Autor, pan Kanemoto Sunadomari, se poprvé setkal s Morihei Ueshibou v roce 1928. Jako oddaný stoupenec náboženství Omoto se hluboce zabývá vlivem tohoto náboženství na umění aikido. Tato první biografie zakladatele aikido byla vydána v únoru 1969 a byla přetištěna do Aiki News se souhlasem rodiny Sunadomari.
TRÉNINK V YUSAI
Později se cesta aikida stala pro Moriheie zjevnou a projevila se v jeho bojových technikách. Nyní popíšu důležitý předmět základu tohoto yusai (neformální metoda modlitby). Yusai je metoda tréninku, kterou Morihei praktikoval každý den bez výjimky poté, co přišel do Omoto v Ayabe. Stručně jsem se dotkl tématu yusai a nyní ho vysvětlím srozumitelnějším jazykem.
Když člověk používá tělesnou sílu k tréninku, jedná se obvykle o fyzický trénink. Na druhou stranu, tato metoda tréninku se odehrává na mentální nebo duchovní úrovni.
Akce v yusai sjednocuje duchovní dimenzi, přítomnou v každém jednotlivci, do jediného ducha a umisťuje ji do středu lidského těla. Tomu se říká chinkon (odpočinek duší).
Metoda chinkon se praktikuje od dávných dob kami až po současnost, ale předává se pouze vnější forma. Skutečná metoda upadla na dlouhou dobu v zapomnění. V dnešní době je o festivalu chinkon zaznamenáno jen málo informací. „Historie chinkonu“ napsaná v lednu 1845 73letým Nobutomem Banem uvádí následující: „Princ Nigihayahi, předek rodu Mononobe, nabídl Wa [Japonsko] císaři Jimmu a podával ho metodou chinkon. Od té doby bylo Yamato, kde se nacházelo hlavní město, úzce spjato se dvorem Wa…” Jak je z této pasáže patrné, chinkon vznikl v dávné minulosti v době kami. Jedná se však o jedinou skutečně zaznamenanou formu chinkonu. V “Manyoshu” [nejstarší japanovské básnické knize obsahující asi 4 500 veršů z roku 759 n. l. sestavené během čtyř let] a dalších starých spisech lze nalézt některé popisy metody chinkon, ale důsledky chinkonu nejsou nikde zmíněny. Zdá se tedy, že praxe chinkonu byla přerušena v průběhu středověku.
Byl to Onisaburo Deguchi, kdo odhalil cestu chinkonu a zjevil jeho pravou podstatu. Morihei pozoroval a zažil jeho pravou podstatu v Omotu.
Chinkon znamená zklidnění světa, národa, rodiny a mnoha dalších věcí. Nejdůležitější je však uklidnit člověka, individuální já. Člověk by se měl zdokonalit tím, že dosáhne vnitřního klidu. Pokud člověk neformuje a nezdokonaluje svůj charakter, nemůže dosáhnout míru ani ve své rodině, nemluvě o společnosti nebo národu. Pokud se člověk, který ještě nedosáhl vnitřního klidu nebo který je nedokonalý, o něco pokouší, výsledek bude neúplný. Člověk by se tedy měl zamyslet nad chinkon-kishinem.
To zahrnuje přesné sladění ducha s tělem. Jde o metodu naplnění vlastního těla vodou nebo plynem (lze předpokládat obojí) zvaným “duch” nebo “duše”, přičemž tělo je považováno za nádobu. Tato metoda se nazývá metoda chinkon. Pokud není nádoba zcela naplněna, zůstává v ní prostor. Nádoba zvaná “tělo”, která je naplněna plynem nebo vodou, zvanou “duše”, se nazývá “člověk” (hito). Existuje však mnoho lidí, kterým chybí voda nebo jim dochází plyn či mají řídký plyn jako v plynové lahvi. Také obsah většiny lidí je plný nečistot, přestože jsou naplněni.
Nejprve by se měl člověk zamyslet sám nad sebou a nahlédnout do nitra své duše, aby zjistil, co mu chybí, co je nadbytečné a co je čisté a nečisté. Tímto způsobem by každý poznal stav své duše v porovnání se standardem. Lidé jsou označováni za mikrokosmy a jejich malá tělesnost je objektem nekonečné šíře a hloubky. Některé duše mají dostatek odvahy, harmonie nebo moudrosti a některé duše nemají nic takového. Některé mají všechny tyto vlastnosti v mírné míře. Aby se tyto duše sjednotily dohromady, musí se lidé celý život cvičit a ukázňovat. Díky tréninku v chinkonu se lidé mohou stát nekonečně hlubokými a generickými a zlepšit své charaktery.
