Obrázek: Hiroshi Tada – 40 let Aikikai d’Italia v Bologni, 2005

Text publikovaný v časopise Aikidó (MK ČR 7474), číslo 4/1999, se svolením vydavatele k nekomerčnímu užití na aiki-web.eu.

Chcete správně dýchat?

Dýchání je nezbytnou podmínkou života a současně je to jeden z nejmocnějších prostředků, které máme k dispozici pro ovládání své psychiky i tělesného napětí. Říká se, že když se dítě narodí, jeho prvou dechovou fází je vdech, zatímco když člověk umírá, naposledy vydechne. Dýchání z hlediska Východu není jen záležitostí ventilační, má spojitost také s bioenergií. Probíhá naprosto převážně automaticky, pokud se na něj nesoustředíme, a jen ve zvláštních případech jako je nouze o dech, noření obličeje do vody atd. se stává činností plně uvědomovanou. Náš organismus s jemnými vnitřními a vnějšími vazbami také automaticky mění dechový rytmus i dechový objem podle momentálních požadavků při intenzívní tělesné práci, emoci, leknutích aj.

Podle Balty znají nejrozvinutější systémy na osmdesát způsobů dýchání a umění dýchat ovlivňuje řadu skutečností:

• posiluje svalstvo hrudníku i srdce a plíce
• posiluje orgány dutiny břišní pohybem bránice a zlepšuje jejich funkci
• zlepšuje chemickou kvalitu krve a celkový zdravotní stav, svalový tonus, intelektuální schopnosti, spánek
• trávení
• kladně ovlivňuje nervový systém
• zvětšuje tělesnou citlivost
• rozvíjí některé zvláštní schopnosti (intuici, smysl pro čas, vzdálenost, prohlubuje haragei – „umění života“)
• vede ke kontaktu s hlubšími duchovními obzory (inspirace, dialogy s přírodou aj.)

Protože dýchá každý, každý se považuje v této otázce za kompetentního. Dýchat správně (účinně) je však složité a vytvořit si správné návyky je ještě složitější. Dýchání má být především takové, aby (až na výjimky, kdy si to přejeme) nestupňovalo napětí v těle. Proto nemá být ani příliš hluboké, ani příliš rychlé. Nejedná se přece o rekordy, proto se upřednostňuje nenásilné a vláčné dýchání.

Na Východě se tradičně zdůrazňuje fáze výdechu, o vdechu se zde téměř nemluví. V Evropě říkáme „vdech a výdech“, zatímco v Číně a Japonsku se říká „výdech a vdech“, podobně jako v Indii je výdech uváděn na prvním místě. Čínské znaky „tchu“ a „na“ jsou svým významem „vydechnout“ a „vdechnout“, podobně jako japonské slovo pro dýchání „kokjú“ má význam „vydechnout“ a „vdechnout“. Při vdechu vzniká v hrudníku podtlak, což usnadňuje práci srdce. V bojových uměních výdech, podle Balty, čistí organismus a umožňuje pohltit i prudkou ránu na tělo, zatímco vdech vyživuje organismus a psychiku.

Dechové techniky slouží rovněž k jasnějšímu vědomí čchi (ki). Proto je v čínštině pro čchi a dech tentýž výraz, čchi se obecně pociťuje jako vdechovaný vzduch proudící tělem, alespoň zpočátku. Větší dechový objem při hlubším dýchání má svůj význam zvláště v tom, že zmenšuje fyziologicky mrtvý prostor, což je vzduch v dechových cestách, který se přímo neúčastní výměny dýchacích plynů v činné části plic, alveolách, jichž je několik miliónů. Je to vzduch, který plní nos, hrtan, průdušnice i průdušky, který vlastně nevyužijeme. Prohloubené dýchání zmenší pro­cento tohoto nevyužitého vzduchu.

