Slova zakladatele

Morihei Ueshiba:

1

Hlavními součástmi praxe (keiko) aikida jsou cvičení týkající se ki a princip tanren (tanren ho)*.

Nejkrajnějším druhem cvičení ki je skutečný souboj na život a na smrt. V budo původně neexistuje soutěžení, které je běžné ve většině sportů. Důvodem je to, že v budo soutěžení nevyhnutelně přináší riziko vážných zranění nebo smrti. Kdo si myslí, že je lepší, a hledá boj, dopouští se velké chyby, protože smrtelně zranit někoho je vážný zločin.

Od pradávna je v Japonsku hlavním principem budo vyhýbat se zranění nebo zabití soupeře. Skutečné budo je cestou pravé harmonie a očištění těla a ducha (misogi). Jinými slovy, budo se řídí zásadou: Než začnete jednat v souladu s nebeským řádem, musíte nejprve napravit sami sebe a jednat v souladu se všemi věcmi. Proto považuji za obzvláště politováníhodné, že po skončení výuky musím konstatovat, že skutečné budo, o kterém mluvím, je některými ignorováno a přeměněno na militaristické formy bojových umění, jak se později vyvinuly v historii naší země.

2

Mnozí si myslí, že jsem nikdy neprohrál ani nezažil neúspěch. To není pravda: ve skutečnosti jsem v minulosti zažil mnoho neúspěchů, většinou způsobených nedostatkem laskavosti v mém srdci.

Jednou jsem se vydal do prefektury Kanagawa, abych tam uspořádal ukázku aikido a vycvičil místní policejní jednotky. Přivítal mě tam můj partner, který se považoval za velkého učitele juda. V průběhu ukázky jsem něco vysvětloval, v tu chvíli mi můj partner kladl odpor a já si poranil zápěstí. Tato zkušenost mi však přinesla důležitou duchovní lekci: nejednat proti cestě a nadále trvat na lásce svého partnera. V důsledku toho jsem musel zcela změnit svůj přístup a přijmout skutečně milosrdnou lásku.

V minulosti jsem zažil další neúspěch: během svých cest po zemi jsem se zastavil v malé rybářské vesnici. Tam jsem potkal statného sumo zápasníka, který byl však amatér. Měřil dobrých 180 cm a vážil asi 100 kilo. Okamžitě mě vyzval, abych s ním zápasil, což jsem přijal. Nebyl jsem poražen, ale nebyl jsem schopen ho uchopit kvůli jeho potu, jeho tělo bylo extrémně kluzké.

Po krátké době jsme oba začali být unavení, pak jsem objevil mystický způsob, jak ovládnout někoho pouze jedním prstem tím, že jsem manipuloval s jeho ki. Tak vznikl princip aiki no tanren.

Když se podíváte na mou minulost, zjistíte, že jsem měl mnoho neúspěchů. Každý neúspěch mi však dal novou lekci nebo mi přinesl novou techniku, jejichž souhrn se stal realizací cesty aiki. Kromě těchto příběhů jsem musel odrážet ozbrojené útoky s bokkenem a skutečnými meči, kde šlo o život a smrt.

Právě tyto zkušenosti mi umožnily následovat cestu shugyo**, kterou dodnes následuji.