Po skončení rozhovoru se postavil před zapisovatele a řekl: “Pochopil jste všechno, co jsem právě řekl? Opravdu jste tomu rozuměl? Neexistuje jediný člověk, který by rozuměl tomu, co se snažím říct.” Když mluvil, stál čelem k zapisovateli, ale zároveň to směřovalo i ke mně. To musí být podstata budo.
Mluvil dál a znělo to dost narcisticky. Jeho slova byla všude kolem, létala po obloze, mezi mraky. Chvíli zněl abstraktně, ale o vteřinu později už zněl úplně jinak. Pro nás normální lidi nedávalo to, co vypouštěl z úst, vůbec žádný smysl.
I kdybych byl schopen porozumět slovům tohoto muže, který o sobě tvrdí, že má v sobě vesmír, a převést je do drobného písma, mám pocit, že by je nikdo nepochopil. Všichni by byli bezradní, stejně jako já. Všechno by to znělo jen jako blábol.
Tak jsem vzal červené inkoustové pero a ty bláboly přeškrtl. Dělat to se slovy muže, který ovládal Aiki, mi připadalo děsivé, ale zároveň i trochu vzrušující.
Kondo Hidezo
Kondo Hidezo: Aikido se stalo velmi populárním, že?
Ueshiba Morihei: Je to díky lidem, jako jste vy, Sensei.
Vůbec ne.
Ano, je to díky vaší podpoře.
Vy nejste dobrý v aikido, vy jste dobrý ve skládání komplimentů! (smích) Zajímalo by mě, kolik je vám let?
Už jsem zapomněl, kolik mi je… Narodil jsem se v roce 1883, ale lidem říkám, že je mi 25 let. Mějte to prosím na paměti. (smích)
Jste tedy stejně starý jako já! (smích) Lidské tělo se má přestat vyvíjet v 25 letech.
Já jsem se nepřestal vyvíjet. Rostl jsem až do svých 55 let. Také jsem se stal vyšším. Nejsilnější jsem byl v padesáti. Když mi bylo dvacet, neměl jsem moc síly až do 32 nebo 33 let.
A co Vaše schopnosti ve válečném umění?
I v bojových uměních se s věkem zlepšuji.
Není zvláštní, že jste až do svých padesáti let stále rostl do výšky?
Přeberte si to, jak chcete. (smích) Kdybych to říkal příliš často, lidé by si mysleli, že jsem blázen.
To si snad děláte legraci! S vámi je to těžké! (smích)
No, lidé jako vy, Sensei, dobře vědí, co se ve světě děje, a tak vás my, lidé, sledujeme. Mimochodem, bojová umění jsou cestou k harmonii. Cokoli, co se odchýlí od cesty harmonie, je zbytečné. Věřím, že bojové cesty našeho národa vydrží jen v přítomnosti harmonie.
„Krásná podoba nebe a země je projevem jediné rodiny, kterou stvořili bohové.“ Měli bychom se stát duchovně jedinou rodinou a snažit se o zlepšení japonského národa. Musíme se snažit dosáhnout harmonie alespoň zde v Japonsku. Měli bychom se stát vzájemnými dobrými přáteli a všichni se o sebe navzájem starat. Základem této harmonie je aikido. Právě aikidó je to pravé budó. Chci se dostat pryč z toho nepřátelského světa, kde feudální páni z minulosti používali bojová umění jako nástroj vojenské vlády.
Najednou mě ztrácíte svou filozofií aikido!
Demokracie je princip okamžitého neodporování. Pravé japonské budo je principem nekladení odporu.
Ale bez odporu to není budo. Proto se mi nelíbí.
Mluvíte o budo používaném pro vojenskou vládu. O kendo a judu se říká, že jsou japonským budo, ale jde jim o vítězství, nebo ne? Protože aikido usiluje o harmonii, je od těchto umění zcela odlišné.
