Tento rozhovor, který vedl Aleksandar Japranin, byl převzat z webu Aikikai Srbije s laskavým svolením Saša Obradović Shihana.
Aleksandar Japranin: Sensei, kolik Vám bylo let, když jste začal dělat kaligrafii?
Seiseki Abe Sensei: Bylo to v roce 1934, když mi bylo 19 let. A kaligrafii jsem začal dělat kvůli rodičům. Moje matka se za svobodna jmenovala Fuji a byla učitelkou kaligrafie a můj otec byl učitelem nižších ročníků a také učil kaligrafii. Cítil jsem povinnost studovat kaligrafii.
Začal jste se zajímat o kaligrafii kvůli kaligrafii samotné nebo kvůli japonské tradici pokračovat v tradici toho, co zajímá rodiče?
Jedním ze základních japonských principů je respekt k rodičům. A vliv rodičů je velmi silný. Respektujte své rodiče! Nepotřeboval jsem další důvod.
Naučil jste se principy dýchání současně s kaligrafií?
Když jsem se začal učit kaligrafii, nevěděl jsem nic o ovládání dechu! V prvních třídách školy jsem se začal učit kaligrafii a jednou bylo potřeba přinést do školy svou autobiografii. Požádal jsem svého otce, aby mi to napsal, a sledoval jsem, jak to dělá. V té době se všechny dokumenty v Japonsku psaly na svitky a psaní štětcem na svitek bylo velmi, velmi obtížné. Ale můj otec psal krásně a přímočaře. A když jsem se díval, jak píše, cítil jsem, jak se jeho dechový rytmus mění. Dodnes si to pamatuji a uchovávám si vzpomínku na to, jak můj otec psal – psal silou svého dechu.
A potkal jste později O-senseie?
Ano.
A jak?
V roce 1940 mě začala svírat deprese způsobená náročnými hodinami kaligrafie. A kromě kaligrafie jsem intenzivně trénoval judo a kendo. A jednoho dne mě můj přítel pozval na shromáždění, kde se provádělo misogi (tradiční japonský očistný rituál spočívající v polévání určitých částí těla studenou vodou v přesně předepsaném pořadí). Na poslední chvíli přítel řekl, že nemůže jít, tak jsem šel sám. Pak jsem potkal profesora Futakiho, který praktikoval Misogi a učil filozofii Misogi, a ten den profesor Futaki řekl všem o O-senseiovi. To, co tehdy O-sensei učil, se nenazývalo aikido jako dnes, ale Ueshiba-ryu Taijutsu. Profesor Futaki mi pak řekl, že je velmi těžké najít O-senseie, ale že jsem povinen ho najít, protože O-sensei je génius. Po 12 letech, v roce 1952, jsem v prefektuře Osaka konečně potkal O-senseie. Šel jsem po ulici a uviděl jsem dveře s přibitou cedulí s O-senseiovým jménem. Byl jsem velmi překvapen a zaklepal na dveře a dveře otevřel sám O-sensei. Byl jsem pro něj absolutně neznámý, ale za ním stál (Bansen) Tanaka Sensei, který mě znal, a O-sensei mě pozval dovnitř. Vešel jsem dovnitř a vysvětlil O-senseiovi důvod mého příjezdu.
V té době nepřijímal studenty bez doporučení a dopisu a učiteli neznámý muž neměl šanci začít s výcvikem ve škole. Ale když jsem mu řekl, že mě k němu odkázal Futaki Sensei, O-sensei mi odpustil a dovolil mi zůstat a studovat. Později jsem zjistil, že O-sensei a Futaki Sensei jsou od dětství velcí přátelé. Toho dne jsem začal studovat Ueshiba-ryu Taijutsu pod vedením Tanaka Senseie. Po nějaké době jsem měl velmi příjemný rozhovor na téma misogi s O-senseiem. O-sensei v té době v Osace nežil, byla zde pouze jeho škola, kterou řídil Tanaka Sensei a sám O-sensei žil ve vesnici Shirataki na ostrově Hokkaido. Na Hokkaido je podnebí velmi drsné a chladné a málokdo ví, že O-sensei každé ráno cvičil Misogi. V zimě bylo v obci hodně sněhu a řeka zamrzla. Vrstva ledu byla tlustá a bylo obtížné ji prorazit, ale každé ráno O-sensei sestoupil ke břehu, prolomil led a provedl misogi. O-sensei byl velmi hrdý na svou schopnost provádět tento rituál každé ráno. Řekl, že na Hokkaidó je obtížnější udělat misogi než na jiných ostrovech Japonska.
Běžný člověk má 5 smyslů – chuť, čich, sluch, hmat a zrak.
Kdo cvičí misogi dlouhodobě, může probudit další smysly a rozšířit si tak pohled na svět.
Jaký dojem na Vás udělal O-sensei, když jste ho poprvé viděl trénovat se svým studentem?
Byl největší z největších! Velký filozof a neobvyklý génius. Trénoval jsem některé prvky aikido ještě předtím, než jsem potkal O-senseie, ale Futaki Sensei mi řekl, že musím O-senseie najít a nasměrovat všechnu svou energie k jedinému cíli stát se jeho žákem. Futaki Sensei a O-sensei se navzájem respektovali nejen jako přátelé, ale jako učitelé studentů.
A jaká je souvislost mezi misogi a aikido?
Dvě souvislosti – fyzická a psychická. Spojnicí, která spojuje aikido a misogi, je dýchání. Chcete-li žít, musíte dýchat, ale není to obyčejné dýchání. V aikido a misogi se dýchá jinak. Takový je tento vztah.
Když jste začal trénovat s O-senseiem, musel jste okamžitě změnit dýchání?
