V roce 1967 byly vedeny s O-senseiem dva rozhlasové rozhovory a toto je první z nich. Toto je překlad jeho přepisu. Originální hlas O-senseie s anglickými titulky nalezete zde:
Sensei, trénujete každé ráno?
Ano, trénuji sám. Ráno se vždy modlím k východní obloze a čtyřem světovým stranám. Nikdy v tom nezklamu. Tímto způsobem se spojuji s vesmírem. Stáváme se najednou. Lidé říkají, že Stvořitel tohoto světa je jediná osoba. Já jsem byl asimilován do Prvotního Stvořitele. Ráno i večer se věnuji sebevzdělávání. Nedělám nic zvláštního, jako třeba polévání vodou z mola. Tváří v tvář východní obloze se modlím ke všem zástupům kami a spojuji se s nimi v zájmu univerzální harmonie. Pak kami pozdravím. Dělám, co je v mých silách, abych se stal dobrým člověkem. Jako Japonec se chci chovat tak, abych byl chloubou své země. S tímto vědomím zdravím všechny čtyři směry. Pak přemýšlím o tomto světě – nevím, zda toho každý může dosáhnout, nebo ne – děkuji Stvořiteli a předávám toto poselství všem ve svých modlitbách.
Pokud vím, máte na Havaji 27 aikido dojo. Berou Američané aikido jako umění sebeobrany, nebo ho chápou jako duchovní disciplínu, jak jste ji popsal?
Velmi dobře tomu rozumí. Při pohledu na jejich tváře jsem poznal, že všemu rozumí. Když jsem během svého pobytu na Havaji promluvil z křesla předsedy státního parlamentu, nejprve jsem vyjádřil uznání a velkou úctu Američanům a Japoncům… Byl přítomen tlumočník, protože jsem mluvil japonsky. Řekl jsem jim, že to není nutné, protože jen při mém pohledu na ně se všichni stali harmonickými. Kdyby došlo k chybě v překladu, byl by pošpiněn pravý duch tohoto starého muže. Když jsem mluvil o myšlence stát se jednou rodinou, byli velmi šťastní. Díky duchu neexistují žádní cizinci ani hranice. Všichni patří do jedné rodiny. Aikido odstraňuje hádky, boje a války. Aikido je úplně jiné než ostatní bojová umění. Cílem bojových umění není boj a hádky. Základem aikido jsou dřívější bojová umění.
Rád bych se zeptal na bojová umění, která jste provozoval před aikidem. Je pravda, že jste byl v dětství slabý a že jste začal trénovat bojová umění, abyste se posílil?
Mohlo by se zdát, že tomu tak je. Rodiče si o mě dělali starosti, protože jsem byl letargický chlapec. Normálně se lidé rodí velmi bystří, možná “bystří” je špatné slovo, jsem opravdu hrubý… Moji rodiče neměli chlapce. Mám starší a mladší sestru. Neměli kluka. Chodili do svatyně Kumano, jen aby se modlili za chlapce. Pak jsem se narodil já. Odmalička si všichni mysleli, že je na mně něco divného. Byl jsem velmi letargický. Nebyl jsem hloupý ani chytrý. Ničemu jsem nerozuměl. Byl jsem letargický chlapec. Takové byly okolnosti mého narození. Rodiče byli proti tomu, abych cestoval a učil se různá bojová umění. Bylo to proto, že v minulosti byl jeden z mé rodiny silný a měl jisté znalosti bojových umění, zabýval se hádkami a rád mlátil lidi. Rodiče to považovali za špatné a chtěli mě vychovat tak, abych byl čestný a všemi milovaný.
A co jujutsu, kenjutsu, trénink s oštěpem atd…
Dělal jsem všechno… V šesti nebo sedmi letech jsem si chodil hrát do chrámu. Chrám za mě převzal zodpovědnost a přibližně v té době jsem četl “Čtyři knihy” a “Pět klasiků” konfucianismu. Kromě jiných předmětů jsem se učil japonskou a čínskou historii. Pilně jsem se učil a zároveň jsem cvičil různá bojová umění, necvičil jsem je jeden nebo dva roky. Nejdéle jsem cvičil asi tři měsíce. Když mi bylo asi 14 nebo 15 let, odjel jsem do Tokia. Studoval jsem judo u Tozawy Tokusabura Senseie. Byl starší než Jigoro Kano Sensei. Cvičil jsem umění jako Shinyo-ryu a Kito-ryu. Nevyhovovaly mi však, protože v nich bojovali silní se slabými.
Jinými slovy, ještě jste jim nerozuměl v duchovním smyslu.
Tato umění neodpovídala mému duchu, protože nepodporovala harmonii.
Sensei, když jste během rusko-japonské války odjížděl na frontu, byl jste ve své jednotce nejsilnější v bajonetovém výcviku a vojenských cvičeních. Byla vaše fyzická síla způsobena tréninkem bojových umění?
Ano, myslím, že to k tomu patří. Ale v bojových uměních jsem ještě nedospěl k duchovnímu probuzení. Víte, chtěl jsem se stát osvíceným, ale nedařilo se mi to.
