moc nezajímal. Kdykoli jsem šel do dojo, viděl jsem matku, jak dělá jednoduché suwari-waza. Poté, co jsem nastoupil na univerzitu a studoval u Tomiki Senseie a O-senseie, rozhodl jsem se cvičit pouze aikido.
Byl v té době hlavním učitelem Tomiki Sensei?
Ano, přesně tak. Tomiki Sensei obvykle učil. Ueshiba Sensei přijížděl do Mandžuska z Tokia každý podzim. Někdy přijel na naši univerzitu a někdy na pozvání mandžuské vlády. Na naší univerzitě bylo aikido povinným předmětem. Naše univerzita byla pravděpodobně první ze všech vládních univerzit, která tento požadavek zavedla. Kendo, judo, aikido, všechny tři byly povinné předměty.
Byly v té době zápasy?
Ne. Dlouho po válce začal Tomiki Sensei mluvit o zápasech. V době, kdy studoval na Univerzitě Kenkoku, trénoval přesně stejně jako Hombu Dojo. Po válce vyvinul ideologii, jejímž cílem bylo přeměnit aikido na sport. Já jsem byl proti myšlence přeměny aikido na sport, a proto jsem s názorem Tomiki Senseie nesouhlasil. Přestože jsem byl jeho studentem, v tomto bodě jsem mu až do konce odporoval.
Interview with Shigenobu Okumura (1983), Part I
V jiném rozhovoru mluvil Okumura o Kenkoku (Kendai) více:
To je jako z učebnic dějepisu, ani si to nedokážu představit… je to šokující.
Předpokládám, že ano. Předpokládám, že dnes je těžké pochopit tu dobu. Mandžusko bylo zvláštní místo, kde Japonci a samozřejmě Mandžuové a bývalá šlechta, která utekla před ruskou revolucí, vedli pekárny. V Kenkoku Daigaku, kde jsem se učil aikido, byli také ruští studenti a cvičili jsme aikido společně. Poprvé jsem aikido viděl ještě před nástupem na univerzitu.
A kdy to bylo?
Když jsem chodil na základní školu, moje matka vedla ženský spolek a policie tehdy pořádala seminář “ženské sebeobrany”, což bylo aikido. V té době učil Hoken Inoue Sensei (Noriaki Inoue). V té době to však vypadalo, že si jen pohrávají v zagi (“suwari-waza”) , a to nebylo pro dětskou mysl příliš zajímavé. Z toho důvodu jsem se věnoval pouze kendo a sumo. Protože pokud jste v některém z nich vyhráli na festivalu obdržíte cenu. (smích)
Proč jste začal s aikido na univerzitě?
Protože jsem si myslel, že aikido zvládne všechno. Například instruktoři juda byli silní v boji s prázdnýma rukama, ale pokud jste měli meč, tak nebyli dobří, a instruktoři kendo nebyli dobří v boji s prázdnýma rukama. Ať tak či onak, v aikido, když držíte meč, stává se z něj kenjutsu, když držíte bajonet, stává se z něj jukenjutsu, když máte prázdné ruce, stává se z něj boj zblízka. A proto si myslel, že “tento způsob je nejlepší”.
Pod kým jste se na univerzitě vzdělával?
Morihei Ueshiba Sensei, O-sensei.
Vyučoval zakladatel přímo na univerzitě?
To protože O-sensei byl konzultantem Kendai v oblasti bujutsu. V té době Kendai nabíralo špičkové lidi v budo – v kendo to byl Yasohachi Shimatani nebo Jiro Asako, v judo to byl Seizaburo Fukushima nebo Katsu Manda, byl opravdu šťastný čas.
Jaký jste měl dojem, když jste poprvé viděl zakladatelovo aikido?
Poprvé jsem ho viděl v roce, kdy jsem nastoupil na univerzitu, v roce 15 (1940). Ale nejvíc si pamatuji na demonstraci v Shimbudenu, kde se slavilo desáté výročí založení Manchukua.
Slyšel jsem, že “poslední císař”, císař Puyi, viděl ukázku zakladatele a byl hluboce ohromen.