Takže je to jako: “Buďme dobří přátelé, proto tě hodím”, že?
Sensei, to je trochu pod vaši úroveň!
Prosím, odpusťte mi, jestli jsem byl hrubý. Přikláním se ke způsobu vojenské vlády. (smích)
Když na mě soupeř zaútočí, jen lehce pohnu tělem, abych se vyhnul jeho útoku, a nechám ho, ať si jde, kam chce. To je aiki. Jinými slovy, dávám tomu člověku svobodu.
Vidím to. Tuto myšlenku lze vyjádřit mnoha způsoby, že?
Není to způsob, jak ji vyjádřit. Je to skutečně tak.
Podstata budo
Je v Aiki meč?
Ano, je. Meč je protikladné zrcadlo Nebe a Země. Představuje akt oslavy.
Teď se ztrácím! (smích) Osobně si myslím, že meč není nic jiného než vražedná zbraň. Proto cítím sympatie pouze k těm, kteří se na čepele dívají realisticky a uvědomují si, jak jsou hloupé.
Meč je nebezpečný. S nebezpečnými věcmi by si člověk neměl hrát. Přemýšlejte jednou o světě. Svět je místo náboženského uctívání, které nám bylo dáno. Proto uctíváme cestu Nebes a na Zemi uplatňujeme pravidla Nebes a státní záležitosti vedeme podle cesty harmonie. V Nebi přece není žádná válka, nebo ano? Desítky tisíc let spolu dobře vycházíme. Jestliže je Země naše, oslavujme její krásu a dobře spolu vycházejme.
Meč nelze použít k tomu, abychom spolu vycházeli. Mám pocit, že se nám bude dařit lépe, když se budeme přátelit bez něj.
Meč, o kterém mluvíte, je jiný než ten můj.
Asi mi uniká podstata věci. (smích)
Jste opravdu hodně mimo mísu. Meč je „svatý meč“, tedy meč oslavný. Meč představuje protilehlá zrcadla našeho kokyu. Na meč byste se neměli dívat. Pokud se na něj budete dívat a hrát si s ním, zabijete lidi. Pak se z něj stane zbraň. Sekat lidi znamená být poražen světem. Ti, kteří jsou pořezáni, také prohrají. V tomto typu praxe jsou oba poražení, že?
Japonsko se stalo tím, čím je, protože jsme se zapojili do tohoto typu praxe, která vede k porážce. Musíme tedy praktikovat takovým způsobem, který povede k vítězství. Praxe, která vede k vítězství, je správná praxe. To je to, co bychom měli společně dělat.
Ne, to neudělám! (smích) A to proto, že nedokážu jasně pochopit, co jste řekl! Není nic mocnějšího než být nevědomý. Vždyť jsem se trochu věnoval aikido, ne? (smích)
Ukážu ti to tím, že ti to předvedu. Díky tomu pochopíte vysvětlení meče. (Jeho syn, který ho doprovází, se postaví a zvedne hůl). Přichází tímto způsobem. Kdyby mě zasáhl, ublížil bych si, takže se mu prostě takto vyhýbám. Když rychle přichází, aby po mně bodl mečem, hbitě uhýbám. Je to dokonce rychlejší než elektrický výboj.
Je to rychlejší než blesk…
Ten výraz je čínský. Je rychlejší než blesk nebo elektrický výboj. Tomu se říká katsuhayabi. V tom spočívá podstata budo.
Budo je nespravedlivé a zbabělé…
Není ani nespravedlivé, ani zbabělé. Co je nefér, je být zasažen.
V příběhových knihách se píše, že zbabělé je otočit se k nepříteli zády.
To jsou slova mužů soutěživého ducha, která charakterizují vojenskou vládu. Je to směšné. S takovými typy lidí byste neměli jednat. Dokud budete jednat s těmi, kdo používají násilí, svět se nezlepší.
Kdysi vojáci hodně cvičili bojová umění. Cvičili z pohledu vojenské vlády, že?
