Horst Schwickerath a Renato Filippin jako překladatelé v dialogu s Hosokawa Senseiem. Rozhovor č. 8 v Sanvitu, Itálie – poblíž Cortiny d’Ampezzo
Zajímalo by mě, kolik je vám let a zda si pamatujete, kdy jste s aikidem začal?
S aikidem jsem začal v roce 1962, nyní je mi 56 let.
Začal jste v Hombu Dojo?
Zúčastnil jsem se nedělního tréninku v Hombu Dojo. Tam jsem se seznámil s mistrem Tadou. Pak jsem bydlel nedaleko mistra Tady.
Proto jste trénoval u mistra Tady?
Ano, ano.
To je také důvod, proč jste přijel do Itálie?
Ano, když se mistr Tada vrátil do Japonska, zeptal se, kdo by chtěl jet do Itálie. Rozhodli jsme se tedy, že pojedeme do Itálie. Ve stejné době se Aikikai Italia dotazovala v Hombu Dojo. Fujimoto se již usadil v Miláně, ale v Římě nebyl žádný učitel.
Protože mistr Tada odešel?
Ano, on odešel v roce 1970 a já jsem přišel v roce 1973 nebo 1974. Povolalo nás sdružení Aikikai Italia, ale věděli jsme, že jsme autonomní, protože mistr Tada uzavřel s Aikikai Italia dohodu. Rovnou také řekl, že zůstaneme autonomní. Byl jsem tehdy v Římě. Ale dojo v Římě už neexistuje.
Co vás přilákalo na Sardinii?
Důvodů je mnoho, ale ten nejdůležitější je, že jsem se oženil se ženou ze Sardinie. Ačkoli jsem začleněn do sdružení “Aikikai Italia”, jsem v pravém slova smyslu svobodný učitel. Mohu se přestěhovat, kam se mi zachce. Jsem nezávislý. Nejsem zaměstnancem asociace, nejsem placený.
S mistrem Fujimotem nejsou žádné problémy, pokud jde o umístění kurzů, nebo jste o tom už mluvili?
Ne, nemáme žádné problémy. Jsme autonomní, každý si může dělat, co chce. Rozdělili jsme si Itálii na severní a jižní území, ale nikde nejsou žádné hranice, které by mi zakazovaly provozovat kurz tady na severu.
Také se střídáme, například v květnu jedu do Milána a mistr Fujimoto jede na Sardinii.
Na vaše aikido!
Dělám aikido jako profesionální učitel, ale v podstatě dělám aikido, abych v něm našel sám sebe. Mým cílem je žít a přemýšlet o aikido mnohem hlouběji. To je pro mě víc než být jen profesionálním učitelem.
Cvičil jste předtím jiné sporty budo, že můžete s takovou jistotou říci, že v aikido nacházíte takové uspokojení?
Ano, pár věcí jsem už udělal.
To je trochu těžké říct. Ale také to není tak zajímavé. A kromě toho by to, co chci vlastně říct, mohlo být špatně pochopeno. Mým osobním cílem je něco jiného.
Chci říct, že nechci dělat žádná “velká prohlášení”, protože se považuji za jednoduchého člověka, “jednodušší už to být nemůže”.
Obyčejní lidé nemusí udělat nic zvláštního.
Dělám aikido, protože stále hledám a protože věřím v myšlenku aikido. Zatím nedokážu říct, v jaké “barvě vidím aikido”, ale právě proto pokračuji. Hledám, protože věřím. Mnoho lidí, kteří cvičí aikido, mluví o velkém duchu aikido. Já si o tom moc nemyslím, protože věřím, že tohoto skutečného ducha aikido můžete najít pouze prostřednictvím dokonalosti techniky.
Horst Schwickerath
Celý článek můžete nají v časopise Aikido Journal čísle 18D – 2/1999.
Původní rozhovor na aikidojournal.eu číslo 18D – 2/1999 od Horst Schwickerath Senseie, s jehož laskavým svolením zde rozhovor publikuji.