Kendai byla univerzita, která byla přímo podřízena císaři, nebyla řízena ministerstvem školství. Byla přímo řízena Státní radou, takže císař Puyi tam často pobýval. Na demonstraci, která se tehdy konala, si Hideo Ohba vzal ukemi, ale byl velmi ztuhlý, protože byl velmi nervózní. Proto když zakladatel řekl: “Pojď doopravdy!”, vzal ho za slovo a letěl střemhlav – když jsem se na to později zeptal zakladatele, vypadalo to, že byl také překvapen! (smích) Slyšel jsem, že po demonstraci, právě když se Zakladatel chystal vybuchnout, instruktororka Naginaty Hideo Sonobe (*slavna instruktorka Jikishinkage-ryu) mu řekla: “Dnešní ukázka byla nejlepší, jakou jsem kdy viděla!” a rychle vychladl. (smích)
Bylo učení aikido na univerzitě mimoškolní aktivitou?
Byla to součást učebních osnov univerzity. Se stanoveným počtem kreditních hodin. V té době se O-sensei nazýval “Hanshu”. Domnívám se, že aikido se v té době nazývalo “aiki bujutsu”. Poté, kolem roku 18 (1943), se název změnil na aikibudo a poté na aikido
Proč bylo aikido vybráno jako součást učebních osnov Kendai?
V té době se vedl spor o to, co by mělo být součástí učebních osnov, zda karate, nebo aikido. Slyšel jsem, že právě v té době viděli Katsuhiko Kakei a Kiyoshi Hiraizumi z Todai (Tokijské univerzity) ukázku O-senseie v Hombu Dojo a okamžitě se nechali přesvědčit, aby ho naverbovali. Svědkem těchto událostí byl zesnulý Kisshomaru Sensei, který byl v té době ještě studentem. A tak se naštěstí zrodilo aikido jako součást učebních osnov. Na začátku měl Rinjiro Shirata vyučovat, ale protože Shirata-san obdržel “červený papír” (*předvolání), byl vybrán Kenji Tomiki, který již v Mandžusku vyučoval na Daito Gakuin a Kenpeitai (“vojenský policejní sbor).
Jak vypadaly tehdejší hodiny aikido?
Ve skutečnosti žádný systém neexistoval. O-sensei nejprve ukázal příklad a pak se každý snažil formu napodobit.
Pak to bylo stejné, že? Vzhledem k tomu, že je to univerzita, nebyla věnována větší pozornost detailům?
No, požadavek studentů zněl: “Chtěli bychom si zapamatovat techniky tak, že bychom každou z nich dělali trochu důkladněji”, ale O-sensei jen říkal: “Nepamatujte si je – zapomeňte je”. Dnes říkám totéž, ale tehdy jsem byl zmatený. Protože to bylo tak úplně jiné než jakákoli jiná forma tělesné výchovy. Každopádně pro techniky neexistovaly ani žádné názvy. (smích)
Rozhovor – Shigenobu Okumura – překlad z knihy Profily zakladatele
Univerzita byla zmíněna i v jednom rozhovoru s O-senseiem:
A: Je zřejmé, že máte k Mandžusku vztah. Strávil jste tam mnoho času.
O-sensei: Od toho incidentu jsem byl v Mandžusku dost často. Působil jsem jako poradce přes bojová umění v Shimbudenu stejně tak jako na univerzitě Kenkoku v Mongolsku. Z toho důvodu jsem tam byl dobře přijat.
Rozhovor – Morihei Ueshiba a Kisshomaru Ueshiba – z knihy Aikido od Kisshomaru Ueshiby
Svatyně Aiki a Iwama dojo
Svatyně aiki je svatyně postavená Moriheiem Ueshibou O-senseiem v Iwamě na počest božstev aikido. Ke svatyni patří Ibaraki dojo.
Mezi 42 kami zakotvených v rámci Svatyně Aiki patří: strážní bohové Moriheie Ueshiby, Saruta Hiko no Ookami, Kunitsu Ryuoh Kuzuryu, Daigongen, Tajikarao no mikoto, Amenomurakumo Kukisamuhara Ryuoh, Ketsumi Wa Mikoeng Dato Oogoni, Mikuoh Da, Mikuoh Dato Oogeni no bosatsu, a další.
V roce 1942 se Morihei Ueshiba a jeho žena Hatsu přestěhovali z Tokia do Iwamy. V tomto malém městečku se Ueshiba zasvětil konceptu budo a zemědělské jednoty, získal půdu a věnoval se zemědělské činnosti. Následně postavil dojo a svatyni Aiki Jinja. Toto místo označoval za rodiště aikido. Postupem času toto místo získalo hluboký význam a nyní je nespočet praktikujících aikido považováno za posvátné území.
