Kisshomaru Ueshiba 植芝 吉祥丸

Životopis

Narození

Kisshomaru Ueshiba se narodil 27. června roku 1921 v Ayabe. Byl čtvrtým dítětem Moriheie Ueshiby a Hatsu Ueshibové a zároveň jejich třetím synem. Oba předchozí synové (Kuniharu a Takemori), ale umřeli ještě jako děti, rok před Kisshomarovím narozením. Jediným sourozencem Kisshomara tedy byla pouze jeho sestra Matsuko.

Jméno Kisshomaru vymyslel Onisabaro Deguchi, který učil O-senseie shintoismus v podobě sekty Omoto-kyo. A právě toho se v tomto roce velmi dotkla událost, která se říká 1. incident Omoto.

Dětství

V době dětství Ueshiby Doshua byl jeho otec hlavou Compost Group of the Organic Garden of Omoto-kyo a vedl své první dojo: “Ueshiba Juku”. Své dětství žil Kisshomaru v Ayabe v centru Omoto náboženství (a později i v Tokiu). Právě sem v roce 1922 přijel a strávil několik měsíců slavný učitel Daito-ryu Sokaku Takeda. Kisshomaru Sensei má na toto barvité období v historii aikido dětské vzpomínky. 

Tokio

V roce 1927 odjela celá rodina (Morihei, Kisshomaru, Hatsu a Matsuko Ueshibovi a také Noriaki Inoue) do Tokia a bydleli v mnoha lokalitách. Prvním ale byl dům, který byl velký 18 tatami a přes den sloužil jako tréninkový prostor. Morihei Sensei se s rodinou přestěhoval v roce 1927 do Tokia, kde Kisshomaru dokončil většinu svého formálního vzdělání. Když byl v rozhovoru v roce 1983 dotázán, kdy začal trénovat bojová umění, odpověděl: „Existuje japonské přísloví, které říká: ‚Prodavač poblíž chrámu bude odříkávat sútru bez učení.‘“ Stejně tak jsem s praxí začal už jako chlapec, aniž bych si to uvědomoval… Kolem roku 1936 se stalo mou povinností být otci uke pro meč, když jezdil někam předvádět ukázky. Cvičil jsem trochu kendo… a [také] staromódní Kashima Shinto-ryu.“ Již v tréninkové příručce Budo z roku 1938, kterou vydal Morihei, se Kisshomaru objevuje na mnoha technických fotografiích jako jeho uke.

Kobukan

Kobukan dojo bylo otevřeno v roce 1931 a bylo prvním trvalým dojo v Tokiu. Zpočátku, ale bylo jen pronajímáno. O-sensei ale učil nejen v tomto dojo, ale i v mnoha jiných, také mimo Tokio.

Začátek cvičení

Kisshomaru Doshu sice cvičil již dříve, ale roku 1936 začíná cvičit formálně.

2. Světová válka

Během 2. světové války byl správcem Kobukanu právě Kisshomaru a Kisaburo Osawa Sensei.

V roce 1941 odešel O-sensei do Iwamy (Ibaraki) otrávený z té války. V té době bylo aikido velmi tvrdé a násilné a to jen o něco méně než Daito-ryu, které učil Sokaku Takeda kdysi v Engaru a O-sensei v Ayabe. Kvůli svému odchodu do Iwamy zanechal Morihei Ueshiba Sensei všechny své úřednické povinnosti i další závazky, a “odešel farmařit – a také vyučovat bojové umění v duchu nedotknutelnosti života, daleko od uspěchaného Tokia.”

O-sensei řekl před svým odchodem do Iwamy Kisshomaruovi toto:

Při přípravách na dobu, kdy naše milovaná země opět vzkvétá, nebude stačit držet se pouze Tokia. Bude potřeba zajistit pozici jinde. Mám v úmyslu vybudovat “farmu Aiki” v Iwamě. Kisshomaru, musíš se udržet až do konce v Hombu Dojo v Tokiu a bránit ho do posledního (až do smrti).

Po dokončení střední školy se Kisshomaru zapsal na univerzitu Waseda, kde v roce 1942 promoval s titulem z ekonomie. V té době bylo dojo téměř prázdné a Kisshomaruovy povinnosti byly převážně administrativní. Mimochodem, v roce 1942 byl oficiálně přijat termín „aikido“ v souladu s politikou standardizace názvů, kterou tehdy prosazovala Dai Nippon Butokukai. Kromě ztrát studentů ve válečném úsilí byla i samotná budova dojo fyzicky ohrožena bombardováním Tokia. Jednou, když byl ještě studentem univerzity Waseda, se Kisshomaruovi s pomocí několika sousedů jen stěží podařilo zachránit dojo před vyhořením v požárem zničené oblasti Shinjuku.

Kobukan tehdy sloužil jako domov pro třicet bezdomovců, kteří přišli o domov během bombardování. Dojo bylo rozděleno a část tatami měli rodiny bez domova a část byla na cvičení. Studentů, ale moc nebylo, jelikož mnoho studentů bylo posláno do války. Kobukan naštěstí bombardace nezasáhla. Kisshomaru ale měl i tak těžké se o Kobukan starat.