Vdech aktivuje sympatikus, výdech parasympatikus

Hlavní řídící systém lidského organismu je nervová soustava tvořená několika úrovněmi. Hlavní je centrální nervová soustava (CNS), tedy mozek a páteřní mícha (tělová šňůra 0,5 m dlouhá, od které vedou rozvětvení a nervová zakončení, která zasahují prakticky celé naše tělo). Další úrovní je vedle periferního nervstva tzv. vegetativní nervová soustava se systémem sympatickým a para­sympatickým, což jsou proti sobě působící části, jejichž hladká a rovnovážná činnost je předpokla­dem dobré funkce řady tělesných orgánů a systémů. Protože moderní doba je typická vysokým životním tempem pro svou uspěchanost a převahu aktivních složek života, lze říci, že v ní převažuje vliv sympatického systému a méně je zastoupen vliv parasympatiku. Každý z vnitřních orgánů ovlivňují nervová vlákna obou těchto systémů, a jestliže některý dlouhodobě a výrazně ve svém vlivu převažuje, dochází k poruše rovnováhy. Obecně sympatikus má nadvládu v období zvýšené aktivity, proto také vzrůstá krevní tlak, tepová frekvence i svalové napětí a ubývá pomalých mozko­vých vln. V období duševní a tělesné pohody, klidu, odpočinku a spánku naproti tomu převažuje vliv parasympatiku a uvedené ukazatele se snižují. Dobře si to lze zapamatovat: je-li mi někdo sym­patický nebo dokonce velmi sympatický, začne mi rychleji bít srdce. Ale pozor, stálá převaha sym­patiku vede k civilizačním chorobám, proto je vhodné nalézat správnou míru aktivity a odpočinku a odpovídající uplatňování parasympatiku. V relaxaci (parasympatický vliv) přibývá i pomalého mozkového vlnění.

Životně důležité je, že my sami můžeme vědomě zasahovat do funkce vegetativní nervové sou­stavy zdůrazňováním některé z dechových fází. Potřebujeme-li organismus podnítit, „nabudit“, připravit k fyzické činnosti, zdůrazňujeme vdech (aktivace sympatiku). Je-li naším cílem zklidnit organismus, soustředíme se především na klidné a volné vydechování (převaha vlivu parasym­patiku). Dlouhé výdechy snižují nervozitu a napětí, to je doloženo, a člověk je také schopen se dokonaleji uvolnit. Týká se to i psychiky: tělesné napětí = i psychické napětí, tělesné uvolnění vede současně i k uvolnění duševnímu.

To, co v Evropě nikdy nebylo známé, je východní pohled na aktivaci jednotlivých oblastí či částí těla a vnitřních orgánů představami vedení dechu. Celá rozsáhlá problematika čchi-kungu (práce na bioenergii) i další podobné nauky jsou toho příkladem. Pro bojová umění je prvotním problémem otázka centralizace, která se uplatňuje představou vedení dechu (a čchi!) do centra těla, do hara nebo tan-tchienu, 5 cm pod pupkem. Liao ale uvádí, že tan-tchien je „oblast umístěná přibližně 3 palce pod pupkem a 2,5 palců dovnitř“. Proto prvým úkolem je pracovat na prohloubení a centrování dechu. Soustředění na tan-tchien (v Číně se mluví o třech těchto centrech: horním, středním a spodním, zatímco v bojových uměních se uvažuje jen tzv. spodní tan-tchien) vede také ke zvýšení fyzické i psychické stability. Vliv na psychiku je nasnadě: myslíme-li např. na vedení dechu do určitého místa, musíme se na to soustředit a přestaneme sledovat znepokojující myšlenky, uklidníme své emoce a můžeme na vnější situaci odpovídat, jak se patří a jak je pro nás účelné.

Je však důležité si pamatovat, že vztah sympatikus–vdech–napětí a parasympatikus–výdech–uvolnění platí v určitých ohledech jen při tělesném klidu. Při výbušných pohybech např. v karatedó se zásadně vydechuje (kratší reakční doba, větší síla a možnost většího svalového napětí i v oblasti trupu jako součást ochrany proti úderům). Při pohybu je tedy v mnoha směrech vztah opačný.

Zcela zvláštní oblastí je problematika čchi-kungu, tao-jin, v japonštině pak dó in a dalších podobných disciplín, s nimiž někdy i docela těsně souvisí bojová umění, např. tchaj-ťi-čchüan se přímo považuje za součást čchi-kungu. V nich se tvrdí, že napětí svalstva brání hladkému toku čchi podobně, jako značná ohnutí v kloubech nebo narušení vertikality páteře v postoji (které vede také ke zvýšenému napětí některých svalových skupin).