První část budovy svatyně (Honden nebo „Okuden“ s božstvy aikido) byla dokončena koncem podzimu 1943. Druhá větší část (Haiden) byla postavena před Hondenem v roce 1962. Obě části byly renovovány správcem Morihiro Saito Senseiem v letech 2001-2002 se souhlasem Moriteru Ueshiby Doshua. Tato renovace také zahrnovala plot zřízený kolem areálu a kámen s řezbami „Aiki Jinja“, které navrhl Seiseki Abe Sensei, který byl také učitelem kaligrafie O-senseie a O-sensei jej učil aikido. V areálu svatyně byla vztyčena velká socha zakladatele aikido, která byla odhalena 8. listopadu 2009. Ve výboru na vytvoření sochy byli Hiroshi Tada Sensei a Hiroshi Isoyama Sensei. Přebytečný materiál z tohoto pomníku byl použit na výrobu busty zakladatele, která byla odhalena na nově zrekonstruované stanici Iwama dne 24. července 2012.
Brána Torii a Honden byly poškozeny během velkého zemětřesení v Tohoku. Relativně nezraněný Haiden byl používán pro trénink aikido, zatímco dojo bylo nepoužitelné.
Když byl Morihei Ueshiba naživu, jednou za měsíc předsedal původně malému náboženskému obřadu v Aiki Jinja zvaném Tsukinamisai, který trval až hodinu. Kamidanu zdobila nabídka ovoce, zeleniny a ryb . Později se uvnitř dojo konala malá párty s Uchi-deshi. Poté, co Ueshiba zemřel, nový správce Morihiro Saito převzal odpovědnost za pořádání ceremonie každý měsíc 14. Tuto tradici udržuje aktuální Doshu.
Každý rok 29. dubna (začátek japonského svátku Zlatého týdne ) pořádají kněží Oomoto na památku Moriheie Ueshiby a Kisshomaru Ueshiby každoroční festival svatyně „Aiki Jinja Rei Taisai“ („Velký festival svatyně Aiki“). smrt 26. dubna 1969. Za bývalého správce Morihira Saita se tato událost stala velmi velkým dnem pro malé město jako je Iwama. Festival nadále přitahuje stovky cvičenců aikido do malého dojo a svatyně pod vedením současného Doshu.
Festival svatyně Aiki obvykle začíná „shubatsu“ (šintoistický rituál), „taisai-shukuji“ (rituální blahopřání) a „ tamagushi -hoten“ (nabídka posvátných snítek) od rodiny Ueshiba a zástupců ze světa aikido a místních společenství. Účastníci se poté zúčastní rituální modlitby a vzpomínkové bohoslužby, kterou nabízí rodina Ueshiba a další hodnostáři. Speciální šintoistická modlitba zvaná „Amatsu Norito“ se recituje předtím, než aktuální Doshu pronese řeč a rituální ukázku Aikido nazývanou „hōnō embu“ v haidenu svatyně.
Ueshiba Dojo/Osaka Aikikai Dojo
Dojo v Suita City v Osace, které otevřel na konci roku 1951 Bansen Tanaka. Na otevírání dojo se mimojiné Seiseki Abe poprvé setkal s O-senseiem. Na okolnosti vedoucí ke vzniku dojo Bansen Tanaka vzpomínal takto:
O-sensei přišel do policejní kanceláře v Osace v říjnu 1951, když se začalo ochlazovat. Často pořádal kurzy na policejním úřadě v Sonezaki ve městě. Šéfem velitelství byl v té době zesnulý pan Kenji Tomita, který byl bývalým generálním ředitelem Aikikai. Právě v této souvislosti přijel O-sensei po válce do Osaky. Telefonicky kontaktoval policii a požádal, aby k němu zavolali “muže jménem Tanaka, který za starých časů žil v Suitě”. Protože policie je v těchto záležitostech odborníkem, okamžitě se obrátila na mě a já jsem spěchal za O-senseiem. O-sensei byl překvapen, že jsem za ním přišel tak rychle. Přivedl jsem ho k sobě domů. Řekl mi, abych shromáždil ty, kteří cvičili za starých časů, a pak v mém domě předvedl ukázku. Můj dům byl docela velký, když jsem uklidil svůj majetek. Při rozhovoru s O-senseiem mi navrhl, abych si postavil dojo. Bylo dokončeno koncem roku 1951.
