Oživená slova zakladatele…

„Neopovažte se na tréninku zranit! Nevěděl bych, co říct vašim rodičům. Vaši rodiče věří starému muži, jako jsem já, natolik, že nechají své drahé syny chodit ke mně.“

Toto prohlášení pronesl zakladatel aikido jednoho rána, když si na plátěné žíněnce všiml tak nepatrné skvrnky od krve, které by si většina z nás ani nevšimla. Mezi tehdejšími cvičenci bylo téměř pravidlem, že měl někdo strženou kůži na kolenou nebo na zápěstích od jednoho za druhým silným a nemilosrdným úchopem starších studentů. Nebyl čas ani na to, aby se udělaly puchýře – přesně tak tehdy „keiko (trénink)“ probíhalo.

Cvičenci okamžitě začali pátrat, odkud kapka krve pochází. Ten, kdo si uvědomil, že krvácí, ránu nepozorovaně skryl před ostatními. Pokud by totiž zakladatel zjistil, že někdo byť jen trochu krvácí, dotyčný by musel povinně sedět a pokračovat v tréninku pouze sledováním ostatních. Protože každý trénink vedený zakladatelem byl vzácný a vysoce ceněný, všichni se chtěli „keiko“ pod jeho vedením aktivně účastnit.

Myslím, že mi bylo sedmnáct let, když mi jeden Sempai (starší student) při tvrdém nasazení techniky ikkyo napůl vykloubil loket. Bylo těžké pokračovat v tréninku, jako by se nic nestalo, a snášet přitom značnou bolest. Zakladateli jsem proto nahlásil, že mám ruku vyčerpanou z přílišné práce a různých povinností kolem dojo a pozemku během dne. Když jsem si vzpomněl, že jsem na ulici vedoucí k dojo od vlakového nádraží Iwama viděl vedle obchodu s razítky ceduli terapeuta napravujícího tělo (možná to byl masér judo), hned druhý den ráno jsem tam spěchal.

Ačkoli jsem neříkal žádné podrobnosti, terapeut prohodil: „Ah, od Ueshiba-sana? Nebojte se, nikomu to neřeknu.“ Než stačil větu dokončit, projela mi rukou obrovská bolest a loket byl spravený. Terapeut se pak usmál a dodal: „Různí studenti Uchi-deshi sem často tajně chodí.“

Přestože jsem tehdy neměl peníze, terapeut mi řekl: „To počká,“ a nechal mě vrátit se do dojo. Dalších několik dní jsem žil v neustálém strachu, že zakladatel zjistí, že mě ošetřoval terapeut…

Přibližně o 10 let později se naskytla příležitost terapeuta navštívit, abych zaplatil tehdejší dluh, klinika už tam nebyla. Když jsem jeho synovi vysvětlil důvod své návštěvy, opakovaně mi děkoval a peníze, které jsem přinesl, odmítl přijmout.

Tehdy dělali ti, kteří někoho zranili, i ti, kteří byli zraněni, všechno pro to, aby se o tom zakladatel nedozvěděl…

Je to už 60 let, co jsem začal cvičit aikido. Když jsem byl mladší, plně jsem se oddal sérii „tanren (tvrdého a seriózního tréninku)“. Vzhledem k tomu, že jsem byl na japonské poměry fyzicky větší postavy, oblíbili si mě jako svého ukeho nejen zakladatel a druhý Doshu Kisshomaru, ale také velký počet vysoce postavených Shihanů. (Důležitá poznámka: Zakladatel ani druhý Doshu Kisshomaru mě nikdy, ať už skrytě, nepřímo či náznakem, nenutili k nebezpečným pádům.)

Když mi však táhlo na padesát, začal jsem být svědkem toho, jak si mnozí nositelé vysokých technických stupňů dan stěžují na fyzické potíže se zády a koleny, a rozhodl jsem se změnit způsob cvičení. Nicméně se ukázalo, že již bylo pozdě. To, co se nastřádalo z mládí, se začalo projevovat jako zdravotní problémy.

I když díky mnoha specialistům mohu na tatami ve svém dojo stát dodnes, rád bych se jako člověk, který si prošel fyzickými zdravotními problémy, podělil o své názory na nebezpečné způsoby cvičení, které dnes zaplavují sociální sítě, a to z hlediska prevence nehod spojených s pády (ukemi). Dělám to ze zdvořilosti, i kdybych měl být považován za vtíravého.

Videozáznamy zachycují dynamické a hrdinské ukemi. Jak úžasně to vypadá! Nicméně takové ukemi nebude mít na vaše tělo z krátkodobého ani dlouhodobého hlediska žádný pozitivní vliv.

Nenápadná zranění se mohou hromadit v krku, zádech, bedrech a slabinách a v jediném okamžiku kvůli tomu můžete ztratit svou hybnost.

Instruktorům, kteří odcházejí ze semináře s vypjatou hrudí poté, co své studenty tvrdě házeli na tatami:
Možná sklidíte potlesk a vzdechy plné úžasu…
Ale vaši studenti jako vaši uke obětují svá těla pro vás, aniž by kladli odpor…

Vám, kteří děláte pro své Senseie ukemi na hranici svých možností:
Může to působit okázale a zábavně…
Ale zkuste myslet na to, až budete starší…