Zde je přepis veřejného dopisu, který napsal Hitohiro Saito po oddělení od Aikikai a založení Iwama Shin Shin Aiki Shuren Kai:
Nejprve bych vám rád řekl, co se stalo poté, co můj otec Morihiro Saito zemřel 13. května 2002. Navštívil jsem sídlo Federace Aikikai spolu s předsedou výboru oficiálního pohřebního obřadu za mého otce, a měli jsme schůzku s Doshuem a další osobou z Celojaponské federace aikido. Na tomto setkání od nás bylo požadováno následující: Vrátit titul “Ibaraki Dojo-cho” Aikikai. Že rodina Saito přestane používat titul “Správce svatyně Aiki”. Že přestaneme udělovat certifikáty Iwama-ryu, pokud zůstaneme uvnitř Federace Aikikai.
Už jsem přemýšlel, že bych měl Ibaraki dojo v blízké době vrátit, takže jsem okamžitě odpověděl, že není problém souhlasit s první a druhou žádostí. Byl jsem však trochu zmatený ohledně jejich třetí žádosti.
Jak každý ví, trénink, který v současnosti děláme v Iwamě, se liší od tréninku pořádaného v mnoha jiných aikido dojo. Je to proto, že jsme věrně zachovali učení zakladatele a můj otec na to byl vždy velmi hrdý. Tento trénink je založen na principu spojení Ken, Taijutsu a Jo a byl přenesen pouze na mého otce. Můj otec zasvětil celý svůj život práci se Zakladatelem na polích a v lesích, pomáhal mu s hospodařením a péčí o stromy. Sloužil Zakladateli v plné rezonanci a doslova nabízel své tělo i duši. Říkával: “Upřímně učím techniky, které mě naučil Zakladatel, protože toto Ibaraki dojo patří pouze Zakladateli”. Skupina Iwama-ryu s vlastním systémem hodnocení byla vytvořena pro ty, kterých se dotkl způsob života mého otce a kteří se rozhodli jej následovat jako svého učitele. Tyto známky byly většinou dány jeho studentům mimo Japonsko.
Proto moje odpověď Dosguovi ohledně třetí záležitosti byla, že přáním mého otce bylo zachovat Iwama-ryu a požádal jsem ho, aby udělal jednu věc výměnou za to, že jsem přijal jeho žádost. Toto bylo oznámit v jejich oficiálním zpravodaji, že Iwama-ryu cvičí aikido zakladatele. Pokud by Aikikai dokázali ukázat své uznání a přijetí nás, pomyslel jsem si, pak by se certifikáty Aikikai staly zářivým pokladem pro všechny studenty Iwama-ryu. To se však nestalo a nikdo ve Federaci Aikikai nebyl informován, že se toto setkání mezi Aikikai a námi uskutečnilo.
Myslel jsem si, že bych neměl obtěžovat Nadaci Aikikai nebo Doshua s otázkou Iwama-ryu během tříletého smutku pro mého otce, takže jsem neplánoval rozdávat žádný certifikát Iwama-ryu. Avšak po necelém roce mě moji studenti po obdržení certifikátů Aikikai začali žádat, abych jim také dal certifikát Iwama-ryu.
Poté, co můj otec zemřel, starší studenti mého otce se chtěli osamostatnit a založili vlastní organizaci s názvem “Takemusu Aiki”. Začali také svým studentům rozdávat vlastní certifikáty. V této situaci, kdy uvnitř naší skupiny docházelo k rozkolu, bylo stále mnoho studentů, kteří se rozhodli mě následovat stejným způsobem jako mého otce. Jsou tím pravým pokladem, který mi můj otec zanechal. Proto, když jsem byl požádán, abych vydal certifikáty Iwama-ryu, nemohl jsem jejich žádost odmítnout.
Jsem na svého otce velmi hrdý. Vždy jsem přesně pochopil, co si můj otec myslí. Dnes se stále ptám sám sebe, co by můj otec dělal, kdyby tu ještě byl. Pochopil jsem, že nemohu pokračovat v misi svého otce uvnitř Federace Aikikai, aniž bych jim způsobil další potíže. Tak jsem se rozhodl opustit Aikikai a založil jsem si vlastní sdružení. V mých pocitech vděčnosti Zakladateli se nic nezměnilo a nadále budu věrně následovat Zakladatelova ducha. Vážím si také minulého Doshu i současného Doshu. Moje nezávislost není výsledkem konfliktu mezi Aikikai a námi. Věřím, že Doshu tomu rozumí.
My, rodina Saito, budeme i nadále žít vedle Ibaraki dojo. Modlíme se ve svatyni Aiki a přejeme rodině Ueshiba hodně zdraví. Cítíme vděčnost lidem, kteří se nyní starají o Ibaraki Shibu dojo. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak mnoho lidí sdílí úkol starat se o svatyni Aiki a dojo.
Budu se nadále povyšovat a zdokonalovat, dospívat a rozvíjet techniky aikidó. Zároveň budu pokračovat v následování Zakladatele a zasvětím se zachování učení mého otce. Hluboce si přeji s vámi pracovat a rád bych se setkal a spojil se s mnoha lidmi. Je mým upřímným přáním pomoci co největšímu počtu lidí pochopit “princip skutečných základních technik” Zakladatele.
S pozdravem,
září 2004, na mezinárodním semináři v Itálii, Evropě
