Rozhovor – Shoji Nishio – od Tanden Dojo

Sensei, kdy jste začal trénovat budo?
Shoji Nishio: Začal jsem trénovat judo ve svých 15 letech na začátku roku 1940. Po válce jsem trénoval v Kodokanu (ústředí juda v Tokiu). Po několika letech tréninku jsem získal 4. dan. Uvědomil jsem si však omezení technik juda – možná kvůli jeho soutěživému charakteru. Proto jsem se naučil karate. Mým učitelem byl Konishi Sensei a škola se jmenovala Shizen-ryu. Ale po několika letech mi i karate připadalo “malé”. Toužil jsem po něčem mnohem živějším.
V té době, na začátku padesátých let, mi učitel karate Sodeyama Sensei vyprávěl o vzrušujícím zážitku. “Potkal jsem člověka, který je jako přízrak,” řekl. “Snažil jsem se ho zasáhnout údery, ale vůbec se mi ho nepodařilo chytit”. Byl jsem ohromen, když jsem slyšel, že existuje muž, kterého Sodeyama Sensei nedokázal zasáhnout. Ten muž, kterého Sodeyama Sensei potkal, byl O-Sensei.
Sodeyama Sensei byl O-Senseiem velmi ohromen a naléhal na mě, abych navštívil Hombu Dojo. Krátce nato jsem začal cvičit aikidó.
Původně jsem měl v úmyslu trénovat aikido několik let a pak využít to, co jsem se naučil, při vlastním tréninku karate a juda. Velmi rychle jsem však změnil názor.

Jak se aikido změnilo během let vašeho tréninku?
Aikido se rozdělilo na mnoho různých stylů a frakcí. Jedním z důvodů je, že každý z těchto různých stylů – Tomiki aikido, Yoshinkan, Společnost Ki atd. – představuje jiné období ve vývoji aikido O-senseie.
Je velmi důležité, abychom se všichni snažili spolupracovat, navzdory rozdílům. Nechápu, jak se lidé, kteří cvičí aikido, mohou hádat nebo hašteřit o stylu. Vzhledem k tomu, že techniky O-senseie se rok od roku měnily, existují různé generace studentů, kteří cvičí různé “úrovně” O-senseie ve svých vlastních stylech. Žádný z těchto stylů nemůžeme zavrhnout, každý má svou vlastní hodnotu.
O-sensei si přál, abychom všichni jeho studenti pokračovali v rozvoji aikido. Často říkal: “Tento starý muž dosáhl určité úrovně. Vy půjdete dál, mnohem dál, a vytvoříte ještě více.”
Zároveň potřebujeme lidi, kteří uchovávají historii a tradici aikido, jako je Saito Sensei. Ten vždy udržoval starý styl O-senseie a dělal to velmi dobře. Saito Sensei je jako živá kniha historie. Když si nejsem jistý nějakou starou technikou, vždy se mohu Saito Senseie zeptat.
Můj způsob je jeho opakem. Chci, aby se moje aikido měnilo a vyvíjelo každým dnem. Změna udržuje mě i mé studenty “čerstvé”, a to jak v našich myslích, tak v našich srdcích.
Společnost se neustále mění. Tak proč by to mělo být s aikido jinak.

Jak vidíte budoucnost evropského a švédského aikido?
Měli byste být nezávislejší a vytvořit si vlastní způsob aikido – způsob, který je ovlivněn vašimi vlastními kořeny a tradicemi. Nekopírujte jednoduše “japonský způsob”. Pokud jste nezávislí, můžete si vytvořit svůj vlastní specifický způsob bytí, a to je velmi, velmi důležité.

Jaké myšlenky byste chtěl sdělit našim čtenářům?
Jak už jsem naznačil dříve, myslím, že by si lidé měli velmi dobře uvědomit, že technika je nástrojem k vyjádření etických zásad a postojů. Když cvičíme určitou techniku, měli bychom analyzovat, co chceme vyjádřit a co chceme předat uke. Pocit z hodu aikido by měl být pocitem uvolnění, pocitem spojení s uke a vytvořením něčeho dobrého.
Naším cílem by mělo být projevovat úctu k našim uke, pomáhat jim v rozvoji a přát jim hodně štěstí!