Od mého příjezdu na Kyushu v roce 1970, kdy mi bylo 27 let, uplynulo 45 let.
Když se ohlédnu za všemi těmi lety, mám smíšené pocity. Na jednu stranu mám pocit, že to byla dlouhá cesta, a na druhou stranu čas za 45 let letí tak rychle. Jsem velmi vděčný, že jsme mohli uspořádat veřejné vystoupení k 45. výročí příjezdu do Kyushu za účasti Doshu Moriteru Ueshiby a Dojo-cho Mitsuteru Ueshiby.
Uchi-deshim v Hombu Dojo jsem se stal hned po dokončení univerzity v roce 1967. Sensei Morihei Ueshiba, zakladatel dojo, byl stále nablízku a mým úkolem bylo pomáhat mu od rána s jeho každodenní rutinou, jako například starat se o něj, být mu partnerem při tréninku a doprovázet ho na jeho vycházkách, i když jsem na to zpočátku nebyl zvyklý. Prostě jsem se stal Uchi-deshi a byl jsem tak pohlcena vším, co jsem dělal.
Sensei Kisshomaru, druhý Doshu, se ke mně, nezkušenému člověku, choval velmi laskavě. Dokonce mě občas po tréninku vzal na jídlo nebo na skleničku a nepřímo mě poučil o způsobu života.
Doprovázel jsem ho na cestách po Japonsku, ale i ve Státech, Evropě, na Tchaj-wanu a v Austrálii a od začátku jsem poznával skutečného ducha a techniky aikido.
Když jsem si přečetl poselství Doshu Moriterua (ZDE) k této příležitosti, téměř jsem se rozplakal, když jsem si vzpomněl na své začátky.
Od svého příjezdu na Kyushu jsem se seznámil s mnoha lidmi. Jsem neskonale vděčný každému z nich, kdo mě v průběhu let podporoval, například instruktorům, kteří učili a zároveň žonglovali se svým nabitým rozvrhem, a lidem, kteří pomáhali, když bylo potřeba pomoci navíc.
Budu dál učit ducha a techniky aikido co nejvíce lidí. Doufám, že budou rádi, že poznají aikido a že se seznámí s lidmi, kteří aikido cvičí.
Díky podpoře rodiny a lidí kolem mě jsem u toho vydržel 45 let.
Děkuji mnohokrát.
