Sensei, nevidíme vás učit práci se zbraněmi. Proč tomu tak je?
Nejsem si příliš jistý (smích). Ne že bych se tomu vyhýbal, ale raději se soustředím na aikido. Je mnoho odborníků… samozřejmě, co se týče technik, pokud držím jo nebo bokken, tak je umím, ale moc se na to nesoustředím. Nemám nic proti tomu, ale nejsem si natolik jistý, abych učil to, co umím. Kdo ví, až budu mnohem starší, možná… (smích), ale mám to štěstí, že jsem stále ve
velmi dobrém fyzickém zdraví, že se mohu bez potíží pohybovat, a dokud to budu moci dělat, budu se na to soustředit. Ještě jednou, nemám nic proti [práci se zbraněmi], ale proč bych měl…
rozumíte?
Mnozí japonští odborníci tvrdí, že cvičením s bokkenem se zdokonalujete v aikido.
Ano, pomáhá, když je základ správný. Ale podle mého názoru si to zejména mladí lidé mohou „údajně“ usnadnit zbraněmi. V době, kdy má tělesná výchova své těžiště. To je jeden z důvodů, proč se do práce se zbraněmi nepouštím. Člověk si musí nejprve osvojit základy aikido, základní posuny. Když to potom vyrovnáte, když pak vezmete do ruky bokken, budete automaticky pracovat správně.
Na druhou stranu je stejně důležité umět zacházet s jo a bokkenem. Jde však o to vědět, na co se chcete zaměřit. Pro mě je důležité, aby se každý, kdo studuje aikidó, naučil a pochopil ho, a pak…
Právě jste oslavil sedmdesáté narozeniny…
V únoru. Bude mi téměř 71 let. Rád sem chodím.
Často jste v Evropě…
Ano, stále častěji. Ale můj domov je v New Yorku. Přijíždím sem, abych poskytl hmatatelnou podporu svému kolegovi Tamura Senseiovi…
Máte v Evropě mnoho studentů…
Musí se jim líbit, jak pracuji, a líbí se jim mé pohyby.
Původní rozhovor na aikidojournal.eu číslo 57D 4/2008 od Horst Schwickerath Senseie, s jehož laskavým svolením zde rozhovor publikuji.