Dnes v mnoha dojo všichni studenti nejprve dělají určitá fyzická cvičení a učí se techniky úchopu a házení a teprve poté začnou studovat dýchání. Velmi dobře si pamatuji, že mě O-sensei nejprve naučil Cestu dýchání a až mnohem později mě začal trénovat v technikách aikido, které založil na Cestě dýchání.
Cesta dechu, studium dýchání v samotné technice procedury, provádí se pouze v kombinaci s konkrétní procedurou nebo je dýchání stejné pro všechny techniky?
Začátečníci by měli být nejprve proškoleni v technice manipulace a dýchání nezávisle na sobě. Kombinace dýchání s technikami aikido – to je další fáze.
O-sensei nás naučil, že zdrojem úspěšně provedené techniky je dýchání. Je to docela složitá věc, ale O-sensei věřil, že když tomu student rozumí, může se tentýž student za měsíc nebo dva stát instruktorem. Naučit se způsob dýchání je velmi obtížné!
A spojení mezi dýcháním a Ki.
Ki dýchací cesty se liší od běžného Ki. Obyčejné Ki pochází z čínské filozofie Tai Chi, Chi Gun (znaky používané pro psaní Ki, Chi a gun jsou stejné – AJ). Ale dýchání Ki je něco úplně jiného.
A jak si nastavujete dýchání při studiu kaligrafie? Nádech – psaní řádku – výdech? Nebo je potřeba se při psaní řádku vydechnout?
Začátečníci by měli přestat dýchat od prvního do posledního okamžiku psaní řádku. Ale pro ty pokročilejší je tu metoda psaní řádku při výdechu. Technika a dýchání by měly být sloučeny do jednoho. O to se snažíme.
A jak se to naučit?
Pro začátek – plný nádech. Tak přestaňte dýchat. Poté plný výdech. Poté úplně zastavte dýchání a znovu se nadechněte. A opakujte to mnohokrát.
Měly by se myšlenky soustředit na dýchání nebo na něco jiného?
Soustřeďte se na dýchání. Takové dýchání vychází ze spodní části žaludku, z bodu pod pupkem. Zastavit na chvíli dýchání je klíčem k pochopení Cesty dýchání. Není to čistě mechanický jev, tato pauza mezi nádechem a výdechem. V žádném případě ne v rytmu, ve kterém dýchá běžný člověk. To je velmi delikátní záležitost.
Možná je nutné začít pochopením svých vlastních dechových návyků?
Ano, tomu je třeba věnovat zvláštní pozornost. Příliš mnoho lidí přichází na trénink aikido, aniž by přemýšleli o samotném umění. Pro ně je aikido druh sportu jako gymnastika. Misogi a způsob dýchání, který mi O-sensei ukázal, otevřely mé pocity a porozumění. Když O-sensei promluvil, poslouchal jsem nejen ušima, ale celým tělem. Poté, co jsem začal cvičit Misogi, můj duch se stal pružnějším. Ale to je velmi složité téma pro tento rozhovor.
Řekněte nám ještě něco o O-senseiovi.
Jednou, když O-sensei bydlel v mém domě, po velmi tvrdém tréninku jsem mu začal číst knihu o samurajských soubojích. Bylo už po půlnoci a já mu tu knihu četl před spaním, aby se uvolnil a co nejdříve usnul. Když matka před spaním čte dítěti pohádky a dítě usne, snaží se matka opustit pokoj co nejtišeji, aby dítě nevzbudila. Přesně to jsem udělal a pomalu začal knihu zavírat. Najednou O-sensei vykřikl: “A co bylo dál?!?!”
Další zajímavý případ, kdy jsem četl O-senseiovi jeho oblíbenou knihu od Gomi Kosuke. Kniha byla o soubojích mezi šermíři. Najednou O-sensei vyskočil z postele a zakřičel “Kde je můj meč!?” Popadl meč a začal dělat techniky meče a řekl: “Gomi to nenapsala správně! To je špatně! Tak se ta technika nedělá! Takhle se to dělá! Tak to dělám já!”
To znamená, že když O-sensei poslouchal příběh, představoval si to, co bylo popsáno jako by se účastnil v souboji sám! Jenže v jednu chvíli nesouhlasil s autorem textu, s jeho popisem techniky, a rozhodl se napsané okamžitě opravit. Tehdy jsem si uvědomil, jak velký může být rozdíl mezi fikcí a realitou.
Změnilo se vaše aikido za všechny ty roky?
Samozřejmě! Zlepšil jsem se – jako aikidoka i jako člověk!
Má t něco společného s tím, co jste mi řekl včera – čím větší mistr, tím jemnější aikido?
Ano, je to tak. Vaše aikido je například extrémně bojovné a silné, ale to neznamená, že jste špatný mistr aikido. Vaše aikido je odrazem aikida vašeho učitele, který je velkým mistrem. Vaše aikido zároveň vyzařuje Ducha přírody a je velmi harmonické. To je O-senseiovo aikido. Vytvořil aikido jako bojový styl, který je v souladu s přírodou. Ale bojovnost aikido je na prvním místě. A ti, kteří z aikido vyhodí jeho bojovnost, vyhodí jádro aikida. Postupem času se drsnost vašeho aikido pomalu vytratí, ale bojovnost zůstane. To říkával O-sensei.
Prošel jste takovou změnou?
Udělal jsem velký pokrok. Moje aikido se stalo velmi měkkým. A během všech těch let jsem viděl stejnou metamorfózu u jiných mistrů. člověk, který se nemůže změnit tímto směrem, nemůže nikdy pochopit význam aikido.
Autor je studentem Abe Senseie, yondan (4 dan) a jedním z instruktorů
Tenshin Bughei Gakkuen Dojo (dojo Shihana Seagala)
rozhovor vedl Aleksandar Japranin