Ihned po skončení války bylo cvičení všech bojových umění generálním velitelstvím spojeneckých sil zakázáno a Kisshomaru otevřel dveře dojo asi stovce lidí, kteří po ničivém konfliktu zůstali bez domova. Během tohoto období dělil svůj čas mezi Tokiem a Iwamou. Když se v Tokiu cvičení na neformální bázi obnovilo, navštěvovalo ho jen málo studentů, protože hlavním zájmem většiny lidí bylo jednoduše přežití

Aikikai

V roce 1948 povolilo Ministerstvo Školství obnovit Zaidan Hojin Aikikai (dříve Zaidan Hojin Kobukai) a praxi aikido. To do té doby nebylo možné, jelikož okupační jednotky GHQ (USA) zakázalo praxi veškerého Budo nebo bojových umění až do tohoto roku. To kvůli jejich spojení s vojenským výcvikem.

Kisshomaru Ueshiba Doshu se stal ředitelem Aikikai a vlastně díky němu byla založena. Je však velmi zjednodušené říci (a to že to mnoho lidí a webů dělá), že už O-sensei nebyl v centru dění. Je ale pravda, že tam nebyl sám.

Moriteru Doshu

V roce 1951 se Kisshomaruovi narodil syn Moriteru Ueshiba .

S manželkou, dvěma dětmi a několika hladovými Uchi-deshi, které musel nakrmit, byl Doshu, tehdy Waka-sensei, v té době zaměstnán na plný úvazek v společnosti s cennými papíry a ráno i večer vyučoval lekce aikido. Jeho otec zůstal usazen v Iwamě a trénoval několik blízkých studentů, mezi nimi i Morihira Saita. Jak praxe v Tokiu nabírala na obrátkách, Kisshomaru začal část svého úsilí věnovat šíření aikido mezi veřejnost, která o tomto umění téměř nic nevěděla. Zásadním zlomem byla velká demonstrace konaná v obchodním domě Takashimaya v roce 1956, kde poprvé spolu se zakladatelem demonstrovali i starší instruktoři. Kisshomaru napsal svou první knihu s příhodným názvem Aikido v roce 1957 a v pravidelných intervalech následovalo více než dvacet dalších. Rozvoj aikido stabilně pokračoval a dojo vznikala ve městech a školách po celém Japonsku. Název aikido se začal zviditelnit široké japonské veřejnosti, která si jej v té době alespoň mohla představit jako bojové umění.

Pouze aikido

Od roku 1955 se Kisshomaru začal věnovat především aikido a přestal ve své dosavadní práci jako obchodník s cennými papíry.

Cizina

V roce 1964 odjel Kisshomaru poprvé do ciziny a zemí, kterou navštívil byla USA. Zdá se, že právě jeho demonstrace, kterou Kisshomaru v USA předvedl vedla Stevena Seagala ke cvičení aikido.

Mekka aikido

V polovině 60. let se na žíněnkách Aikikai Hombu Dojo hromadně hemžily studenti, spolu s desítkami cizinců, kteří se valili do Japonska, aby trénovali v Mekce aikido. Zakladatel, ačkoli nyní většinu času trávil v Tokiu, byl již v osmdesáti letech a Kisshomaru a Koichi Tohei byli hlavními postavami v dojo a vedle nich stáli další zkušení instruktoři. 

Smrt otce

26. dubna 1969 zemřel Morihei Ueshiba O-sensei a Kisshomaru se stal jeho následníkem ve funkci Doshu. Do té doby se myslelo, že Kisshomaru zůstane Generální ředitel Aikikai a 2. Doshu se stane Koichi Tohei, ale ten mu funkci Doshu přenechal a to díky jednomu z posledních slov O-sensei, kdy mu sdělil O-sensei přání, aby se postaral o jeho syna.

Následné dění

V dnešní době je aikido ve více jak sedmdesáti zemích a většina z tohoto úžasného čísla je tvořena úspěchem Kisshomarua. Kisshomaru měl v pozdějších letech několik problémů s předním učitelem v Aikikai Hombu Dojo, Kisshomaru Uesibou a nakonec to vyústilo k vzniku Společnosti Ki (celým jménem Shin Shin Toitsu Aikido). Kisshomaru neuznával soutěžení v aikido a tedy ani Tomiki aikido.

Kisshomaru se rozhodl, že v Tokijském dojo nebude učit zbraně (buki-waza) v souladu s názorem O-senseie, že začátečníci by se měli naučit nejprve taijutsu (techniky těla).

V roce 1977 vzniká Mezinárodní federace aikido (IAF) a Kisshomaru je jejím celoživotním prezidentem.

Smrt

Guillaume Erard

Kisshomaru Ueshiba Doshu zemřel 4. ledna 1999 ve věku 77 v Tokijské nemocnici.