Obrázek: Morihei Ueshiba v Ayabe – 1933
Tento článek byl převzat z Aikido Sangenkai s laskavým svolením Senseie Christophera Li. Originál naleznete zde: https://www.aikidosangenkai.org/blog/leap-spirit-moritaka-morihei-ueshiba/
Úvod
Kanzou Miura se narodil 15. července 1883 ve Fukuoce v Japonsku, pouhých pět měsíců předtím, než se v prefektuře Wakayama narodil zakladatel aikida Morihei Ueshiba O-sensei.
Po absolvování teologické školy Aoyama Gakuin strávil jeden rok jako metodistický kněz v jihozápadní části prefektury Aomori, ve městě Hirosaki. Začal se aktivně podílet na vydávání křesťanského časopisu Rikugo Zasshi (六合雑誌), který v roce 1880 založila tokijská YMCA, a pokračoval ve vydávání velkého množství knih a překladů, včetně překladů děl Dostojevského a Tolstoje. Také se začal zajímat o výzkum prvního indického nositele Nobelovy ceny, Rabíndranátha Thákura.
Po druhé světové válce založil Ryuo-kai (Společnost dračího krále) a prostřednictvím své praxe syntetické yogy (綜合ヨガ団体竜王会) představil Japonsku teosofické učení (včetně Alice Baileyové a Agni jógy). Přeložil také knihu „Hlas ticha“ od Heleny Petrovny Blavatské a řadu dalších děl.
Následuje úryvek z knihy vydané v roce 1932 nakladatelstvím Nito Shoin (日東書院) s názvem „Skok ducha vpřed – Vznik nadčlověka“ (心霊の飛躍 – 現出の超人”/ „Shinrei no Hiyaku – Genshutsu no Chojin“). V tomto výňatku z díla pan Miura mluví se zakladatelem aikida Morihei Ueshibou, který tehdy používal jméno Moritaka (守高).
Původní článek
Budo pana Moritaka (Morihei) Ueshiby a cesta Kami
植芝守高(盛平)氏の武道と神ながら
Miyamoto Musashi již dávno zemřel, a tak je možné, že tajemství tohoto mimořádného budo nebyla předána dnešním obyčejným lidem. Proto bych rád krátce pohovořil o moderní osobnosti, o které někteří tvrdí, že překonala Musashiho, o panu Moritaka (Morihei) Ueshibovi.
Pan Ueshiba má v současné době dojo v tokijské čtvrti Ushigome. Tento pán byl ještě před dvěma či třemi lety skryt před zraky veřejnosti a nikdo netušil, že na světě existuje něco tak úžasného jako pravé budo (真の武道). Je vzácné, aby se na světě objevila autentická osobnost – v tomto světě jsou totiž zbyteční lidé, kteří ovládají zemi a učí své zlé způsoby. Ať už v minulosti nebo v současnosti, uvnitř nebo vně země, spravedlivá vláda nebyla od počátku věcí nikdy realizována, národy vždy ovládá vojenská vláda.
Málokdo ví, že na jaře roku 5 éry Showa (1930) se pan Ueshiba zúčastnil soutěží na Japonské vojenské akademii (陸軍士官学校). Bez ohledu na to, kolik silně stavěných judistů 5. a 6. danu se proti němu postavilo, byli poraženi a pohrál si s nimi jako s koťaty. I když soutěž začala tím, že ho tři silní muži chytili za krk a paže, byli odhozeni jako kousky papíru. Bez ohledu na jejich hodnost v kendo, nikdo z nich se ho nedokázal dotknout mečem a byli sraženi a padli s duněním.
Mladí zástupci Kodokanu byli před Tengu jako děti, které se daly snadno zvládnout. Když se Jigoro Kano zeptali, co vlastně Kodokan učí, údajně odpověděl: „Kodokan není budo. Je to prostě tělesná výchova.“ Tak moc ho pan Ueshiba ohromil.
Špičkový americký boxer jménem „Congamu“ cestoval po Evropě v rámci „Musha Shugyo“ („Válečnická pouť“ / 武者修行) a vyhrával všude, kam přijel. Objevil se před panem Ueshibou, který měřil pouze 157 cm, se svou mohutnou postavou vysokou 193 cm a vrhl se na něj s úderem – ten ho odhodil do vzduchu, jako by si hrál s dítětem, a dopadl s duněním na zem, aniž by mu to způsobilo jakékoli potíže. Odstoupil a opakovaně vyjadřoval svůj mimořádný údiv.