O tom toho moc nevím. Možná, že přirozený průběh.
Pochází aikido z dávných dob?
Jeho kořeny jsou v jemném používání kotodama.
Teď se začínám ztrácet! (smích)
Kotodama vznikla společně s vesmírem a je vedena přírodou. Tento svět se každým dnem zvětšuje a rozšiřuje. Denně roste a Velký duch stvoření vesmíru se rozvíjí. Přestože Nebe a Země směřují k dokončení, vidíme mnoho národů, zejména Japonců, kteří si tuto skutečnost neuvědomují. Protože je nejvyšší čas, abychom toto nové štěstí přijali, chci jim pomoci, aby se brzy probudili ze svého snu, a shromážděním jejich putujících duchů vytvořit přátelskou rodinu.
Nerozuměl jsem všemu, co jste řekl, ale mám přibližnou představu. Jaká situace je z vašeho pohledu nejhorší?
Především by všechno mělo mít svůj střed. Na nebi je slunce a na zemi by měl být střed. Bez středu se nedá pracovat.
Střed… Tvář císaře mě pronásleduje…
Císař je demokracie.
Myslíte na císaře, jaký byl před válkou…
To nemohu přesně říci.
Pokud věci neřeknete jasně, bude to problematické.
Jaký máte postoj!
Na někoho, kdo podporuje vojenskou vládu, mám docela postoj, že? (smích).
Moje názory se liší od názorů pravicového křídla.
Kdykoli slyším slovo „střed“, vybaví se mi pravé křídlo.
Rozhodně to není pravicová myšlenka. To, o čem mluvím, je systém harmonie prostřednictvím duchovního jednání. Japonské budo je založeno na masakatsu a neslouží ani k boji, ani k řezání lidí. Ti, kteří posílají své protivníky do vzduchu, se řídí principem agrese. Tento druh jednání zasahuje do jednání ostatních. V aikido nikdy nezasahujeme mečem protivníka. Stačí, když zvedneme dva prsty a pomůžeme mu.
Je to velmi promyšlené budo, že?
To je duch Japonska. Pokud si zachováme soutěživého ducha minulosti, budeme dál zabíjet lidi a ztratíme duši.
Každý z nás má božské poslání
Nikdy jste nikomu neublížil, ani jednou?
Nebudeme se tím zabývat, existuje mnoho typů vztahů. (smích) Každopádně už mám tyhle věci za sebou. Zúčastnil jsem se rusko-japonské války, bojoval jsem proti banditům a nalodil jsem se na pirátskou loď. Protože jsem ty věci zažil, stydím se, když se mě na ně ptají. Teď chci žít v harmonii.
Omlouvám se, že trvám na tématu císaře, ale abychom měli harmonii, je císař nezbytný.
Císař je centrem bez ohledu na společenské třídy: vojenskou, zemědělskou, průmyslovou a obchodní. V Japonsku je centrem císař a jeho prodloužené ruce si mezi sebou rozdělují správu státních záležitostí. Existují tři nebo čtyři divize, jako jsou ministři, náměstci a poddaní, a ty všechny jsou vytvořeny pro správu přirozených státních záležitostí. Proto je zabití člověka stejné jako uříznutí vlastního prstu. Proto je třeba považovat poddané za důležité. Mělo by jít o velkou demokracii.
Chcete říci, že bychom se všichni měli stát přáteli, přičemž naším středobodem by byl císař.
Samozřejmě, a vy to víte. (smích)
Bylo by však hezké, kdyby tu byli jen dobří lidé, kteří mají dobré úmysly, ale je tu spousta špatných lidí se špatnými úmysly, a kdyby se jimi císař obklopil, výsledky by byly katastrofální. Co říkáte na to, že z nás udělá své blízké spolupracovníky? (smích)
Vskutku. Věcem, které se dosud staly, se nedalo zabránit, a to jsme stále feudální země. Proto navrhuji, abychom odhodili naše staré šaty a přeměnili Japonsko na skutečnou, novou zemi, které bychom měli všichni sloužit. To je to, co bych si přál, aby se stalo. Tvrdě pracovat a moudře jednat s těmi, které nemáte rádi, a jít příkladem bez ohledu na to, co o vás lidé říkají… Vlastně mít příliš mnoho takových hlupáků by byl také problém, že?
