Tento rozhovor, který byl původně zveřejně na Budo International, byl převzat z webu Aikikai Srbije s laskavým svolením Saša Obradović Shihana.
Poznámka od redaktorů „Budo Internacional“:
Tento rozhovor s Tamurou Sensei jsme našli v našich archivech a stydíme se říci, že si nepamatujeme, jak jsme ho získali. Pokud nám o tom může někdo z našich přátel a čtenářů říci více – budeme rádi za informace.
Je velmi pravděpodobné, že rozhovor vedl jeden z našich přátel z řad Tamurových studentů: Stefan Benedetti 5. dan, hlavní instruktor „Mutokukai Europe Dojo Mirabeau“, Jean Jacques Curin 4. dan, hlavní instruktor „Aikido Kopstal-Bridel Luxembourg“ popř. Robert Le Warsch, prezident Aikido klubu „Lesneven“ z Francie.
Rádi bychom jim poděkovali za pomoc a podporu v posledních letech a pokud nám někdo z nich poskytl tento rozhovor, děkujeme mu i za něj. Samozřejmě bychom také rádi poděkovali evropskému magazínu o bojových uměních „Budo Internacional“ za to, že nám umožnil znovu publikovat tuto verzi rozhovoru, která byla kvůli srozumitelnosti mírně upravena.
Mnoho je povolaných, ale jen málo vyvolených. Mistr Nabuyoshi Tamura se ocitl v malé skupině, kterou vybral O-sensei k šíření umění aikido. Tamura Sensei, uznávaný jako jeden z nejvýznamnějších představitelů Uchi-deshi, obdařený úžasným charismatem, je bezpochyby jedním z vůdců tohoto umění, zejména ve Francii, kde dlouhou dobu žil a šířil své znalosti. V tomto rozhovoru se pokusíme přiblížit něco, co je duchem Tamura Senseie. Doufáme, že tento rozhovor nás obohatí v našem hledání aikido.
Budo Internacional: Jak se změní význam aikido pro někoho, kdo cvičí tolik let? Je pro vás aikido jiné ve srovnání se začátečníkem?
Nobuyoshi Tamura Sensei: Je nemožné přesně definovat aikido. V každém případě je třeba mít na paměti, že jde o bojové umění. Ti, kteří ho za takového považují, mají pravdu. Cílem aikido není nic jiného než vytvoření jednoty (AI – harmonie, jednota, svornost). Tato jednota je důsledkem konzistence forem samotného aikido.
Jaké způsoby používáte k dosažení této jednoty?
Ve skutečnosti je velmi snadné pochopit tuto myšlenku jednoty. Je třeba dodržovat zásady cvičení aikido na tatami. Možná i to, že s vámi mluvím o aikido, je další způsob vyjádření aikido. Je to také jako cvičit aikido.
Takže si myslíte, že aikido se cvičí na tatami, ale že jeho výuka musí být přizpůsobena každodennímu životu?
Ano. Shodneme se na tom, že tatami je jako miniaturní model našeho každodenního života, proto vše, co se odehrává uvnitř dojo, lze aplikovat i na náš život venku.
Když někdo, kdo je odborníkem na aikido, cvičí, zdá se, jako by se vůbec nesnažil porazit svého soupeře, ale spíše jeho pohyby jsou kruhové a uvolněné.
Musím říct, že v boji by nepochybně vyhrál někdo, kdo má zkušenosti s aikidem. Vítám vaši otázku ohledně krouživých pohybů, protože symbolizují vše kolem nás. Svět je kruhový – uvnitř atomů je pohyb v kruhu… Ve skutečnosti jsou pohyby, které jsou kruhové, kopií samotného vesmíru.
Proč každý trénink aikido začíná relaxačními a protahovacími cvičeními?