Právě díky událostem, jako byly tyto, si svět konečně uvědomil osobu pana Ueshiby a začal mu projevovat úctu jako nadlidskému budoky a kendoky. Na počátku byl pan Ueshiba učedníkem Sokaku Takedy, budoky skrytého před světem, a v době, kdy se se svým učitelem rozloučil, ještě nedosáhl posvátné úrovně budo. Říká se však, že pan Ueshiba byl později ve snu poučen o těchto tajemstvích. Navíc s nimi přišla i tajemství kendo, juda, sumo, boxu a dalších bojových umění, která se spojila v jedno a stala se ukázkou pravé cesty Kami.
Jednoho dne jsem panu Ueshibovi položil tři otázky.
„Zabývám se výzkumem Miyamota Musashiho, a to především z hlediska mysticismu. V Japonsku existují velcí filozofové, umělci a muži, kteří chápou věci čistě mystickým způsobem, jako například Musashi a další velcí Kenjutsuka. V tomto duchu bych se vás rád zeptal na tři věci. Za prvé, v očích pozorovatele vypadá vaše kendo zcela elektrizující, jako bleskové pohyby Tengu. Existuje na to nějaká metoda? Nebo útočíte na soupeře instinktivně díky nějaké skryté síle?“
Toto byla odpověď pana Ueshiby:
„Existuje jasná metoda.“
„Může se tuto metodu naučit každý?“
„Může.“
„Ale odkud se bere ta rychlost? Vaše bleskové pohyby, meč, který útočí jako záblesk světla, vyhýbání se silným úderům rukou a převracení soupeře vzhůru nohama – tyto bleskové pohyby?
Pan Ueshiba na mou otázku neodpověděl, ale místo toho pronesl toto divoké prohlášení:
„Kulky z pistole se mě nedotknou.“
„Proč tomu tak je? Má to něco společného s okultní silou (隠秘力)?”
„Ne. Střelec zamíří, a v okamžiku, kdy uvolní pojistku, ještě předtím, než vystřelí skutečná kulka, mě někde na těle zasáhne éterická kulka. Pokud v tom okamžiku mírně pohneme tělem, skutečné kulky v následujícím okamžiku proletí kolem a všechny nás minou.“
„Rozumím. Opravdu, je to tak? Kulky mají také éterickou formu. To je poprvé, co jsem něco takového slyšel. Chápu. Takže je to tak, jak jsem si myslel, jste božsky inspirovaný. Chtěl bych se zeptat ještě na něco jiného, ať už má člověk jakoukoli metodu, ať už dokáže měnit své tělo jakkoli rychle, aby si mohl hrát s velkým a silným mužem jako s koťátkem, musí mít velkou fyzickou sílu. Kolik síly dokážete vyvinout?“
„Normálně stejně jako normální člověk, ale když se trochu snažím, dokážu bez problémů nosit dvě tašky rýže, i když mám na nohou geta.“
„Opravdu!“
Jak jsem řekl, zavolal jednoho ze svých studentů. Obrátil se na studenta, který vážil mezi 83 kg a 86 kg:
„Kolik lidí to včera bylo? Kolik jich sem nastoupilo?“
„Tady“ myslel na špičku své natažené pravé ruky, s ukazováčkem opřeným o hůlku zapíchnutou do hibachi.
„Byli to tři lidé,“ odpověděl student.
„Cože? Tak to ani nepotřebuji ty hůlky!“ řekl pan Ueshiba. V každém případě tři muži vylezli na jeho nataženou pravou ruku, kterou držel bez znatelné námahy. Bylo to, jako bychom dělali totéž s pytlem rýže – ale desetkrát těžším!
