Masamichi Noro: Pokud jde o mě, jsem spíše mužem jo než mužem meče. Není to moje vlastní volba: jednoho dne, když jsem byl ještě v Japonsku a Uchi-deshi Ueshiba Senseie, mě požádal, abych si přinesl svůj bokken. Zaujal jsem před ním kamae, s bokkenem v horizontální poloze. Udeřil mě tak silně, že se mi zatřáslo celé tělo – a já pustil bokken. „Takhle to nepůjde,“ řekl jen. „Jdi si pro jo,“ dodal. Řekl jsem si: „Udělá to samé znovu.“ Tentokrát jsem „uspořádal“ své tělo a čekal na úder. Udeřil znovu, velmi silně, a myslím, že tentokrát to byl on, kdo pocítil „elektrický šok“. Nic neřekl, jen se na mě podíval a odešel. Od toho dne mě žádal, abych cvičil s jo. Věřil jsem, že si myslí, že budu v jo dobrý, a tak jsem tvrdě cvičil. Techniky jo téměř neexistovaly. Ueshiba Sensei čas od času pořádal veřejné ukázky, které jsem nahrával a poté se učil napodobovat jeho pohyby. Když pracoval sám [s jo], alespoň podle toho, co jsem pochopil, snažil se – pomocí jo a zvuků – zhmotnit nebo projevit život vesmíru. Zhmotnit nebo projevit život a lásku pomocí těchto pohybů…
Přeloženo z: Komyozan Aikido