Relaxace je velmi důležitá ve všech oblastech. Nebýt uvolněný není přirozené a zkušenost nám obecně ukazuje, že neuvolněný stav způsobuje kolem nás vytvoření jakési zdi, která nám brání v čemkoli. Uvolněním můžeme ve skutečnosti zbořit tu stěnu a teprve potom správně cvičit aikido. Musíte se pokusit zcela změnit svůj emocionální postoj prostřednictvím relaxace. Například. Na žíněnkách můžu být naštvaný a mít špatnou náladu. Nevadí, hlavní je jednat přirozeně bez ohledu na to. Člověk nesmí být uzavřený a měl by se vyhýbat způsobům myšlení, které jsou slabé nebo příliš strnulé a ztuhlé. Měli jste možnost se o tom přesvědčit na začátku našeho dnešního rozhovoru. Snažil jste se uvolnit tím, že jsi odložil všechno, co jste připravoval a plánoval se mě zeptat. Musel jste improvizovat, což je mnohem lepší.
Za jakých okolností se aikido zrodilo?
Můžeme říci, že aikido je velmi moderní bojové umění. Jediný, kdo syntetizoval všechny techniky do jedné dovednosti. Mistr Ueshiba zemřel v roce 1969, ale do roku 1942 syntetizoval vše, čemu dnes říkáme aikido.
Jaké výhody můžeme získat z cvičení aikido?
Záleží individuálně pro každého člověka na tzn. jeho/její motivy. Je to jako dort – můžete si vzít větší nebo menší kousek.
Řekněte nám, jaké výhody jste našel osobně pro sebe?
Našel jsem pro sebe klid a mír.
Když lidé cvičí velmi tvrdě, mohou se fyzicky vyčerpat, ale pokud budou pokračovat ve cvičení, vyčerpání zmizí. Můžete nám to vysvětlit?
Existují dva druhy únavy – fyzická a duševní. Na tatami cítíme fyzickou únavu. V tradiční japonské metodě výuky jsme učeni přejít ze stavu velkého fyzického vyčerpání do stavu relaxace. To je základ našeho učení. Je to velmi konkrétní zkušenost, která nám umožňuje žít „mimo každodenní zvyky“, pokud se lidé vzdají uprostřed velmi těžkého tréninku, když je přemůže únava, mohou pociťovat smutek nebo nevolnost, ale pokud pokračují a překračují své hranice, práh odolnosti, uvolní se a budou mít možnost si užít.
Je to podobné jako u Dervišů v Turecku, kteří toho stavu dosáhli tancem, nebo u mystiků, kteří toho stavu dosáhli, když se uzavřeli nebo se zdrželi jídla? Patří sem i japonská mystika?
Myslím, že na aikido není nic mystického. Vše záleží na tom, jak se na věci díváme a na perspektivu v rámci různých kultur. Například. V některých kulturách by muž, který šel na Měsíc, nebyl mystikem, ale šílencem.
Když jsem použil termín mystický, měl jsem na mysli zkušenost, která dává smysl našemu životu, zkušenost, která nám dává pokyn ke změně chování. Myslím, že aikido takové zážitky umožňuje.
To je velmi široká otázka. Na začátek bych řekl, že pro nás Japonce je velmi snadné vyrábět malé televize a rádia a začlenit je do našeho každodenního života. Pro toho, kdo nevidí a neslyší příliš dobře, však toto vše bude připadat směšné a zbytečné.
Stejně jako ti, kteří nemají s technikami aikido žádné zkušenosti, je i vaše „mystika“ stejného řádu – pro každého jiná. Řeknu vám něco z osobní zkušenosti. V únoru jsem byl v Lucembursku na hotelovém pokoji. Spal jsem. Uprostřed noci jsem slyšel, jak na mě někdo volá, a myslím, že jsem poznal hlas své tety. O dva týdny později jsem dostal dopis od své matky, který mě informoval, že moje teta zemřela. Pro mě je tato zkušenost normální, jakási intuice, ale většina lidí, kteří to čtou, si bude myslet, že jsem „buď mystik, nebo podivín“.
