Pohled na aikido zdravým rozumem – Yoshio Kuroiwa

Protože v aikido neexistují žádné zápasy, měli bychom pečlivě zvážit povahu našeho cvičení. Duchovní stránka cvičení je také důležitá, ale pokud ji budeme příliš zdůrazňovat, náš trénink se stane idealistickým a realistický aspekt bude zanedbán. “Kata” (forma) a “waza” (technika) musí být v praxi správně rozpoznány.

Kata do Waza

Kata by se měla cvičit podle určitého řádu nebo předem připravené metody, která je založena na racionálním vztahu (riai). Nepadáme tedy proto, že jsme hozeni, ale spíše cvičíme kata, která je určena k tomu, abychom byli hozeni. Když zvládneme racionální pohyb (kata), projeví se jako přirozený pohyb (waza). To znamená, že pokud se v důsledku opakovaného cvičení stanete schopnými provádět kata spontánně, neprovádíte již kata, ale waza. Učíme se prostřednictvím kata a stáváme se nevědomými si této skutečnosti. Jinými slovy, dokud pohyby vyžadují naši pozornost, jsou kata, když se kata stane spontánní, stává se waza.

Nejprve cvičíme základní kata (kihon waza, základní techniky), abychom se naučili pohyby aikido. Základy jsou standardy (způsob vidění a myšlení) a zdravý rozumový pohled na správné pozorování věcí. Musíme pochopit podstatu kata, nikoli jejich vnější vzhled.

Například u skládačky, která obsahuje do sebe zapadající dřevěné dílky, poznáme umístění (stabilitu) každého dílku na základě pochopení jeho tvaru a povahy. Stejně tak můžeme vyjádřit kata, která jsou společná všem lidem, tím, že ukážeme základní společné části stavby lidského těla (například body jako lokty se ohýbají pouze dovnitř) a tyto základní části bychom měli racionálně používat. Může se zdát přehnané používat pojmy “racionální” nebo “logický”, ale tyto pojmy jsou jen záležitostí zdravého rozumu a nepotřebují vysvětlení.

Dokud se budeme na kata dívat povrchně, začneme si myslet, že mají zvláštní význam. Nelze systematicky a racionálně vysvětlit žádnou kata pouhým opakovaným učením, aniž bychom pochopili, proč jsou některé kata považovány za základní. To, co získáme pouhým opakovaným učením, je zachování formy (předávání vnější formy), nikoli schopnost tvořit (pochopení podstaty kata). Jinými slovy, člověk nerozumí tomu, co dělá.

Základy nejsou něco, co je třeba praktikovat, ale co je třeba pochopit. Ukazují mechaniku, jak vyvést soupeře z rovnováhy a vytvořit příležitost k použití techniky. Pokud je špatně pochopíte jako vedení a navádění, vznikne přesvědčení, že lze soupeře vést kruhově. K tomu dochází proto, že si člověk neuvědomuje, že vést partnera kruhově znamená separaci, a nevšimne si, že cvičení je projevem Yin a použití síly v Aiki zahrnuje tlačení.

Kata: tréninkový nástroj

Při tréninku cvičíme mnoho technik, ale všechny jsou variantami jednoho postoje. Proto jsou ikkyo, shihonage a další techniky stejné. Důvodem, proč se zdají být odlišné, je pouze jejich vnější podoba. Kata jsou vyjádřením řady variací prostřednictvím pohybů z jediného postoje a nejsou ničím jiným než nástrojem pro trénink volného pohybu těla. Myšlenka, že jeden je všechno a všichni jsou jedno, není jen duchovní záležitostí. Platí i pro naše těla.

Nejde o to, že by existovala odlišná metoda v závislosti na technice, například říkat, že ikkyo se cvičí jedním způsobem a taková a taková technika jiným způsobem. Všechny jsou projevem jediného pohybu. To znamená, že cvičíme různé kata, abychom pochopili původní jediný pohyb. Nejde o to, že ikkyo a shihonage mají hodnotu jako základní techniky. Cvičíme je pouze jako vhodný prostředek k pochopení Yin a Yang (základního) postoje.

Cvičení aikido je cvičení Yin. Na příkladu juda je to spíše partnerský trénink než randori (volný trénink). Yinová praxe představuje především dohodnutou cvičební sekvenci. Přechod v tréninku od přijetí útoku k aplikaci techniky je tedy možný pouze tam, kde existuje rozdíl ve schopnostech. Pokud je schopnost soupeře vyšší, není to možné. To je klíčový bod v praxi.

Waza (přirozené pohyby) se projevují podle úrovně a jejich podstata (techniky) se pokaždé projevuje jinak. Je to proto, že to, co člověk přirozeně ovládá (jeho schopnosti, které se projevují opakovaným cvičením), se vyjadřuje prostřednictvím určitých vztahů (forem).