Protože mi Sensei nařídil, abych odjel do Iwamy, vysvětlil jsem tesařům půdorys dojo a řekl jim, aby ho postavili během mé nepřítomnosti. V Iwamě jsem zůstal trénovat asi měsíc a cvičil jsem asi čtyřikrát denně. Moje dojo mělo dlouhou dobu jmenovku s nápisem “Ueshiba Morihei”. Jinými slovy, dělal jsem to tak, aby to vypadalo, že je to dojo O-senseie. Byl tím opravdu potěšen a velmi na mě reagoval. V době, kdy jsem se vrátil z tréninku v Iwamě, byla již budova dokončena. Myslím, že to bylo 10. ledna, kdy tam O-sensei předváděl ukázku. Své dojo jsem začal provozovat v lednu 1952.
Takže je to už 33 let, co bylo toto dojo postaveno…
To je pravda.
Jak často jezdil O-sensei po válce do Osaky?
Po vybudování tohoto dojo u mě pobýval asi rok a půl. Řekl: “Zůstanu pro tvůj prospěch.” A tak jsem se rozhodl, že zůstanu. Protože jeho žena byla v Tokiu, často se v tomto období vracel domů. Celkem tedy se mnou byl asi osm měsíců. Vždy jsem poslouchal jeho obtížné a nesrozumitelné řeči. Ale bylo to pro mě dobré. Tyto vzpomínky mám stále v podvědomí, a když teď píšu, vybavují se mi různé věci.
Stanley Pranin – Rozhovor s Bansenem Tanakou – Aiki News – číslo 68
Nakanoshima dojo
Toto dojo vzniklo v domě pana Shimy a vyučoval zde Sadao Takaoka mladé lidi, kteří ztratili naději a propadli depresi kvůli válce. V roce 1951 byl O-sensei pozván do Wakayamy a vyučoval zde na policejním oddělení. Vyučoval i tam i v Nakanoshima dojo spolu s Koichi Toheiem. Sadao Takaoka to popisuje ve své článku takto:
V roce Showa 26 (1951) jsem měl to štěstí, že jsem se dozvěděl, že se zakladatel aikido Morihei Ueshiba O-sensei poprvé po padesáti letech vrátí. Na žádost pana Nishimota (西幸醤油 / Nikko Shoyu) z výboru pro veřejnou bezpečnost měl učit členy policejního oddělení ve Wakayamě.
Díky úvodu od Nozawa Senseie jsem mohl absolvovat výuku spolu s policisty a v úterý, ve čtvrtek a v sobotu dopoledne a večer v komunitní hale dělníků prefektury Wakayama s guvernérem Shinji Ono (小野真次) jsme se učili karate, které se zrodilo na Okinawě, od instruktorů Otsuka, Tomoyose a Yamashiro, a pak v pondělí, středu a pátek přicházel O-sensei do Nakanoshima dojo se svým vysoce postaveným studentem Koichi Toheiem (nyní vedoucím Společnoti Ki).
Díky tomu dojo přetékalo energií a počet studentů náhle stoupl na více než sto. V roce Showa 28 (1953) jsem byl povýšen na třetí dan v aikido a zaregistrován na ústředí jako instruktor aikido.
Setkání s O-senseiem – Sadao Takaoka Shihan
Kumano Juku
V roce 1949 obdržel Michio Hikitsuchi Sensei příkaz od zakladatele, aby založil dojo a v roce 1954 začala existovat pobočka Kumano. Zakladatel však řekl: „Toto není pobočka; Tokio a Shingu jsou ústředím,“ a pojmenoval ji „Kumano Juku Tosei“. Také nařídil, aby u vchodu byla zavěšena jmenovka se jménem „Ueshiba Morihei“, podobně jako v Osaka dojo.
Manseikan dojo
V lednu roku 1954 založil O-senseiův žák Kanshu Sunadomari své Manseikan dojo v prostorách svatyně Tettori ve městě Kumano. Jeho aikido se rozšířilo po Kyushu do měst jako Fukuoka, Kagoshima, Nagasaki a Miyazaki. O-sensei Manseikan dojo často navštěvoval. O tom jak bylo dojo vzpomínal v rozhovoru Sunadomari Sensei takto:
Poté jste odjel na Kyushu?
V té době jsem však o aikido neuvažoval. Odjel jsem do Fukuoky za prací, ale situace se změnila a já místo toho odjel do Kumamota. Myslím, že se to nakonec ukázalo jako dobrá věc.
Takže jste tam začal dělat aikido?
