Hiroshi Tada 多田 宏

Životopis

Hiroshi Tada se narodil v Hongo, Tokiu v Japonsku, 14. prosince 1929 do samurajské rodiny Tsutaro a Chizo Tadovým. Dědeček Hiroshiho Tsunetaro byl soudcem. Dědeček z matčiny strany Kentaro Arai byl místopředsedou Tajné rady.

Jako mladý studoval rodinný styl lukostřelby Heki-ryu Chikurin-ha Ban-pa. Heki-ryu pochází již z 15. století, ale oficiálně ho založil v 17. století buddhistický mnich Chikurinbu Jozei

V roce 1933 se přestěhovala jeho rodina do Jiugaoky, která byla tehdy ještě venkovem.

Poprvé o O-senseiovi slyšel někdy ve druhé nebo třetí třídě od rodinného přítele jménem Yano Ichira. Pan Yano měl vysoký dan v kendo a současně byl předsedou Celojaponské obchodní federace kendo. Pan Ichiro řekl:

Sensei Ueshiba z aiki-jutsu je největší žijící mistr budo. Je to nedostižný budoka.

Jindy také řekl:

Ve srovnání s Ueshibou Senseiem jsem jako dítě.

Tadův otec se velmi zajímal o aiki-jutsu a s panem Yano o aiki-jutsu často diskutoval.

V roce 1942 byl Tada Sensei v Manjusku a plánoval se podívat na ukázku aiki-budo O-senseie, která se měla předvést před posledním čínským císařem v Sainenkanu. Zde se setkali skoro všichni významní bojovníci celého Japonska. Tada nakonec ukázku nestihl. Jeho bratranec mu ale řekl, že ta ukázka byla skvělá.

Během středoškolských studií dělal Tada Sensei kendo.

Někdy okolo roku 1950 bylo Tokio ještě pořád poničeno od zdrcující války. Tehdy studoval Tada Sensei karate u Gichina Funakoshi Senseie (zakladatel Shotokan karate). Jednou na konci tréninku přišlo na téma Morihei Ueshiba a aiki. Jistý pan Takeda, který byl kapitánem klubu karate univerzity Waseda řekl, že Ueshibovo dojo leží v Ushigome Wakamatsu-cho. Hned jak se o tom Tada doslechl, tak se vydal do Wakamatsu-cho s doporučujícím dopisem od Yano Ichiro Senseie (učitele kendo).

Dojo bylo ušetřeno od následků války a tak Tada mohl v klidu vstoupit do dojo. Tam nikdo nebyl a až po chvíli se objevila jistá paní. Byla to manželka Kisshomaru Ueshiby, Sakuko. Tada se ptal na mnoho otázek a nakonec Sakuko odpověděla:

Až uvidíte otce, pochopíte co je aiki.

Nakonec mu vysvětlila, že je na cestách a vrátí se za 2 až 3 dny. “Myslím, že brzy začnou přicházet lidi na trénink”, řekla a pustila ho do dojo.

Dojo mělo rozlohu 60 tatami (jedno tatami je přibližně 90 cm x 180 cm), každé tatami s ryuku-omote (jemný látkový potah na tatami). Na pár místech bylo tatami opotřebované, plocha okolo 40 tatami a zbytek byl obklopen lesklými černými dřevěnými prkny. Na stropě byly tlusté příčné trámy, vepředu byla kamiza – 30 centimetrů vysoká, 5,4 metru dlouhá a 1,8 metru hluboká (高さ一尺、巾三間、奥行一間), visel tam velký svitek s dračí hlavou. Vedle kamizy byl stojan na bokuto, ve kterém bylo pár jo a dřevěných bajonetů. Na pravé zdi byly seřazeny štítky se jmény a uprostřed byly hodiny. Pod nimi byl vchod pro studenty.
V Aikikai Hombu Dojo začal Tada Sensei trénovat 4. března 1950. O-sensei se vrátil po čtyřech dnech a přišel na trénink tehdy Waka-sensei Kisshomaru Ueshiby. Kikuchi Tokio představil Tadu O-senseiovi a Tada cítil, že se mu splnil jeho velký sen.

