Už mnoho let existují dvě Evropské federace aikido! Obě dvě organizace jsou uznané v Aikikai a obě si nárokují nástupnictví původní Evropské federace aikido, která byla založena roku 1975. Osobně jsem z toho zklamaný. Aikido je umění míru. O-sensei řekl Svět jako jedna rodina. No a poté se aikidoci rozhádají natolik, že vzniknou dvě Evropské federace aikido. A Aikikai, organizace, která by to měla zvládnout, tak místo toho bez váhání uzná obě organizace. Není to trochu zmatek? Osobně myslím, že určitě. Věřím, že kdyby některý z vysokých Shihanů navrhl Aikikai schůzi s prezidenty obou EAF, mohlo by se vše vyřešit a znovu sjednotit. Bohužel ti, co by s tím něco dělat mohli situaci v klidu ignorují, nebo o ní ani neví (to spíše). Omluvám se za svojí kritiku, ale mrzí mě, že takovéto dělení ve světě aikido přece není přínosné!
Historie
Před vznikem EAF existovala další organizace, Asociace evropské kultury aikido (Association European Culturelle Europeenne de Aikido), která sdružovala Belgii, Francii a později i Švýcarsko. Evropská federace aikido (EAF) byla založena v listopadu 1975 v Paříži, současně se založením IAF. Tyto dvě organizace společně sjednocují organizace v Evropě, které jsou přidruženy k Zaidan Hojin Aikikai. Jejím prvním prezidentem je pan Antonio Garcia de la Fuente.
V roce 1978 se v Cannes konalo valné shromáždění EAF a byl zřízen Evropský technický výbor. Někteří tvrdí, že tyto dvě události spolu přímo souvisejí a že se konají pod vedením Aikikai. Mezitím se shromáždění konané 19. října v Londýně zabývalo problémy dvou soupeřících nizozemských národních organizací a problémy mezi Yasunari Kitaurou ze Španělska a novým technickým výborem v čele s Nobuyoshi Tamurou. Zároveň rezignoval současný prezident EAF, pan André Gonze. To byly důvody pro odložení kongresu. Toto období bylo později v Evropě nazváno „vzpourou mladých Senseiů“ proti Tamurovi, který měl v EAF silné pozice. Mezi těmito mladými Senseii byli Katsuaki Asai (Německo), Yoji Fujimoto a Hideki Hosokawa (Itálie), Toshikazu Ichimura (Švédsko), Masatomi Ikeda (Švýcarsko a další), Juo Iwamoto (Rakousko), Yasunari Kitaura (Španělsko), Minoru Kanetsuka (Spojené království) a Seiichi Sugano.
Mezitím, na podzim roku 1979, Hans Jilli, tehdejší prezident Švýcarské Aikikai a viceprezident EAF, navrhuje všem členským organizacím, aby hlasovaly pro rezignaci celé správní rady. Valné shromáždění se konalo 26.–27. ledna 1980. Během kongresu rezignuje správní rada spolu s panem Tamurou. Členské země, které v kongresu zůstaly (Finsko, Německo, Velká Británie, Itálie, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko), zřizují dočasný výbor/pracovní skupinu, jelikož se řídí strukturou EAF. Prezidentem se stává pan Giorgio Veneri z Itálie, též prezident IAF.
Později správní rada, která podporuje pana Tamuru, svolala mimořádný kongres v Lucemburku na 10.–11. května 1980. Toto setkání bylo bojkotováno většinou členských zemí. Novým prezidentem organizace byl zvolen pan Gonze. Pan Chasang byl zvolen hlavním tajemníkem a pan Tamura technickým delegátem.
Mezitím byl Dočasný výbor/Pracovní skupina zřízená v Curychu oficiálně uznána organizací Aikikai za pomoci Kisabura Osawy, tehdejšího ředitele Aikikai Hombu Dojo.
V současnosti tak existují dvě protichůdné organizace nesoucí označení „Evropská federace aikido“ a soupeřící o to, aby byly dědici první organizace. Stejná situace panuje i v době, kdy je v říjnu 1980 svolán kongres IAF v Paříži a účastní se ho zástupci obou skupin. Dochází ke sporu o legitimitu obou organizací EAF, ale nemožnost problém vyřešit diskusi zastavuje.
Tento dualismus EAF zůstal stále nezměněn.
V červenci 2109 v nizozemském Almere rozhodnuto o modernizaci stanov EAF (netamurova EAF) a jejich přizpůsobení současné době – jako nová ústava – za přítomnosti Dojo-cho Mitsuteru Ueshiby a prezidenta IAF Kei Izawy. Byla zvolena nová správní rada, která zahájila komplexní program aktivit.
Mezi účely nové EAF patří oficiální vztah s Evropskou unií, a to jak pro oficiální uznání EU, tak pro možnost účasti na jejích sportovních, vzdělávacích, sociálních a kulturních programech.
EAF na svém prvním shromáždění schválila návrh žádosti EU o vytvoření oficiálně uznávaných kvalifikací pro výuku aikido na evropské úrovni.
Tímto krokem se zdá, že se Aikikai přiklonila k neTamurovské EAF, ale i přestože tato EAF spolupracuje s IAF, tak Tamurově EAF nebyly odebrané žádné pravomoce.
Dodatek
Dnes už se problém nechává stranou a neřeší se. Skoro nikdo o dualismu EAF ani neví. Upřímně doufám, ale i věřím, že se najde někdo, kdo bude ochoten znovu otevřít a vyřešit tento problém. Musí to však být obecně uznávaná autorita, nebo někdo, kdo má velký rozhled v politice aikido. Jsem přesvědčen, že se musí obě strany sejít a začít diskutovat o možnostech sjednocení se. O to by se snad měli snažit obě strany a i Aikikai, stejně jako IAF. Pro nikoho přeci není přínosné, že se komunita aikido dělí. Mimo to Shihani, kteří byli přímo zúčastněni těchto sporů, tak už v podstatě žádný z nich aktivně v politice aikido není. Bohužel mnoho z nich již není mezi námi. To znamená, že osobní spory, které mezi Tamura Senseiem a mladšími Senseii byli, již nejsou aktuální a řešení by vlastně mohlo být jednoduší než kdykoliv dříve. Mým názorem je, že by nejlepší bylo, kdyby prezidenti obou organizací odjeli do Hombu a vedli diskusi pod vedením Aikido Doshu! Je mi smutno, že s tím nikdo nic nedělá a těch pár, co by rádo k tomu nemají vůbec postavení (např. jako já). To opravdu chceme navždy zametat pod koberec, že máme dvě Evropské federace aikido, které mají obě stejný nárok na svou pozici, obě mají legitimaci Aikikai a ani jedna se nechce smířit? Velmi respektuji úsilí prezidenta (netamurovské) EAF Karla Leisingera, který se usilovně snažil sjedntit tyto organizace. Bohužel se mu to nepovedlo. Jsem přesvědčen, že on začal správnou cestu ve které se mělo pokračovat. Tomu však tak nebylo.
Oběma EAF je evidentně spor trnem v oku. Osobně jsem napsal jak předsedovi neTamurovské EAF Jerzy Pomianowskimu i prezidentu Tamurovi EAF Luis Vasconcelos Salgadovi. Poprosil jsem je o vyjádření k této situaci. Ani jeden mi na zprávu neodpověděl! Asi mají moc práce.