„Blázen“ se píše dvěma čínskými znaky yasuku a tamotsu, které znamenají ‚snadno zvládnutelný‘. No, kdyby se každý stal bláznem, svět by byl snadno ovladatelný, že?
Mně nevadí, když mě někdo nazývá bláznem. Tento blázen přemýšlí po svém a nepatří do žádné skupiny. Ti, kteří dělají scény, jsou ti, kteří chtějí ukázat, jak jsou skvělí. Účastí v takové skupině nic nezískáte. „Krásná podoba nebe a země je projevem jediné rodiny, kterou stvořili kami..„ Ačkoli jsem nevědomý hlupák, domnívám se, že pokud v rodině není střed, je to stejné, jako kdyby v jedné domácnosti žilo několik různých rodin. Takový konglomerát rodin nefunguje. Každý trvá na vyjádření svého názoru a nelze zvolit vůdce.
Pokud však existuje skutečně velký jedinec, všichni ho budou kdykoli následovat. Já mám svůj přidělený úkol, který musím splnit, a vy, Sensei, máte svůj vlastní úkol. Noviny mají své vlastní poslání a farmář své. Každý má své vlastní poslání. Jediné, co tedy musíme udělat, je dokončit své nebeské vybrané poslání. Kdyby tomu tak bylo, nedocházelo by k žádným neshodám, že?
Kdyby, jak jste řekl, bylo posláním bohatých být bohatými a chudých být chudými, chudí by to nepřijali.
Nemluvím zde o penězích.
Svět na Zemi je špinavý
Své poslání hodlám poslušně dokončit. Avšak ve světě, kde vám lidé jako vojenští důstojníci a vládní úředníci brání v dokončení vašeho poslání tím, že kladou příliš velký důraz na císaře, skončí naše země stejně jako dříve. Je však zbytečné si stěžovat na to, že vám nedovolí dokončit vaše poslání, protože armáda má zbraně. Jsme bezmocní.
Takové věci už nepotřebujeme.
Pokud budeme vracet údery, když nás zasáhnou, bude to trvat věčně.
Proto mluvím o mentální eliminaci militarismu. Existují lidé, kteří se pokoušeli postavit Japonsko do středu vesmíru a kteří zemřeli nenáviděni. Jsou také lidé, kteří zemřeli zabráni ve svých pokusech prosazovat demokracii. Jelikož byl svět tímto způsobem zkažen, měli bychom takové způsoby okamžitě zavrhnout a urychleně jednat. Musíme očistit naši zemi. Vy, Sensei, možná nevíte, co mám na mysli, když říkám „očistit zemi“. Nemluvím o misogi ve starém slova smyslu, které nefunguje.
Dnešní misogi již bylo přeměněno. Staré věci jsou zbytečné, ale zároveň bychom měli věřit tomu, co je zaznamenáno v klasické japonské literatuře. Tam se píše o tom, že svět vznikl díky jemným vibracím 75 zvuků. Aikido je tedy metodou, jak projevit čistého ducha všech lidí na světě. Je to jednota Nebes a Země. To je velká demokracie. Někteří říkají, že sjednocení státu a politiky je pro císaře záminkou k vytvoření vojenské vlády, ale to je směšné. Je to velká demokracie, velká zásada neodporování.
Mně se princip neodporování líbí!
Chci se stýkat s pacifisty (Heiwa shugi (平和主義), což doslova znamená „pacifismus“, ale jeho definice může být v Japonsku poněkud odlišná ve srovnání s tím, co je na Západě). Právě náboženští fanatici jsou nejvíce pozadu za dobou.