Co se týče techniky a fyzické síly, nikdo vás nepřekoná…
V tomto smyslu jsem téměř nikdy neprohrál zápas. Zapojoval jsem se do soutěží, ale vždycky jsem si myslel, že by neměly být soutěže. Člověk má špatný pocit, ať už vyhraje, nebo prohraje. Když jsem však vstoupil do armády v době národní krize, vojáci nasazovali své životy, aby ochránili zemi. Samozřejmě, že v armádě sloužíte v duchu nasazování života. Když jsem však vstoupil do armády, našel jsem málo spravedlnosti. Spravedlnost však existuje. Není snad jejich cílem být vždy vítězem?
Jediné, co je důležité, je vyhrát.
Ano, jde o princip vítězství za každou cenu. Válku musíte vyhrát, nesmíte ji prohrát. Samozřejmě to tak musí být. Důležité je vítězství. Duch cti je duchem vojáka. Čest znamená zabít co nejvíce nepřátel. To se stává záslužným činem. Kvůli tomu vše vede ke konfliktu. To není pravá vůle císaře.
Považujete budo za lásku proto, že jste mnohem silnější než ostatní lidé a neděláte si starosti s výhrou nebo prohrou?
Přesně tak. I teď je to pravda. Když se díváte někomu do očí nebo pozorujete techniku soupeře, nejde o to, abyste se dívali na jeho vnější vzhled. Vše vstřebáváte do sebe, do svého těla. Protože protivník je uvnitř vás, není žádný zvláštní důvod bojovat. To je základem principu nebytí. Princip nebytí je nejsilnější formou odporu. Je to princip ochrany všech. To je princip ne-odporování. Přestal jsem se zapojovat do soutěží, když mi bylo 55 let. Neměli byste se zapojovat do soutěží. Neměli byste používat takový druh lstivé inteligence k boji. Proč musíme získat velkou moudrost? Od nynějška musí Japonsko vést svět jako duchovní národ. Musíme o to usilovat. Právě tento duch musí inspirovat svět. I to je princip nepřetržitého trvání. Neměli byste se dívat svému protivníkovi do očí, protože pokud to uděláte, zmocní se vaší mysli a vy se stanete malými. Budete-li jen bezstarostně stát, pohltíte protivníka do svého středu. V okamžiku, kdy se chystá udeřit, se na něj jen podíváte a zasmějete se a on bude odhozen, aniž by věděl jak. Oba jsme šťastní! To je přesně ten pocit. Jinými slovy, můj partner je tady z Ameriky. Chvíli se na to dívejte, Sensei. Takhle! Uděláte to takhle, a když váš protivník zaútočí, vyřídíte ho v mžiku takhle. Na tom nic není! Díky lásce a využití gravitační síly postupuju dopředu, když se blíží k útoku, a posílám ho do vzduchu! Eiii!
Váš partner vypadá, že měří přes metr osmdesát.
Ano, měří přes metr osmdesát.
Odhaduji, že váží asi 200 liber…
Váží asi 230 liber.
230 liber! Jmenuje se Terry (Dobson)…
Měří asi metr osmdesát… Měří metr a osmdesát, ale pořád je to kluk! To není žádný problém. Já měřím jen asi metr a půl. Co mohou Japonci dělat proti tak velkým lidem? Každý je přece z hmoty. Když otevřete svého ducha, otevřete se univerzální dimenzi. Je zbytečné nás srovnávat! Není to problém toho, že by všechny země byly velké. Nezáleží na tom, jestli je to malá země. Být velkou zemí je překážkou. Japonská bojová umění jsou duchovní umění a my musíme vést svět. Musí podporovat harmonii a stát se středem. Nesmíme bojovat! Pokud budeme bojovat, je to konec!
Sensei, letos je vám 80 let?
Řekněme, že jsem zhruba tak starý!
Jste opravdu energický! Kolik hodin denně spíte?
Dvě hodiny. Některé dny spím jen hodinu. Moje jídlo se skládá z rýžové kaše a sušených švestek (umeboshi). Když jsem byl mladší, dokázal jsem sníst více než 7 šálků rýže na jedno posezení a stále jsem nebyl sytý! Ale teď mi stačí jedna malá miska rýže. Po příchodu sem mi v misce servírují jen trochu rýže.
Nezdá se, že byste měl nějaké problémy se sluchem.
Ano, moje uši jsou v pořádku. Moje ústa také fungují dobře!
Nezdá se, že byste se při tak namáhavých pohybech zadýchávall.
Vůbec se nezadýchávám. I když trénuji celý den s jakýmkoli soupeřem, nezadýchávám se. Dokážu žít jen z rýžové kaše a sušených švestek. Dokonce i jediný list zeleně mi stačí jako jídlo. Stává se z něj maso a krev. Člověk musí být vděčný za vše a za všechno. Dnes si považuji za čest, že jste mě přišli navštívit a ptát se mě na různé věci. Vycházeli jsme spolu výborně! To je Aiki!
Děkuji mnohokrát!