Schopnost je podstatou techniky

Předpokládejme například, že máme drahé, dobře vyrobené plnicí pero. Bez ohledu na to, jak kvalitně je vyrobeno, jeho konečná hodnota závisí na osobě, která ho používá. Někdo se špatným rukopisem nemůže dobře psát, ani když používá dobré pero. Zkušený kaligraf však může psát krásně, i když používá levné pero. Nejde o to, že pero, které používá, je dobré, ale spíše o to, že schopnost pisatele je v důsledku jeho dlouholetých zkušeností vynikající. Samotná schopnost člověka je podstatou techniky. Pouze ten, kdo má schopnosti, může dobře využít dobře vyrobené pero. Pokud toto nepochopíme, začneme přikládat technikám (waza) přílišný význam a považovat je za tajemství, což se rovná naší víře, že drahé plnicí pero nám umožňuje psát obratně. Je důležité, abychom pochopili, že techniky jsou nástroje, které nám umožňují “něco” pocítit. Tím “něčím” je pocit uspokojení, který člověk získává, když je schopen svobodně vyjádřit své přirozené schopnosti prostřednictvím svého těla v podobě techniky.

Neopatrné používání “Ki”

Zda se technika projevuje jako něco tajemného nebo běžného, záleží na tom, jak to cítí každý učitel, ale pro ty, kdo se učí, by to nemělo mít žádný význam. Někdo, kdo se bezdůvodně pokouší učinit své jednání tajemným, je jako člověk, který provádí nesmyslné pohyby (lit. “tanec chobotnice”) bez porozumění. Jak říká staré přísloví, musíme pochopit, že můžeme vést koně k vodě, ale je na něm, aby si vybral, zda se napije, nebo ne. Zacházet lehkovážně s výsledky osvícení (v aikido “ki”) na základě asketických praktik předchůdců, kteří nás předešli, je jako cvičit samozvané aikido s klamnou myslí, což se rovná samozvané zenové filozofii. Není možné tak snadno pochopit “ki”. Každodenním cvičením jednoho dne náhle pochopíme, každý podle své úrovně, schopnosti a pružnost, které lidstvo přirozeně má.

Školení musí být vědecké a racionální. Je chybou bezstarostně používat náboženskou filozofii. Cvičitelé bojových umění se v dávných dobách zdokonalovali prostřednictvím svých zkušeností (nefilozofických) a pak našli něco společného se světem náboženství. Pokud člověk dokáže pochopit vrchol osvícení mistra od samého počátku, nepotřebuje žádné úsilí. Nedbalým používáním slova “ki” učitelé vnášejí do aikido komplikace, které studentům znesnadňují jeho pochopení. Účelem cvičení je umožnit člověku prožívat aikido krok za krokem. Proto je nesmyslné nedbale mluvit o vyvrcholení ideálu. Je to podobné, jako když se student univerzity snaží vypadat inteligentně tím, že se před žákem základní školy chlubí svým vyšším vzděláním, aniž by chápal jeho hodnotu. Pokud člověk skutečně rozumí nejvyššímu učení svých předchůdců, může skutečně dovést koně k vodě, aniž by se oháněl takovými zásadami. Neměli bychom slepě následovat své předchůdce, ale měli bychom se snažit objevovat příčiny, důsledky a procesy věcí a jejich podobnosti a rozdíly prostřednictvím zkušeností. Aiki je prostředek, který nám umožňuje věci správně pozorovat. Cílem aiki není vytvořit ideologického, vševědoucího člověka.

Yinová a Yangová Aiki

Všechny věci mají dva aspekty, Yin a Yang. Musíme si uvědomit, že cvičení je projevem Yin, který klade důraz na uke (osobu provádějící ukemi). Cvičení je tedy Yin a realita (skutečný boj a zápasy) je Yang. V reálné situaci potřebujeme trénink plus něco navíc. V praxi Yin si můžeme dovolit určitou míru intelektualizace, protože nezahrnuje skutečný boj. Pokud však nebudeme znovu zdůrazňovat Yangový prvek (reálnou a užitnou hodnotu) tréninku a budeme o něm nadále uvažovat jako o Yinovém tréninku, dojde k nedorozumění (iluzi). Nebezpečné je zejména neopatrné vštěpování idealismu a filozofie studentům. Různá učení a zásady našich předchůdců jsou formy vyjádření, které používali poté, co pochopili Yang. Pro obyčejné lidi, jako jsme my, tedy představují vyvrcholení ideálu. Myslím, že smyslem našeho výcviku je přiblížit se tomuto stavu. Nebudeme schopni prožít probuzení jedním skokem, i kdybychom obhajovali nějakou ideologii. Stále existuje více kroků, které musíme udělat na nižší úrovni. Pochopit něco znamená být skutečně schopen danou věc dělat. Pouhé mentální pochopení tedy nemá smysl.