Normální a obrácené dýchání

Vdech je jin, výdech je jang, ale máme-li na mysli celý proces dýchání, normální dýchání se považuje za jin (tj. tzv. buddhistické dýchání) a obrácené dýchání (taoistické) za jang. Toto jsou současně dva hlavní typy dýchání. Normální dýchaní je charakteristické vyklenutím břišní stěny při vdechu a jejím zploštěním při výdechu, obrácené naopak: při vdechu je břicho (ale i peri­neum a konečník) vtaženo, při výdechu se uvolní, což je při normálním dýchání opačně. Vtažení je vlastně jen naznačeno, pokud by se provádělo silnou kontrakcí, vedlo by k napětí a tedy by bránilo toku čchi. Za důležité se pokládá rovněž vedení čchi „malým nebeským okruhem“ nebo „velkým nebeským okruhem“, založené na jasné představě sledování cesty dechu (a čchi). Taoistické dýchání zde rozeznává cyklus dvojitého dechu (vdech od kostrče k sedmému krčnímu obratli, výdech po „třetí oko“, další vdech po spodní tan-tchien a další výdech po kostrč) a jednoduchého dechu (vdech od kostrče po „třetí oko“, tj. zády vzhůru a před temeno, a výdech od „třetího oka“ po kostrč). Buddhistické dýchání má cyklus jednoho dechu, ale provedeného odlišným způsobem: vdech od „třetího oka“ přední stranou těla dolů po kostrč, výdech od kostrče zády vzhůru po „třetí oko“. Toto je ale již problematika duchovního ražení (připomeňte si hadí sílu v józe stoupající páteří vzhůru), která v bojových uměních je možná látkou nadby­tečnou. Nicméně jednotlivé formy a způsoby dechu z čchi-kungu jsou zajímavé, např. při vdechu vést čchi z končetin do tan-tchienu, při výdechu opačně, nebo z povrchu těla, tedy kůže, do tan-tchienu a opačně, nebo vést vdech jen do kostry atd., a nepochybně mají také vliv na tok bio­energie podle vlastní volby. A nemusí to být jen otázka waj-čchi (vnější čchi, ochranná čchi), která přichází v úvahu jako štít při obdržení úderu nebo jako ochrana proti vnějším vlivům dalším – nachlazení, přehřátí atd.

V otázce emocí lze říci, že při hněvu člověk silněji vydechuje a slaběji vdechuje, zatímco při smutku silněji vdechuje než vydechuje. Aby vdech i výdech byly relativně souměrné, musí být mysl klidná a emoce neutrální, na druhé straně však vhodný typ dýchání vede ke klidu mysli a utišení emocí.

Nejjednodušší návod ke cvičení je, jak již bylo uvedeno, práce na prohloubení dechu, který podle Číňanů má být klidný, tenký, hluboký, dlouhý, plynulý, stejnoměrný, pomalý a měkký, dále práce na centralizaci vedením dechu do hara a ven a dále snad počítání dechů. Lze počítat jen výdechy, např. stále opakovat 1 až 9, po devíti výdeších opět dalších devět výdechů atd., nebo počítat celé cykly. Způsobů je mnoho, ale také je možné se začít seznamovat s principy pranajámy, hluboce propracované nauky o dýchání z jógy. Dechová cvičení je nutno provádět na čerstvém vzduchu, ale to neplatí za deště nebo větru, kdy je provádíme v místnosti.

Latinsky se říká: Dum spiro, spero. Dokud dýchám, doufám. Doufejte, že se praxí dechových cvičení posunete na vyšší úroveň svého já. Mnoha našim předchůdcům se to v uplynulých staletích zdařilo.

Napsal doc. PhDr. I. Fojtík, CSc. (FTSV UK Praha).

Text publikovaný v časopise Aikidó (MK ČR 7474), číslo 4/1999, se svolením vydavatele k nekomerčnímu užití na aiki-web.eu.