Horst Schwickerath: Rád bych využil této příležitosti a vyjádřil vám osobní soustrast s odchodem vašeho otce.
Hitohiro Saito: Děkuji mnohokrát.
Zároveň bych vás rád představil čtenářům časopisu Aikido Journal v Německu a Francii v následujícím rozhovoru. Převzal jste odkaz s velkou zodpovědností, co byste k němu rád řekl?
V jeho duchu je třeba pokračovat v osobních pokynech, které O-sensei dal mému otci a mně. Můj otec tento úkol plnil až do své smrti. Nyní je na mně, abych tento odkaz, tedy každodenní seriózní trénink, předal zájemcům aikidokům. Pro O-senseie bylo vždy nesmírně důležité, aby se základní formy cvičily denně, stejně jako to po desetiletí předával můj otec v Iwamě. Tato základní cvičení, která byla předána z Iwamy, se značně liší od základních cvičení, která byla předána z Tokia. Současní učitelé se tam nenaučili to, co O-sensei trénoval v Iwamě. Během pobytu v Iwamě vycházel O-sensei z jiných představ a rozvíjel nové myšlenky pro základní nácvik svých technik. Saito Sensei, můj otec, tyto techniky zkoumal, intenzivně je trénoval a dále rozvíjel; existuje poměrně dost mistrů aikido z Tokia, kteří se je také naučili od mého otce tím, že sledovali, jak můj otec tyto techniky provádí, aby je dále trénovali na památku technik O-senseie. V Iwamě však nechceme trénovat jen podle vzpomínek nebo na základě něčeho, co jsme viděli, ale trénujeme něco, co je jasně a přesně definováno od 1 do 10. V Iwamě se však snažíme trénovat jen podle vzpomínek nebo na základě něčeho, co jsme viděli. To se nelze naučit během jednoho nebo dvou let, vyžaduje to více času. Abyste dosáhli takového tréninku, musíte trénovat nejméně deset, patnáct nebo možná i dvacet let. Včera jsem vysvětloval princip nisshin-geppo …, tj. vždy dělat velmi malé kroky, abyste za měsíc dosáhli jednoho kroku (přeloženo nisshin-geppo, pozn. překladatele). Musíte být trpěliví a cvičit krok za krokem. Vždy musíte mít pocit, že jste takříkajíc začátečník, dokud nezemřete Tento způsob tréninku existoval v Iwamě vždy. Nesu si ho z té doby a mám ho vždy na paměti, když trénuji aikido s ostatními. Abyste si to uvědomili, musíte být nejen velmi přísní k ostatním, ale především k sobě, musíte převzít zodpovědnost především za sebe. Bohužel se stále znovu setkáváme s tím, že většina učitelů nebere tuto odpovědnost dostatečně vážně. Zvláště pokud jste velmi velkým mistrem, musíte být nejpřísnější sami na sebe. Tento způsob myšlení se v Iwamě stále předává. Neměli byste se upínat k určitým věcem, určitému místu nebo penězům. Můžete potřebovat peníze k životu a můžete mít oblíbené místo a dobré dojo, ale neměli byste se k tomu příliš upínat a hádat se o to. Musíte si zachovat čistou hlavu a nezatvrdit se. Minulý rok jsem se dokázal odstěhovat z velmi důležitého místa, protože jsem k němu nebyl připoutaný. Abyste mohli pokračovat na cestě, nesmíte se na věci upínat, jinak už nedojde k žádnému vývoji. Ve společnosti, do které jsem předtím patřil, v Aikikai Hombu Dojo, nebylo všechno, co O-sensei skutečně učil. V Hombu Dojo se nevyučovaly techniky s mečem a zbraněmi. Když O-sensei přišel do Hombu Dojo a viděl někoho trénovat s bokkenem, kritizoval ho. Proto tam na rozdíl od dojo v Iwamě nejsou žádné techniky se zbraněmi. Tyto tradiční věci jsou pro nás velmi důležité. Takže pro nás bylo pochopitelně těžké zůstat ve společnosti Aikikai, protože se pořád nad něčím pohoršovali. Proti mému otci se toho moc neřeklo, ale na mě se hodně brblalo, nebo spíš se na mě kladlo hodně požadavků. Například chtěli, abych vrátil titul Iwama Dojo-cho (vedoucí Iwama dojo nebo-li Ibaraki dojo). Také po mně chtěli, abych přestal používat titul Aiki Jinja Shamori (strážce Aiki-Jinja) (pozn. redakce – svatyně Aiki založená v roce 1943), který měl můj otec. Aikikai mi chtěli platit například za úklid, ale nechtěli, abych ten název dále používal, i když jsem tam tu práci dělal. Ale nám nejde o peníze. Chci zachovat srdce a ducha O-senseie, proto to dělám. Rodina Saitových se najednou postavila do cesty a řídila se heslem: „Když už nebudou žádné ‚stížnosti‘, nebudou ani žádné problémy.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Nebýt všech těch stížností a kritiky, možná bych v Aikikai zůstal. Pořád se mluvilo o technikách se zbraněmi, a tak jsem se od Aikikai vzdaloval víc a víc. Můj otec měl mnoho studentů v Evropě a v USA a podporoval je a vychovával. Mým úkolem je nyní podporovat je v dalším rozvoji aikido. Na tomto pozadí jsem nyní začal samostatně provozovat Shin Shin Aiki.
