Yoshinkan Aikido Yoshinkan International Vol.2 – No.1 June 1991
Co je pro vás aikido?
Takafumi Takeno: Je to mnoho věcí. Samozřejmě krása techniky a především mentální trénink. První věc, kterou jsem pocítil, když jsem vstoupil do Yoshinkanu, byla mentální síla. Nikdy předtím jsem ji nezažil. V dojo panovala zvláštní atmosféra. Cítil jsem, že vztah mezi staršími a mladšími členy v dojo je bratrštější než mezi mými vlastními bratry. Tato atmosféra se mi líbila. Říkáme, že aikido vytváří harmonii a lásku, ale já věřím, že tento druh citu potřebuje zvláštní atmosféru, ve které vyvěrá. To je aikido, které chci dělat, a to je aikido, které chci, aby poznalo mnoho lidí.
Myslíte si, že se vaše aikido změnilo po odchodu z (Yoshinkan) Hombu dojo a přestěhování do prefektury Yamanashi?
V podstatě nedošlo k žádné změně. Chci jen v praxi uplatnit učení, které jsem se naučil od Gozo Shioda Senseie. Chci také toto učení představit co největšímu počtu lidí. To byl vždycky můj sen.
Jak vidíte svou roli jako pobočkové dojo ve vztahu k Hombu dojo?
Pobočky slouží v podstatě k výuce studentů, kteří nemohou trénovat v Hombu. Na místní úrovni se můžeme pokusit otevřít více poboček, aby se aikido mohlo učit více lidí. Výsledkem bude další propagace Hombu dojo.
Trénujete někdy s bokkenem?
Gozo Shioda Sensei vždy mluvil o riai meče, vzdálenosti a také technice. Když držím meč, cítím se sjednocený, jako bych se dokázal soustředit. Tak zvedám a sekám a trénuji distanc a sílu. Používám jako základ Yagyu Shinkage-ryu, které jsem se naučil v Hombu dojo, a trénuji s bokkeny ve svém dojo.
Kde jako učitel aikido hledáte nové nápady a co je podle vás důležité učit?
Najdu dobré nápady z jiných forem aikido nebo dokonce z jiných forem budo, zvážím je a vyzkouším, a pokud jsou dobré, použiji je. Učit se můžete nejen z aikido, ale ze všeho. Učím se ze všeho – z karate, juda, kendo, z čehokoli.
Existuje mnoho různých stylů a škol, ale myslím, že aikido musíme brát jako ucelený celek. Existují různé přístupy nebo způsoby myšlení, různé základy, a je dobré mít tyto varianty. Dokonce i v rámci Yoshinkanu to není stejné. Někteří učitelé kladou větší důraz na ducha, jiní na techniku, na nohy a práci nohou nebo na ruce. Nemyslím si, že existují striktní pravidla, co byste měli a neměli dělat. Problém je v tom, jak dokážete být sami sebou, skloubit vše dohromady ve formě. To, co říkám o různých přístupech, platí i tady. Pokud nezapomenete na cíl, nakonec dosáhnete vrcholu, ať už si vyberete jakýkoli způsob.
Aniž byste ztratili to základy, měli byste přemýšlet o mnoha způsobech cvičení. Nemám na mysli mnoho cvičebních sezení. Nemyslím si, že existují špatné způsoby, ale měli byste mít velmi silný v základech. Právě díky tomu, že máte základ, můžete začít tvořit. Problémy začínají, když chcete měnit a variovat dříve, než máte silný základ. Z mého pohledu na věc je nejdříve základna. Se základem jako středem lze aplikovat techniky . Základních pohybů byste si měli vážit.
Ať už děláte cokoli, nikdy nezapomínejte na ducha aikido. Chcete-li například děti povzbudit k chůzi v shikko-ho, nechte je trénovat při hře. Shikko-ho je bolestivé a děti ho nemají rády. Dejte jim zapomenout na obtíže, nepříjemnosti nebo bolest tím, že je rozptýlíte.
Říkáme, že aikido je umění lásky a míru, ale lásky není snadné dosáhnout. I když můžeme slovy říci, že jsme přátelé, myslet to skutečně vážně je jiná věc. Pro mě je budo inspirací k tomu, abychom otevřeli svá srdce, a učí nás, jak to udělat. Chce to čas, ale když srdce najde toto otevření, může komunikovat s dalšími spřízněnými dušemi. Není to však něco, co přichází snadno.