Úskalí idealismu

Protože všechny věci mají dva aspekty, Yin a Yang, je velkou chybou myslet si, že všemu rozumíte jen tím, že vidíte Yinové části. Kata jsou vyjádřena formou Yin. Když to pochopíte, můžete kata vyjádřit také formou Yang. Proto abychom správně pochopili Yin, musíme pochopit části Yang. Nemáte jinou možnost než se stát idealisty, pokud jste o všem přesvědčeni, aniž byste si všimli existence Yangových částí. Jinými slovy, člověk se snaží vynahradit si nespokojenost, kterou pociťuje, když si neuvědomuje Yang, tím, že obhajuje idealismus. Aby toho nebylo málo, člověk dokonce začne klamat sám sebe tím, že se domnívá, že našel odpovědi na otázky. Vezmeme-li si jako příklad baseball, člověk začne mít pocit, že dokáže odpálit homerun jen tím, že cvičí máchání pálkou a přitom chrlí technickou teorii a slova slavných baseballistů všech dob. Skutečnost je však taková, že ve skutečnosti homerun odpálit nelze. Důvodem je, že cvičení mávání pálkou je Yin, zatímco baseballové hry jsou Yang. Musíme si uvědomit, že praxe je pouze Yin. Způsoby myšlení (teorie) existují pro osobní praxi. Žádnou teorii nelze oddělit od praktických aspektů. Pokud se vaše teorie změní v idealismus, je s vámi konec.

Uke je ústřední pro praxi

Yinová praxe je vyjádřením “spoutané” formy. Nejprve je tedy nutné být spoután. Při tréninku je důležité správně pochopit role “uke” a “tori”. Úkolem “uke” je přizpůsobit se pohybu “tori” a “tori” se učí svému pohybu ve spolupráci s “uke”. Nepochopení této skutečnosti vede k nedorozumění, že uke byl odhozen nebo přišpendlen, protože toriho technika byla vynikající. Uke absorbuje pohyb toriho svým tělem tím, že čistě padá. Jinými slovy, uke není hozen, ale spíše cvičí formu, ve které je jeho úlohou být hozen. Ústřední postavou při cvičení je tedy uke.

V případě bojového zápasu je obvykle prvním požadavkem nepodlehnout snaze soupeře o narušení rovnováhy. Ztratit rovnováhu znamená být poražen. Při cvičení Aiki jako uke podvědomě předpokládáme, že když nás někdo připraví o rovnováhu, je to dobře. Zde existuje důležitý princip a nebezpečí praxe Yin. Pokud to člověk nepochopí (tj. uke a tori si to neuvědomují), nemá praxe smysl. Cvičení je možné pouze díky existenci tiché dohody a nepochopení této skutečnosti je tragickou chybou. Určitý stupeň intelektualizace je možný po rozpoznání této dohody. Jinak to vede pouze k pojmovým hrám a sebeuspokojování.

Yin: Praxe, Yang: Zápasy

Člověk si může představit cokoli. Právě proto, že je člověk svobodný, musíme znát význam svobody. Není to však svoboda bezbřehá. Yin je v protikladu k Yangu. Yang dnes znamená shody. V soutěži zkoušíme své síly podle určitých pravidel. Zápasy v dávných dobách se odehrávaly podle vlastního tempa a v současnosti nejsou nikdy možné ani nutné. Pokud byste však nutně museli bojovat, a to nikoli v zápase, myslím, že byste bojovali starým způsobem. V takovém případě, pokud jste skutečně nezažili cvičení Yang, by vaše úsilí vynaložené na cvičení Yin přišlo vniveč. Je to proto, že praxe Yin slouží k rozvoji harmonie, nikoli ke skutečnému boji. Z tohoto důvodu není vhodné mluvit o vítězství a prohře nebo o síle a slabosti v praxi Aiki. Při cvičení Yin jsou tori i uke Yin. Při cvičení Yin a Yang je tori Yang a uke Yin (jako při randori v judu). Ve skutečné soutěži se oba stávají Yang. Cvičení Yin je metafyzické cvičení, které se rozvíjí ve světě harmonie. Yinová a Yangová praxe se odehrává ve světě částečné harmonie. Yangová praxe, tedy skutečné soutěžení, je skutečným světem, kde žádná harmonie neexistuje. Yinová praxe se rozvíjí ve světě spoutaném formami, zatímco Yangová praxe se odehrává ve světě, kde je člověk od těchto forem osvobozen. Bylo by nesmyslné si myslet, že cvičení Yin je to, o čem aikido je. V současné době je však zapotřebí právě svět Yin. Dokud plně nepochopíme význam praxe Yin, nebude dosažení světového míru prostřednictvím aikido, jak ho prosazuje Zakladatel, možné.

Je snadné uvěřit, že aikido a náboženství mají společné body v myšlení. Pokud náboženství správně nepochopíme, výsledkem bude totéž co v případě aikido, tedy vytvoření osob, které se ocitly ve světě iluzí. Protože si člověk neuvědomuje, že cvičení aikido je Yin, je snadné najít společné věci s iluzí vyplývající z povrchní znalosti náboženství. Musíme si uvědomit, že náboženství a aikido jsou cesty, jejichž prostřednictvím se zbavujeme svých předsudků. Znalost náboženství a praxe Yin jsou pouze jedním z kroků procesu poznávání pravdy. Musíme jednat zdravým rozumem a zároveň si uvědomit, že to samo o sobě je velmi obtížný úkol.

(Upravili a do angličtiny přeložili Ikuko Kimura a Stanley Pranin)