Do Kumamota jsem přišel v roce Showa 28 (1953). Když jsem se vyptával, našel jsem lidi, kteří znali Moriheie Ueshibu Senseie prostřednictvím Omoto-kyo. Když tito lidé zjistili, že jsem se zakladatelem dělal aikido v Tokiu, řekli: “Když je to tak, proč to nezkusíš dělat tady?” A tak dále. 23. listopadu téhož roku jsem předvedl ukázku v dojo Shinbukan, nejstarším dojo v Kumamotu, s podporou časopisu Kumamoto Nichinichi Shimbun. To byl začátek aikido v Kumamotu. Poté někteří z mých příznivců začali říkat: “My někde postavíme dojo jen pro aikido”. A tak vzniklo toto dojo.
Zdá se tedy, že vše vyšlo podle plánu.
No, tak úplně hladké to nebylo. (smích) Ale v té době byli v prefektuře Kumamoto tři generálporučíci armády a myslím, že to, že věděli o aikido Ueshiby Senseie, bylo důležité. Zvláště generálporučík Koga, který studoval aikido přímo pod vedením Ueshiby Senseie na akademii v Toyamě, když byl velícím poručíkem, velmi pomohl při propagaci výuky aikido.
Takže aikido bylo v té době v Kumamotu velmi vzácné?
Tehdy to bylo vzácné i v Tokiu. V Kumamotu to byla doba, kdy se aikijujutsu a kiaijutsu považovaly za totéž.
Zakladatel navštívil Kumamoto mnohokrát. Máte na ně nějaké zvláštní vzpomínky?
Při své návštěvě v roce 36 (1961) předvedl v televizi ukázku. Z dvanácti minut předváděl zakladatel poslední dvě minuty, takže jsme museli vyplnit prvních deset minut předváděcího času. Den před demonstrací, když jsme my čtyři – Chiba-kun (Kazuo Chiba Sihan), který přijel se Zakladatelem, moje sestra (Fukiko Sunadomari), Zakladatel a já – jedli, mi bylo řečeno: “Dostal jsem dobrý suvenýr”. Když jsem se zeptal, co to je, bylo mi řečeno, že “techniky z Kyushu jsou nejlepší”.
Proč byli nejlepší?
Jsem si jistý, že techniky byly v pořádku, ale myslím, že na něj zapůsobila i moje ukázka vícenásobného útoku. Když se cestou do Tokia zastavil v Osace, poslal mi certifikát na 9. dan, což byl v té době nejvyšší dan, a osvědčení, kterým mě jmenoval Shihanem pro Kyushu. Protože mi tehdy bylo teprve třicet let, byl jsem velmi dojat. Myslím, že zakladatel pochopil, jak je to pro mě důležité.
Rozhovor – Kanshu Sunadomari – překlad z knihy Profily zakladatele
Ame no Takemusu Juku
O-sensei pravidelně jezdil za Seiseki Abem do jeho domu se učit kaligrafii a on jej naopak učil aikido. Abe tak v roce 1963 postavil pro O-senseie dojo hned vedle svého domu. O-sensei dal doju názem Ame no Takemusu Juku a jezdil sem až do své smrti v roce 1969.
Závěr
O-sensei byl neustále na cestách mezi růzámi dojo a svatyněmi a nikdo nevěděl, kdy se zase objeví a nebo naopak, kdy odjede. Proto mi přišlo příhodné zakončit článek fotkou O-senseie ve vlaku.
Je zajímavé, že O-sensei v průběhu doby a zároveň na každém místě vyučoval trochu jiné techniky. Například v předválečné době cvičil zbraně v Tokiu, ale po válce jen výjimečně, avšak v Iwamě je učil po válce stále a dále je vyvíjel. I proto je každé dojo něčím zajímavé a vypráví svůj jedinečný příběh.
Z výše zmíněný dojo stále (2025) stojí a stále se v něm praktikuje aikido: Aikikai Hombu Dojo (původně Kobukan), Svatyně Aiki a Iwama dojo (dnes nazývané Ibaraki Brranch Dojo), Ueshiba Dojo v Osace (dnes Osaka Aikikai Dojo), Kumano Juku, Manseikan dojo (není pod Aikikai, ale Sunadomariho Manseikan aikido) a Ame no Takemusu Juku v Osace.
Pokud znáte nějaké dojo, které jsem vynechal, byl bych rád kdybyste mi napsali a já se pokusím o něm zjistit více a doplnit informace.