Když viděl mé překvapení, pan Ueshiba řekl:
„Ať je soupeř jakkoli silný, když před ním stojím, objeví se ve mně síla, kterou sám nechápu, a která mi pomáhá ho porazit. Navíc nevím nic o tom, jaké umění je Shinto-ryu (神道流), ale když zápasím s panem Otsukou ze Shinto-ryu, moje ruce se stanou zcela rukama Shinto-ryu. Když se setkám s judistou, moje ruce se stanou rukama judisty.“
„Co tím myslíte?“
„Stávám se zcela průhledným, protivník se promění ve své éterické tělo a já jsem posedlý svým strážným duchem. Druhá osoba zmizí a já jsem napaden pouze jejími rukama a podobou. Čím více pokročil Shugyo druhé osoby, tím větší je její éterické tělo a strážný duch, takže i já se musím stát větším. V každém případě je stav mého srdce při setkání s protivníkem průzračný jako zrcadlo, takže v tomto stavu se duch druhé osoby dokonale odráží.“
„Chápu, to je tajemství prázdnoty v Miyamoto Musashiho Nito-ichi-ryu. I v tomto se shodujete s Miyamoto Musashim.“
„Kamkoli se vydal a jakýchkoli soutěží se zúčastnil, Musashi vždy zvítězil, tak mi to alespoň bylo řečeno.“
Tajemství prázdnoty v Miyamoto Musashiho Nito-ichi-ryu je tajemstvím všech velkých náboženství, tajemstvím Cesty Kami, tajemstvím Krista, který se stal božským ve věku třiceti let. Musashi to vysvětluje takto:
(*Poznámka překladatele do angličtiny: text zde uvedený pochází z Musashiho díla „Go Rin no Sho“ („Kniha pěti kruhů“), přiložil jsem klasický překlad Victora Harrise)
„Strategie Ni To Ichi je zaznamenána v této Knize prázdnoty.
To, co se nazývá duchem prázdnoty, je místo, kde nic není. Není to součástí lidského poznání. Prázdnota je samozřejmě nicota. Poznáním věcí, které existují, můžete poznat to, co neexistuje. To je prázdnota.
Lidé v tomto světě se na věci dívají mylně a myslí si, že to, čemu nerozumí, musí být prázdnota. To však není pravá prázdnota. Je to zmatenost.
Také ve strategii si ti, kdo studují jako válečníci, myslí, že cokoli, čemu ve svém řemesle nerozumí, je prázdnota. To však není pravá prázdnota.
Abyste dosáhli Cesty strategie jako válečník, musíte se plně věnovat studiu jiných bojových umění a ani trochu se neodchýlit od Cesty válečníka. Se zklidněnou myslí sbírejte zkušenosti den za dnem, hodinu za hodinou. Vyleštěte dvojího ducha, srdce a mysl, a zaostřete dvojího ducha, vnímání a zrak. Když vaše mysl není ani v nejmenším zakalená, když se mraky zmatení rozplynou, tam je pravá prázdnota.
Dokud nepochopíte pravou cestu, ať už v buddhismu nebo ve zdravém rozumu, můžete si myslet, že věci jsou správné a v pořádku. Pokud se však na věci podíváme objektivně, z pohledu zákonů světa, uvidíme různé doktríny, které se odchylují od pravé cesty. Poznejte dobře tohoto ducha a s upřímností jako základem a pravým duchem jako cestou. Uplatňujte strategii široce, správně a otevřeně.
Pak začnete uvažovat v širším smyslu a vezmete-li prázdnotu jako Cestu, uvidíte Cestu jako prázdnotu.
V prázdnotě je ctnost a žádné zlo. Moudrost existuje, princip existuje, Cesta existuje, duch je nicota.
Tato slova v žádném případě nepocházejí ze zenového buddhismu, jsou úžasným stavem mysli vycházejícím z Musashiho osobních zkušeností. Jelikož tato slova ze čtyřrozměrného světa daleko přesahují oblast logické filozofie, pokud je člověk čte s běžným zdravým rozumem, nebude schopen pochopit jejich tajemství. Ještě méně bude schopen pochopit jejich smysl, pokud je bude zkoumat filozoficky nebo vědecky. Slova jsou jednoduchá, ale vystihují podstatu. Je to svět, který se objevuje díky zdokonalování, prohlubování a pozvedávání Cesty, Strategie, Umění a skutečného života až na samou hranici možností.
„Prázdnota jako Cesta, Cesta jako Prázdnota“ je Cesta, která se zjevuje z transcendentního světa, a transcendentní svět se zjevuje z dokonalosti Cesty. To, co v tomto světě neexistuje, se zjevuje skrze dokonalost Cesty, tedy skrze zjevení Kami.
Až dosud se pan Ueshiba věnoval nejen kendo, ale také Cestě. Jeho usilovné úsilí až do dnešního dne bylo ve skutečnosti shugyo Cesty.
