NAKANE HIROYUKI:

Rád bych se s vámi podělil o příběh, který jsem slyšel přímo od Ikeda Sensei. Do Aikido Meishinkai jsem vstoupil v roce 1988. V té době Ikeda Sensei vyučoval ve Švýcarsku jako instruktor Aikikai a do Japonska se vracel jednou nebo dvakrát do roka.

Měl jsem tu čest se od Ikeda Senseie učit právě během jeho návratů do Japonska. Co na mě udělalo trvalý dojem, bylo to, jak logické byly jeho pohyby i samotné vysvětlení technik.

Blízko dojo v Kamiitabashi byla vynikající restaurace s ODEN, kam jsme po tréninku často společně chodívali. „ODEN“ je japonské jídlo připravované hlavně z rybí pasty a výborně se hodí k saké nebo pivu.

Myslím, že tento příběh jsem slyšel právě v této restauraci. Ikeda Sensei mi tehdy řekl:

„Nezáleží na tom, jak skvělý je učitel anebo technika – pokud je žák nedokáže napodobit, je to, jakoby nikdy neexistovaly.“

Tato slova mě zmátla. Když Ikeda Sensei viděl moje rozpaky, vysvětlil mi to podrobněji:

„Když je učitel opravdu velký, dá se to dokázat po dobu jeho života předváděním jeho technik. Ale když učitel zemře, jak dokážete, že byl skvělým učitelem? Mohou to ukázat jen jeho žáci. Když žáci nedokážou zreprodukovat učitelovy techniky, nikdy se nedokáže, že ten učitel byl skutečně výjimečný.“

V té době jsem si myslel, že jeho slovům rozumím. Avšak teď, když už Ikeda Sensei není mezi námi, si uvědomuji, že tento příběh měl ještě jiný význam:

„Nakane-kun, budeš to schopný dokázat, když tu už nebudu?“

Moje schopnosti jsou stále nedostatečné, ale doufám, že jednou dokážu, že Ikeda Sensei byl skvělým učitelem. S touto myšlenkou v mysli pokračuji v cvičení.