Často říkáte věci, které se mi líbí. (smích)
Co myslíte, že můžete pro ty hloupé blázny udělat?
Jediné, co mohou udělat, je vydělat peníze.
Velmi rád se modlím ke kami. Cítím se opravdu dobře, když skloním hlavu se sepjatýma rukama k modlitbě. S pocitem vděčnosti tleskám před oltářem, když ráno vstanu. Moje děti se mi však smějí a říkají, že jsem staromódní. Já si myslím, že je to právě naopak. Jsem moderní. Důvodem je to, že vesmír mám v břiše. Ve svém břiše držím dávné věky kami, dnešek i budoucnost. Kami sídlí ve zdravých lidech. Zdravým lidem je dána velká moc. Podívejte se na slunce. Je oslnivé, že? Ale mě vůbec neoslňuje a mohu se na něj dívat, jak dlouho chci.
Nemáte špatné oči? (smích).
Se sluncem se přátelím. Slunce je na mé straně. Když spadne byť jen jedna hvězda, má na mě vliv. Žiji ve stejném vesmíru.
“Slzy smutku” přicházejí k moci
Zjistil jsem, že je téměř nemožné sledovat, co říkáte. Zeptám se Vás na staré časy. Mohl byste vyprávět některé epizody o svých výkonech?
Na ty příběhy jsem zapomněl. Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že budu sloužit lidem na světě pomocí své fyzické síly. Když jsem se tehdy podíval na svět, našel jsem jen osoby, které byly moudré, ale ne fyzicky silné. Rozhodl jsem se tedy, že své tělo nabídnu všem. Když jsem například přišel do domu věřícího člověka, bylo mou prací upravit každému střevíce a přitom jsem měl na sobě poloviční plášť a zástěru.
Byl jste šatnářem, která měl na starosti obuv?
Byl jsem zvyklý starat se o obuv a pěstovat zeleninu. Je to jako v Itoenu (Itoen 一灯園 je nadace vytvořená Nishidou Tsunekou v roce 1905. I když lze Itoen považovat za náboženství, neexistuje žádný kněz a praktikující uctívá přírodu a život samotný.), kde se člověk na začátku učí čistit záchody. Protože jsem měl úkol, který jsem měl splnit, nemohl jsem se věnovat jen tomuto druhu práce. Měl jsem však mnoho podřadných prací. Nějakým způsobem jsem se postupně stal zdravějším, když jsem se věnoval tomuto druhu podřadné práce. Jednu dobu jsem byl u Deguchiho Onisabura z náboženství Omoto. Říkal, že se chystají přesadit silný strom chinquapin, takhle velký. Mnozí věřící Omoto se snažili strom vyviklat pomocí takového klacku, ale strom se nehnul ani o píď. Když jsem je pozoroval, najednou jsem se rozhodl, že ten strom půjdu přemístit. V okamžiku, kdy jsem se k tomu rozhodl, celé mé tělo zrudlo a zteplalo, jako bych se vykoupal, a z očí mi začaly téct slzy. Byly to slzy rozhořčení. Divil jsem se, proč spolu národy světa nemohou vycházet. Alespoň my Japonci bychom měli být přátelé. Proléval jsem slzy rozhořčení. Když jsem pak pracoval na stromu sám, jemně se pohnul, přestože se mu nepodařilo pohnout, když se o to pokoušeli mnozí. Slzy rozhořčení mi v té situaci přinesly sílu. Deguchi Onisaburo Sensei řekl, že jsem byl božsky inspirován.
To spíše Deguchi Onisaburo byl božsky inspirován, že? (smích).
Proto jsem přijal přezdívku Rikizo. Sám jsem dokázal pohnout kamenným mostem vážícím více než tunu.
V té době jste byl věřící Omoto. A co teď?