Je to nové jméno?
Ne, ne tak docela, dal jsem na to takříkajíc Shin Shin Aiki (Shin Shin Aiki Shuren Kai), protože nepokračuji jako dřív, ale razím novou cestu, abych mohl navázat na tradici ducha a srdce O-senseie, na jeho spiritualitu. Shin Shin znamená víru v bohy, proto se to jmenuje Shin Shin Aiki Shuren Kai. Protože O-sensei věřil v bohy, začínal každé ráno dvě hodiny před tréninkem čtením norito (modlitby k bohům). Pak se věnoval úklidovým a zemědělským pracím a trochu trénoval. K večeru opět četl norito a trénoval; pak den skončil. Každodenním čtením norito a modlitbami dosáhl O-sensei realizace. Aby bylo srdce (mohlo by být myšleno i duch srdce – pozn. redakce) považováno za cenné, používám název Shin Shin. (Shin znamená také srdce! ale pak s jiným znakem!) Tímto způsobem chceme navázat na původní cestu O-senseie. Děláme to také tak, že zachováváme původní techniky O-senseie, jak to dělal můj otec Morihiro Saito, což považujeme za důležité. Pokud to budeme dělat, můžeme se cítit velmi blízko O-senseiovi. Aikido založil Morihei Ueshiba, takže bychom měli věnovat pozornost pouze tomu, co ukázal Morihei Ueshiba, a ne tomu, co do něj promítají jiní. To je základ. Abychom se k němu dostali, učíme se a vyučujeme techniky Morhiro Saita, což nám dává přístup k učení O-senseie. Kromě toho by si každý měl sám pro sebe vyzkoušet různé další formy tréninku a seriózně je prozkoumat. Tímto způsobem budou techniky stále přístupnější. Na myšlenku provádění technik se musíte dívat a analyzovat ji znovu a znovu z nejrůznějších úhlů pohledu. Existuje mnoho starších nebo pokročilejších učitelů, jako například zde ve vašem Aikido Journalu. Můžete sledovat jejich ukázky a tréninky a učit se od nich. Důležitý je také cit. Od všech se můžete učit. Základy byly položeny v Iwamě. Říká se, že O-sensei před svou smrtí v Nagoji řekl učiteli juda v Tashiro dojo (dojo Tashiro Senseie), že po jeho smrti bude aikido v Iwamě pokračovat v jeho duchu. Tomita Sensei z Tanabe to může potvrdit. Tashiro Sensei se nad tím ještě pozastavoval, zejména proto, že O-senseiův vlastní syn Kisshomaru žije v Tokiu – ale O-sensei řekl jen Iwama. Tashiro Sensei také pozval Morihiro Saita na trénink asi pět let před svou smrtí – to bylo asi dvacet let po smrti O-senseie. Poté, co viděl Saito Senseiův trénink, řekl: “Teprve teď jsem skutečně pochopil, proč O-sensei řekl, že v Iwamě je pravé aikido.” A tak se stalo. A jeho pochybnosti zmizely. Můj otec tuto historku často vyprávěl. Je to trapná historka, ale přesně to O-sensei řekl. Jsou ještě nějaké další otázky?
Mám čtyři děti, moje děti jsou nyní poškozené aikidem, jste na tom stejně?
Ano, to vím také (smích), nikdo nemá rád přísný trénink. Každý se raději baví nebo sedí u televize. Znám to od sebe. Až do začátku tréninku se vždycky chcete dívat na televizi a tak dále. Ale jakmile trénink začne, je to opravdu zábava. Také jsem si říkal: “No, trochu tréninku by mohlo stačit.” Ale když moc netrénujete, nemůžete udělat žádný pokrok.
Jestli jsem vás správně pochopil, O-sensei učil v různých dojo různé věci, např. v Iwamě jiné věci než v Tokiu, Osace nebo Shingu…
Budo je něco, co jen tak nepředáte ostatním. Existují důležité body nebo jemnosti, které při tréninku neukazujete ani neskrýváte. Techniku ukážete tak, aby si jí člověk, který ji nemá vidět, nevšiml. No, možná je to japonský způsob myšlení, ale japonští budokové ukazují něco nebo dokonce všechno jen tehdy, když je pro ně protějšek velmi důležitý. Pokud tomu tak není, pak důležité body rychle překryjí.
Horst Schwickerath
Celý článek můžete nají v časopise Aikido Journal čísle 39D – 3/2004.
Původní rozhovor na aikidojournal.eu číslo 39D – 3/2004 od Horst Schwickerath Senseie, s jehož laskavým svolením zde rozhovor publikuji.