Abychom tuto metodu stručně vysvětlili, spočívá v očistě organizmu těla uvnitř i navenek a v co největším zvýšení stupně koordinace mezi tělem a duší při současném zvýšení čistoty ducha (duše). Akt omývání těla vodou nebo koupání pod vodopádem či v moři, kterému se říká očista (misogi), slouží k očištění těla. Pokud to člověk praktikuje v chladné ssezóně, může být duševně napjatý. Chinkon se často praktikuje k očistě krve prostřednictvím stravovacích návyků, aby se spojil s přímou duší. Toto asketické cvičení chinkon přináší zcela odlišné výsledky podle toho, zda je prováděno s ctnostným, nebo zlým srdcem. Je potřeba dobře pochopit zákony vesmíru a být připraven na to, že se přiblížíme ke dveřím smrti. To není nic snadného, co by mohl dělat každý. Musíme vždy věnovat pozornost svému fyzickému a duševnímu postoji a snažit se dodržovat správné chování. Není možné růst prostřednictvím výcviku chinkonu po omezenou dobu.
KISHIN: VTĚLENÍ BOHA
Výraz kishin znamená splynutí s kami, sjednocení s božským duchem. Tohoto stavu je téměř nemožné dosáhnout, a to i pro někoho, kdo o to celý život usiluje. Zvláště v tomto morálním světě zdání může tohoto stavu dosáhnout pouze osoba, která se narodila již pověřena posvátným posláním. Existuje však několik smrtelníků, kteří mají přirozenou schopnost umět komunikovat s kami, jejichž vlnová délka se v případě potřeby přirozeně synchronizuje s vlnovou délkou jejich moci. Správným tréninkem v chinkonu a spojením s kami se stávají schopnými dosahovat a projevovat nejvyšší úrovně ve všech činnostech. Když průměrní lidé vidí každodenní činy člověka, který se stal úplným a sférickým ve své dokonalosti, mohou snadno pozorovat, jak provádí to, co považují za zázraky. Konkrétně dokáže ztělesnit něco, co přesahuje normálnost, a veřejnost ho vůbec nedokáže pochopit. Postava člověka, který vstoupil do nejvyššího stádia, má vliv, který sahá ven až za hranici oblohy, a může také poznat vše v mikrosvětě hluboko uvnitř. Začíná projevovat zázračné schopnosti. To však dokáže jen málokdo.
Jinými slovy, je to jakási “inspirace, pocit, který vzniká mimo čas a prostor. Čím širší je rozsah této inspirace, tím je přesnější. Člověk obdařený touto inspirací je tedy schopen neustále vnímat vše minulé, přítomné i budoucí, a to přesně stejným způsobem, jakým můžeme ovlivňovat událostí v našem každodenním životě nebo jakým můžeme vidět a slyšet o událostech na celém světě v rozhlase a televizi ve svých domovech. Dokonce můžeme citovat minulost jakoby skrze “stroj času, který je nyní pouhým imaginárním prostředkem, a to tak, že si osvojíme schopnosti božského vidění, duchovního zraku a duchovního slyšení prostřednictvím meditace chinkon-kishin. Pokud jde o průměrného člověka, už samotný fakt, že strávením celého života nalezne vstup do tohoto duchovního stavu, lze považovat za velký úspěch. Mezi veřejností, a zejména mezi učenci, kteří mají sklon posuzovat svět ze svých “věží ze slonoviny”, je stále mnoho lidí, kteří nemají v úmyslu uznat inspiraci.
Velký vynálezce Thomas Edison kdysi řekl: “Genialita je z jednoho procenta inspirace a z devadesáti devíti procent pot,” což tuto myšlenku podporuje. “Inspirace” pochází z kami. Pokud je považována za autentickou spásu zvenčí [vírou], mohou inspiraci získat pouze ti, kteří jsou ve stavu vnímavosti, nebo ti, kteří očistí svůj charakter na úroveň, na níž ji mohou přijmout. Inspirace se také získává úměrně čistotě člověka. Navíc v důsledku snahy o čistotu může člověk získat pravý duchovní zrak, který zrcadlí obrazy událostí minulosti, přítomnosti i budoucnosti v božském a duchovním světě stejně jasně, jako vidíme nejvzdálenější místa v televizi. Člověka, který takto vidí minulé, současné i budoucí události, bychom měli nazývat božským člověkem a velkým prorokem. Historické postavy jako Buddha nebo Kristus byli takovými svrchovanými muži, jak všichni víme.