Sensei mi byl pouze po hrudník. Obličej měl plný hlubokých vrásek, měl vystouplé lícní kosti a velký nos. Zdálo se mi, že jeho velké jasné oči měly trochu divnou barvu. Jeho dlouhé vousy přesahovaly přes klopu na prsou. Vyprovodili jsme Senseiova otomo Kamisono-sana z vědecko-technického oddělení univerzity Waseda až tam, kde se malá ulička stáčela, kde jsme je poprvé zahlédli.
Další den začal Ueshiba Morihei Sensei trénink modlitbami ke kami. Nikdo z těch kdo se učili od Senseie nemůže zapomenout na rezonanci těch shintoistických modliteb které zněly v dojo. Když si představím Senseie tak jak jsem ho tehdy vídal, jasně cítím že Senseiovy nadpozemské techniky byly zrozeny skrze komunikaci s kami.
Sensei přišel doprostřed dojo, ohrnul si rukávy svého keiko-gi a natáhnul ruku k jednomu ze studentů, kteří stáli v řadě. Ten vstal a vykročil vpřed, jakoby byl tažen magnetickou silou a jakmile jsem viděl že uchopil obě Senseiovy ruce, už byl hozen. Sensei házel studenty jednoho za druhým a pak natáhnul ruce i ke mně. Vstal jsem a vykročil vpřed. Přestože jsem si myslel, že jsem Senseiovy ruce uchopil veškerou silou, už jsem padal. Zatímco se všechno tohle dělo, Sensei byl úplně potichu. Jeho tréninky často začínaly takhle. Když jsem poprvé přišel do dojo, připadalo mi neuvěřitelné, že všem různým druhům tréninku moji Senpaiové rozuměli přestože Sensei neřekl ani slovo. Avšak po čase jsem si uvědomil, že ten kdo by nerozuměl tomu co Sensei dělal beze slov by nebyl přijat jako student.
Senseiův trénink přinesl do dojo zvláštní atmosféru. Byl to pocit, jakoby celé dojo začalo dýchat stejně jako Sensei.
Když jsem poprvé cvičil pod jeho vedením, cítil jsem, že Ueshiba Sensei je extrémně pokročilý instruktor.
Může to vypadat jako trochu nevhodné nebo opovážlivé vyjádření mých pocitů k Senseiovi, ale tady je co tím myslím.
Tehdy panovaly mezi studenty na univerzitě Waseda zvěsti o Ueshibovi Senseiovi že to je něco úplně jiného než ostatní moderní budo, která používaly techniky ze starého jujutsu. Zvěsti o bujutsu-ka s tajemnými schopnostmi, kterého moderní vnímání nemohlo zachytit – velký mistr z dávných časů Japonska se objevil v tomto světě.
Nicméně, když jsem potkal Ueshibu Senseie, v jednom směru byl mnohem modernější než jakýkoliv jiný budoka nebo sportovec kterého jsem doposud potkal. Vyrovnaný rytmus Senseiových pohybů a jejich složitost a síla zanechávaly silný dojem, ale více než cokoliv jiného i uprostřed pohybů ze kterých byl cítit protivník v skutečném boji, zde byla vřelá atmosféra která obklopovala všechny v dojo. Snad jsem měl pocit, že kdyby všichni lidé dělali pokroky, mohli by být jako Sensei.

Aikido Shihan Hiroshi Tada: Den, kdy jsem vstoupil do Ueshiba dojo

Tada Sensei tedy začal studovat u Moriheie a Kisshomaru Ueshibů.

V tu dobu též začal studoval také dechová cvičení a jógu u Nakamura Tempu v Toitsu Tetsuigakkai, které se brzy přejmenovalo na Tempukai a název umění byl Shin Shin Toitsu Do. Též se učil i v Ichikukai (jako třeba Koichi Tohei, Kazuo Chiba a mnoho dalších studentů Hombu Dojo). Do Ichikukai i Tempukai jej přivedl Yusaku Yokoyama, který byl Tadovým Sempaiem a studentem na univerzitě Hitotsubashi. V době, kdy Tada začínal s aikido, cvičil jak Yusaku Yokoyama, tak jeho bratr Keizu Yokoyama.

V červenci roku 1950 získal 1. dan Aikikai.

Hiroshi Tada později vyvinul vlastní systém dechových a meditačních cvičení zvaný Ki no Renma (気の練磨/kultivace/utužování ki) jako součást tréninku aikido.