Strávil mnoho těžkých let trénováním Cesty prostřednictvím určitých náhradních náboženství, ale nakonec to bylo prostřednictvím starověkého shintoismu, že dosáhl Cesty Kami a pochopil tajemství kendo. Když jeho trénink kendo dosáhl úrovně Cesty Kami, vstupu do formy a úniku z formy, dosáhl poznání, že všechny školy kendo se stávají jedním. Právě proto, že budo pana Ueshiby skutečně dosáhlo této úrovně Kami, nejsou formy pevně dané. Ve skutečnosti i dnes jsou v Cestě Kami vytvářeny jedna za druhou tajné metody. Pokrok se děje den za dnem. To je Cesta Kami. Cestu Kami lze poznat prostřednictvím formy, ale nelze do ní vstoupit, aniž by se překonala forma. Z tohoto důvodu je v Miyamoto Musashiho Strategii a tajemstvích kendo vládcem mysl, zbytek jsou metody pro přímé poznání cesty k mysli. Materialismus se před touto úžasnou pravdou rozpadá.
V soubojích pana Ueshiby se protivník stává éterickým tělem a strážný duch ovládá prázdné srdce pana Ueshiby. Tento typ jazyka je něčím, čemu někdo, kdo nepraktikuje duchovní filozofii nebo spiritualismus, nerozumí, ale že by to bylo jasné někomu, kdo se zabývá výzkumem starověkého japonského shintoismu, není pochyb.
Když se 157 cm vysoký pan Ueshiba postavil proti velkým a silným protivníkům vysokým 193 cm a více, ostatní lidé byli také docela silní. Během souboje však uviděl bílé tělo, které leželo na zemi, a soupeř do něj spadl, aniž by byl tlačen nebo ovládán (éterické tělo soupeřů se oddělilo od jejich fyzického těla a pan Ueshiba je mohl vidět na zemi svým duchovním zrakem). Dalo by se říci, že jejich duše již byla zlomena a poražena.
Takže fyzické tělo je oděvem pro éterické tělo a éterické tělo je oděvem pro duchovní tělo. Pokud fyzické tělo zemře, žijeme jako éterické tělo, ale v určitém okamžiku, jak postupuje na své cestě, éterické tělo zemře a splyne s duchovním tělem. Lidé žijící ve fyzickém těle se také mohou otevřít vědomí duše jako éterického těla, jak postupují mentálně, a jak se dále zdokonalují, mohou se otevřít vědomí ducha. Vědomí duše nebo ducha navíc přesahuje normální vědomí lidských bytostí a přináší s sebou velkou sílu a moudrost.
Když literární velikán Goethe řekl „Setkal jsem se sám se sebou“, měl na mysli, že uviděl své vlastní éterické tělo, které se osvobodilo od jeho fyzického těla. I v dnešním Japonsku existuje mnoho skutečných příkladů. Vědomí ducha v duchovním těle snáze vnímá uměleckou krásu a je ještě jemnější než vědomí éterického těla v duši. Stejně jako v Platónově pojetí hudby jako něčeho, co rozněcuje duši, je správným pohledem na svět idejí, který zapaluje naše duše. Díky tomu lze skutečně pochopit, že všichni skuteční filozofové a velcí umělci jsou tajemní.
Když člověk dosáhne úrovně Moritaka (Morihei) Ueshiba v kendo, jeho cílem není porazit nebo zabít ostatní. Navíc nejde pouze o ochranu vlastního těla. Kendo pana Ueshiby není procesem soutěže fyzického těla, je to něco transcendentálního, co přesahuje tělo. Cesta Kami vedoucí k zářícímu vnitřnímu světlu. Během tréninku s mečem často zažíval, jak je obklopen fialovým světlem a jeho dech se stává jedním se vším. To znamená, že dosáhl vrcholu kendo, o kterém se říká, že je to sféra, ve které člověk vstupuje do vědomí ducha přesahujícího fyzické tělo.
V současné době pan Ueshiba vyučuje kendo vojenský personál a budo členy císařské rodiny. Do dojo v Ushigome se kromě bezejmenných mladíků a mladých držitelů 5. a 6. danu z Kodokanu zapisují také generálové, generálporučíci a admirálové. Pokud technika pochází z Cesty Kami, ať už se jí říká kendo, judo nebo sumo, jedná se vždy o výuku tajemství. V posledních několika dnech jsem viděl slavného zápasníka sumo, vysokého více než 2 m 13 cm, zmateného a zmateného, když ho převrátil a hodil malý muž, který právě začal trénovat jako žák pana Ueshiby. Je vidět, jak mimořádné to je. V dnešní době se dokonce i dcera pana Chigaku Tanaky pravidelně účastní tréninků.




