Na jednom z pozdních seminářů Seigo Yamaguchi Shihana pro černé pásy (kuro obi kai) v Japonsku tehdy Yamaguchi Shihan rozdal brožuru každému ze zúčastněných studentů. Zde je úryvek z úvodní části brožury.
Ve svých 56 letech začínám přehodnocovat skutečnou náročnost aikido. Skutečně je třeba si stále udržovat mysl začátečníka. Pouhým nadšeným opakováním věcí, které jste se naučili, nemůžete v žádném případě doufat v opravdový pokrok. Je pravda, že staří mistři se nechali slyšet, že člověk se musí cvičit neustálým opakováním. To se však netýká mechanického opakování.
Staří mistři tvrdili, že se nesmíme spokojit s tím, že si vytrhneme pouze své špatné návyky. Je třeba vymýtit i naše dobré návyky. Naše špatné návyky, ať už v rámci našich technik, nebo v rámci našeho každodenního života a postojů, jsou snadno rozpoznatelné pro všechny. I když se může zdát, že jsou stále s námi, přesto je lze poměrně snadno napravit. Když si je uvědomíme, způsobují jen velmi málo problémů.
V porovnání s tím jsou naše dobré návyky pevně považovány za určité vlastnosti a skutečné ctnosti. Jejich škodlivé účinky si uvědomujeme jen zřídka. Bez ohledu na to, jak moc se domníváme, že jsme dobří, zůstaňme si vědomi toho, že jsme stále nezralí a nedokonalí. Veškerou kritiku bychom měli přijímat se skromným a neokázalým citem. Soustředit se na to, abychom se stali dobrými, a zároveň si udržet mysl začátečníka není v žádném případě snadné. Stát silně a pevně, bez jakékoliv tvrdosti a nepružnosti, je stavem skutečného pozitivního ducha. Ten je vše přijímající, a přesto nikdy neztrácí vědomí vlastní existence.
