Rozhovor byl původně zveřejněn ve třetím čísle publikace Aikido Today Magazine, který vyšel v říjnu 1987. Na Aiki-wiki byl článek přeložen s laskavým svolení šéredaktorky časopisu Susan Perry.
Kromě toho, že Shoji Nishio Sensei drží 8. dan v aikido, získal také 5. dan v judu a karate a mistrovské stupně v umění meče, kopí a hole. Při nedávné návštěvě Los Angeles nám Nishio Sensei laskavě dovolil nahrát jeho odpovědi na několik otázek. Některé z těchto odpovědí jsou uvedeny níže, přeloženy z japonštiny Chikako Higou a Darrenem McKeeem.
Aikido Today Magazine
Aikido Today Magazine: Co je Takemusu Aiki?
Shoji Nishio: Původně mělo pravé budo lidem otevírat cestu k životu a přinášet štěstí. Bohužel před asi tisíci lety lidé obrátili směr budo a začali ho používat v boji a soutěži. Aikido existuje proto, aby ukázalo, že takové budo je špatné – aby nám otevíralo cestu k životu a přinášelo štěstí… [V japonském písemném jazyce je „bu“ v „budo“ stejný znak jako „take“ v „takemusu“ – pozn. red.] Je mi líto japonského budo v USA, protože mnoho amerických budoka nerozumí skutečnému budo. Abych řekl pravdu, jen velmi málo japonských budoka v USA – včetně aikidoka – je na nejvyšší úrovni svého umění; jsou na druhé nebo třetí úrovni níže. Říkám to, aby nedošlo k omylu. Budoka, který rozumí skutečnému budo, učí, jak směšné je ubližovat lidem. Není nic snazšího než ubližovat lidem a srážet je k zemi, což jsou hrozné věci. Ale japonské budo, jako je judo, karate a kendo, se po celém světě rozšířilo nesprávným způsobem. Aikido proto musí ukázat, že tento způsob budo je špatný – že vyhrát neznamená ubližovat lidem a že pouze podřadní lidé ubližují ostatním. Pokud někdo ovládá pouze jednu část budo – jako je judo, karate, kendo, yari nebo bo – neznamená to, že ovládá budo. Jelikož budo není žádným z těchto umění, ovládnutí jednoho umění má malý význam. Mezi lidmi jsou muži a ženy. Ženy samy o sobě netvoří druh; kdyby existovaly pouze ženy, lidstvo by bylo ochromeno. Stejná myšlenka platí i pro budo. Samotné judo netvoří budo; samotné karate netvoří budo; a samotné kendo netvoří budo. Pokud má někdo pouze jedno z těchto umění, je ochromený. My, jako aikidoka, musíme lidem dát vědět, že judo, karate a kendo postrádají mnoho věcí. Musíme jim také dát vědět, že cílem budo není srážet lidi k zemi, ale rozšířit náš pohled na ostatní a otevřít naši mysl. Když otevřeme svou mysl, nebude mít smysl diskutovat o rasových, národnostních nebo náboženských rozdílech. Cílem Takemusu Aikido je rozvíjet v srdcích lidí úctu a lásku – demonstrovat jednotu celého lidstva.
Kdy jste začal s tréninkem budo?
Jako mladý jsem byl slabý, ale v 16 letech jsem začal studovat judo a to mě posílilo. Hned po získání čtvrtého danu v judu jsem si zlomil rameno a rozhodl se začít studovat karate. Stále jsem však měl určité pochybnosti o judu a karate. V té době bylo mnoho mých přátel šampiony v judu a karate, ale nedosahovali úrovně, kterou jsem od nich očekával. Cítil jsem, že budo musí být něco víc, že musí být hlubší než to. Právě když jsem začínal být zklamaný z juda a karate, seznámil jsem se s aikido a začal ho studovat. Protože jsem se v judu ani karate moc nenaučil o kenu (meči) a protože ken je podstatnou součástí aikido, moc jsem nerozuměl tomu, co mě učili. Když jsem požádal starší studenty o pomoc, jejich vysvětlení mi připadala neuspokojivá. Ani oni o kenu moc nevěděli. Kromě aikida jsem tedy začal studovat ken prostřednictvím iaido. A také jsem začal studovat Yari a Jo. Můj přítel Yoshio Terai, který byl mistrem světa v boxu, a jeden z mých studentů, který je prezidentem Japan Kick Boxing, mě přesvědčili, že aikido by nemělo pokračovat ve „starém stylu“. Když se změní prostředí, musí se změnit i aikido, jinak ztratí svou hodnotu. Technika, která přestane být účinná, je bezcenná a ti, kdo ji používají, se stávají terčem pohrdání. Proto vždy přizpůsobuji svou techniku danému prostředí. Koncepce budo je ve většině světa mylná. Srážení lidí k zemi není známkou síly. Pouze slabí nebo násilní lidé se snaží srážet ostatní k zemi. Silní se starají o ostatní, pomáhají jim a prospívají jim. To je to, co musíme dělat v aikido.
Chcete tím říct, že O-sensei nedokázal správně naučit ken?
Nebylo to selhání O-senseie. Jeho žáci ho špatně pochopili nebo se nenaučili správně.
Myslíte si, že bude aikido za 20 nebo 30 let jiné?
I když si myslím, že to bude vyjádřeno jinak, podstata aikida – snaha o štěstí druhých – se nezmění. Stejně jako se mění ostatní bojová umění, změní se i vyjádření aikido v technice, aby bylo v souladu s okolím. Technika, která je prostředkem k vyjádření podstaty, se musí měnit, když se mění okolí. Představte si například, že potřebujete přepravit něco z jednoho místa na druhé. Když se změní terén nebo trasa, musíte změnit způsob přepravy. Stejný princip platí i pro techniky aikida. Když se změní okolí, změní se i způsob, jakým člověk pohybuje svým tělem… V japonštině máme rčení: „Účel světí prostředky.“ Toto rčení platí pro techniky, které jsou stejně jako slova prostředkem komunikace s lidmi. K čemu je dobré učit techniku, aniž bychom učili její význam? Většina budoka z Japonska učí pouze techniku, a to jen proto, aby si vydělali na živobytí. Neučí – a ani nemohou učit – skutečné budo… Musíme jim říct, že to je špatné, a zastavit je. Protože potřebujeme komunikovat ze srdce, není třeba mít stanovené standardní techniky. Účelem slov je efektivně komunikovat s ostatními a pokud chceme komunikovat efektivně, musíme používat slova, která odpovídají naší době. Totéž platí pro techniku. Musíme vysvětlit, proč techniky provádíme tak, jak je provádíme. Musíme lidem ukázat, že k dosažení skutečného budo potřebujeme v srdci [úctu a lásku]. Jinak je budo bezcenné. V USA se někteří lidé živí tím, že učí ostatní bojovat. Jak špatné a pokřivené je jejich učení! Neučí, že bychom se měli vyhýbat boji, ale že bojovat je správné. Cítím, že my, aikidoka, jako budoka a občané světa, máme odpovědnost napravit toto chybné učení budo. Pojďme se o to co nejlépe pokusit!