Rozhovor byl převzat z webu Aikido Dojo Trnava, s laskavým svolením Senseie Mária Černého. Originál pochází z časopisu International Aikido Newsletter (1997)
Sensei, máme dojem, že jste ve Švýcarsku vytvořil velmi moderní organizaci ACSA. Mohl byste nám říci něco o vaší práci?
Hned na začátku musím říci, že můžu soudit jen práci, kterou jsem udělal sám. Práce, o které hovoříte, nebyla provedena mnou, ale stejně tak členy ACSA. Společně jsme studovali aikido a rozvíjeli se osobně i společně. A nerad bych přirovnával práci ACSA k práci jiných zemí. Nikdo prostě nemůže mluvit, tam je lepší výsledek. V každé zemi, kde je japonský Shihan, se lidé snaží dosáhnout pozitivních výsledků. Všechny tyto snahy musí být rovněž respektovány.
Cítíte nějaký rozdíl v tom být učitelem v menší zemi, jako je Švýcarsko, ve srovnání s většími, jako jsou Itálie nebo Německo?
Nejsou v tom rozdíly. V každé zemi je třeba vytvořit strukturu na lokální i mezinárodní úrovni. Dokonce i malá země je zanedlouho příliš velká pro jednu osobu, aby se o ni sama starala. Spolupráce je nezbytná. Například – nyní se na mě obrátilo několik zemí se žádosti o podporu – Čechy, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko. I když budu pracovat velmi tvrdě, můžu zajistit návštěvu pouze jednou nebo dvakrát do roka. To není nikdy dost, abych je dostatečně podpořil ve vývoji aikido. Potřebuji asistenci členů ACSA, aby navštěvovali tyto země a podpořili je důkladněji.
Myslíte si, že další země následují vzor Švýcarska?
Všiml jsem si tohoto vývoje v rámci EAF, když jsem navštívil kongres v Sofii. Byl jsem potěšen, že vidím, jak rozdílné země spolupracují. Je mi jasné, že do budoucna je spolupráce jedinou cestou, jak se aikido může v Evropě rozvíjet.
Z vnějšího pohledu se může zdát, že EAF a Shihani pracují odděleně. Myslíte si, že je to pravda?
Rozhodně ne. Tady je možná nedorozumění. Shihani jsou si vědomi práce EAF v porovnání s prací, kterou sami dělají. V minulosti EAF žádala Shihany, aby ji podpořili. Jakkoli, plánovaná setkání velmi často nekorespondovala s programem Shihana. Například, Shihan bude velmi často zaneprázdněn během léta, bere si krátkou dovolenou na konci srpna, nebo začátkem září a poté musí v září a říjnu velmi těžko pracovat. Pokud má setkání proběhnout v tomto období, bude pro něj velmi obtížné se ho zúčastnit. To pak možná činí dojem, že se Shihani o EAF nestarají. Ale my se domníváme a máme zájem o mezinárodní rozvoj jako každý zaujatý aikidoka.
Před chvílí jste nám řekl, že vaši asistenti se angažují v šíření aikido v zemích, které vás požádaly o pomoc. Můžete nám říci něco o této politice?
To je snadné. Po dvaceti letech cvičení mám nyní studenty, kteří mohou cvičit aikido stejně dobře jako já, když jsem přišel do Evropy. V té době jsem převzal mnoho zodpovědnosti. Proto je pro mě jen logické, že jak se moji studenti technicky vyvíjejí, mohou přebírat stejnou zodpovědnost. Ale toto mě přivádí k jednomu z podnětů, o kterém bych rád, aby se EAF zamyslela. Dodnes měla každá země jinou politiku pravomocí, které dostal instruktor. Například ve Švýcarsku může instruktor se 4. daném udělovat stupně až do 1. danu. V mnoha jiných zemích dokonce instruktoři s 5. nebo 6. daném nemají takovou odpovědnost ani uvnitř vlastní země. Takže, když moji asistenti navštěvují cizí země, mají rozdílné možnosti jako nejvýše ohodnocený instruktor z jiných zemí. Neříkám, co je lepší, ale bylo by dobré, kdyby EAF stanovila jasnou politiku v tomto ohledu.
Do českého jazyka přeložili Miroslav Kodym a Jana Legnerová.