V roce 1951 se postil tři týdny v chrámu Hojujii. To byl Tada Senseiův první půst.

V roce 1952 promoval na právnické fakultě univerzity Waseda. V tomto roce se rozhodl specializovat na trénink a studium aikido a historickému výzkumu v oblasti bojových umění. Brzy byl jmenován instruktorem aikido v Hombu Dojo,  na ministerstvu obrany a některých důležitých univerzitních klubech aikido.

31. října 1953 získal 2. dan Aikikai od O-senseie.

1. května 1954 mu byl udělen 3. dan Aikikai od Moriheie Ueshiby.

12. května 1955 mu Morihei Ueshiba udělil 4. dan Aikikai.

28. dubna 1956 získal 5. dan Aikikai od O-senseie.

25. dubna 1957 získal 6. dan Aikikai od Moriheie Ueshiby a zároveň se stal Shihanem. Začal vyučovat v Aikikai Hombu Dojo. Dále začal vyučovat na ministerstvu obrany, univerzitě Gakushin, univerzitě Keio a Aikikai univerzity Waseda.

Roku 1961 založil Jiugaoka dojo (webové stránky dojo: Zde!) .

V říjnu 1964 byl pozván Danilo Chierchinim do Říma. Morihei Ueshiba O-sensei jej tedy vyslal šířit aikido v Itálii a byl zde jako oficiální zástupce Aikikai Hombu Dojo. V Římě roku 1966 založil dojo (Aikido Centrale). Stál u zrodu a rozvoje aikido v Itálii. V témže roce byl požádán italským ministerstvem vnitřních záležitostí, aby vedl tří-měsíční intenzivní kurz aikido v Nettunu.

15. ledna 1965 získal Hiroshi Tada Shihan 7. dan Aikikai.

V srpnu 1968 proběhlo první mezinárodní setkání aikido na benátském Lido, po kterém bez přerušení každoročně následovala letní setkání s velkým zájmem evropských aikidistů. Tada Shihan, s velkou schopností spojovat lidi, vyzýval Senseie, jako jsou Nobuyoshi Tamura, Katsuaki Asai, Kazuo Chiba, Yasunari Kitaura a další, aby se zapojili jako učitelé.

1. prosince 1968 zemřel Tempu Nakamura Sensei, který Tadu Senseie velmi poznamenal.

26. dubna 1969 umírá 1. Doshu, Kaiso, Morihei Ueshiba O-sensei.

11. ledna 1970 získal 8. dan Aikikai. Rovněž roku 1970 založil Aikikai d’Italia. 15. listopadu 1970 se v římském centrálním dojo konala jeho svatba s Kumi Yamakawou, talentovanou houslistkou, která absolvovala tokijskou školu Geijutsu Daigaku.

V roce 1971 se mu narodil syn Takemaru a tak se natrvalo vrátil zpět do Japonska. V témže roce se seznámil s ctihodným Murao Shokenem, vedoucím zenového chrámu Gessoji v Tokiu.

Roku 1976 založil Gessoji dojo v prostorách Unto-san Gessoji, chrámu sekty Soto Zen-buddhismu. (webové stránky dojo: Zde!) Zároveň pokračoval ve výuce v Hombu Dojo a v dojo ve svém rodném městě Jiyugaoka.

Roku 1978 Založil Asociaci Tradiční Japonské Kultury předchůdce Aikikai Italy) jako neziskovou nadaci autorizovanou italskou vládou.

9. ledna 1994 získal Hiroshi Tada Sihan na Kagami Biraki 9. dan Aikikai od 2. Doshu Kisshomaru Ueshiby. Spolu s ním dostali 9. dan Aikikai také Sadateru Arikawa Shihan, Seigo Yamaguchi Shihan a Shigeho Tanaka Shihan.

V témže roce získal Tada Sensei Budo Korosha. ocenění za významnou práci při propagaci budo. A v samém roce se konalo setkání s ukázkou aikido v Římě u příležitosti 30. výročí Aikikai Italia.

Roku 1996 zemřela Senseiova žena Kumi Tada.

V roce 2000 byla uspořádána oslava k 50. výročí vstupu Tady Senseie do Ueshiba dojo.

Roku 2004 proběhlo 40 výročí založení Aikikai Italia.

V roce 2014 proběhlo 50 výročí založení Aikikai Italia.