Předpokládám, že teď by mě jako jednoho z nich nepoznali.
Co vás tehdy přimělo stát se věřícím Omoto?
Chtěl jsem vyléčit nemoc svého otce.
Byl vyléčen?
Zemřel. Dá se říct, že když zemřel, byl vyléčen, že? Nemocný můžeš být, jen když jsi naživu. (smích)
Ty máš opravdu záhadný způsob mluvení. Opravdu nechápu, co říkáte, pokud se pořádně nezamyslím, díky… (smích).
Omoto mě stále bere jako obyčejného člena. Náboženství Omoto představuje velký princip demokracie. Nikdy jsem nepotkal většího člověka, než je Deguchi Onisaburo Sensei. Byl to velký zastánce demokracie. Mnohokrát se mylně předpokládalo, že je členem komunistické strany. Byl to velký člověk. Naučil jsem se od něj studovat kotodama. Neučil mě však formálně, učil jsem se přirozeně tím, že jsem byl s ním.
Jednou jsem zatáhl dva náboženské vůdce za límec a odvedl je kolem půlnoci domů. Prosili mě, abych je takhle neodváděl, ale já jsem jim řekl, že jejich názory považuji za skutečné nesmysly, a odvedl jsem je domů. Měl jsem mnoho zápasů, ale nikdy jsem nebyl poražen. Byly doby, kdy jsem chodil s bambusovým mečem.
Aiki je vítězství nad vlastním mečem.
Porazil jste také zápasníky sumo, že?
Byli to Tenryu a Onosato. Když mě ten druhý přišel napadnout sem, lehce jsem ho zvedl a odhodil. Byl tu muž jménem Matsumoto Toranosuke, který, bohužel, zemřel v Sovětském svazu, a ten navrhl, aby Tenryu vyzkoušel mou sílu. Tenryu se tehdy smál. Měřil přes metr osmdesát a vážil něco přes 240 kilo. Byl jsem tak malý člověk, že bylo nemožné, abych s ním svedl zápas sumo. Bez ohledu na to jsem mu řekl, ať to zkusí. Lehce jsem ho chytil za ruku a řekl jsem mu, ať mě silně odstrčí. Přestože do mě tlačil ze všech sil, řekl jsem mu: “Nemáš moc síly, že ne?”. Pak jsem se lehce pohnul a on upadl. Celou dobu jsem seděl.
V každém mírumilovném japonském budó je důležitá harmonie. Když jste klidní, máte sílu. Pokud jste příliš horliví, ztrácíte. Jinými slovy, aiki znamená správně něco dobývat. Překonáváte svůj vlastní meč. Tomu se říká katsuhayabi a je mnohem rychlejší než slunce, měsíc a země. Důvodem je to, že jste samotný vesmír. Ve vesmíru není nic rychlejšího ani pomalejšího. Není nic většího.
Jsem si jistý, že ani Tenrjú by si s vesmírem neporadil. Co jste dělal během války?
Během války jsem byl sám. Měl jsem na starosti všechny armádní a námořní školy. Měl jsem tři auta pro soukromé účely a nikdy jsem nepoužíval veřejnou dopravu. Nedovolili mi to. V té době, když jsem cestoval, jsem si pořizoval bílou jízdenku první třídy. Teď je to pro mě těžké, když cestuji, protože mám obyčejnou červenou jízdenku.
Pochopili vojenští důstojníci duch aikido?
Ne, nepochopili. Vojenští důstojníci si zakládají na boji, ale já jsem si zakládal na svém vlastním standardu, na aikido.
I kdybyste jim to vysvětlil, neodpověděli by: “hai, Sensei”, že?
Řekli by jen: “Aiya, aiya! (Ueshiba si hraje se slovy s tím, co právě řekl novinář, a to znamená „na stráži!“)
Tento rozhovor naleznete v angličtině i s mnoho poznámky na aikidojournal.com