Je jen málo těch, kteří mohou volně cestovat do božského světa a z něj a kteří s ním mohou rezonovat pomocí meditace chinkon-kishin. Když si tyto cesty osvojí neřestní lidé, téměř všichni budou nakaženi a jako similováni zlým duchem, který je zavede na špatnou cestu, do špatného světa a ke špatným lidem. Tito muži by nevinné lidi svedli na stezky špatnosti a nakonec by je přivedli na cestu zkázy. Pokud se člověk nerozhodne jít cestou spravedlnosti v chinkonu, budou jeho pokusy o její zvládnutí marné, ale pokud ji bude praktikovat správným způsobem, bez ohledu na velikost své přirozené duše nebo na to, jak dobrý či zlý je jeho charakter, výsledkem bude zlepšení lidí v současném světě. Na druhou stranu, pokud si člověk zvolí špatnou cestu, upadne do propastného osudu, který bude nešťastnější než jeho předchozí situace. Navíc si zvolí, že sám sebe přivede do záhuby.
Od roku 1919, kdy Morihei dostal povolení vstoupit do náboženství a komunity Omoto, nikdy nezanedbával usilovné studium meditace chinkon-kishin. Jeho geniální smysl pro spravedlnost a jeho činorodost a fyzická síla, která byla dvakrát větší než u průměrného muže, mu umožnily dosáhnout pozoruhodných pokroků věrným praktikováním této správné cesty.
Jednoho dne na něj sestoupilo zlaté světlo a obklopilo ho jako svatozář. Cítil, jak do jeho těla vstupuje božská přítomnost, a pocítil, že se stal zlatou světelnou bytostí a dosáhl úplného duchovního probuzení a sjednocení s kami. Po této události začala cesta aiki. Do té doby jeho známí a žáci nazývali Moriherovo bojové umění “Ueshiba-ryu”. Později, od roku 1932, se jeho bojové umění nazývalo “Aiki Jutsu”, začalo se pozoruhodně rozvíjet a po změně názvu se ustálilo jako “Aikido”.
Morihei měl již od dob svého působení v armádě a na ostrově Hokkaido mimořádného ducha, fyzickou sílu a skvělé znalosti bojových umění. Jeho schopnosti byly plně rozvinuté. Nebylo by přehnané říci, že se v té době již vyrovnal úrovni mistrů bojových umění minulosti. Aby dosáhl svého cíle, chtěl prolomit slupku tradičních bojových umění a vytvořit skutečné bojové umění v konkrétní podobě. Dosažením jednoty s kami tak Morihei dosáhl vrcholu, o který každý usiluje, a postoupil na skutečně vznešenou cestu. Poté pokračoval v pokroku do hloubky věčné vznešené cesty. Dokud však žil, musel se podřizovat omezením a stále musel čelit životním těžkostem a zkouškám a překonávat je.
Jak se cvičením stále více tříbí charakter, může člověk dosáhnout stavu jednoty tím, že se sladí s konkrétním božským duchem, který je nejvhodnější a nejlépe odpovídá jeho osobnosti (v terminologii Omoto se nazývá soonori). Pokud toho dosáhne, může smrtelným lidem pomáhat mnoha způsoby. Náboženství Omoto nazývá tohoto božského ducha Produktivní kami. Když se Morihei koupal ve zlatém světle na posvátném místě na hoře Hongu v Ayabe, obdržel zjevení, že je s tímto “Produktivním kami spojen spolu s duchovním světlem principálního kami. Nadále se ještě usilovněji soustředil na studium a praktický výcvik genreigaku (nauka o duši jazyka) a také na praxi yusai, která se vyvinula z shinreigaku [nauka o božském duchu], systému, který Onisaburo Deguchi klasifikoval a doplnil. Již dříve bylo zmíněno, že Morihei byl při narození považován za seslaného božským duchem svatyně Kumano. Ať už byl vysvěcen ještě v matčině lůně, nebo duchovním světem před svým početím, stal se ochráncem dračího božstva svatyně Kumano. Poté, co se na příkaz hlavního kami dostal pod ochranu Takatsu, “produktivního kamiho”, začal projevovat své nedostižné latentní schopnosti, jejichž potvrzení lze získat zkoumáním zkušeností, které nasbíral v pozdějších letech.