Životopis
Shigemi Yonekawa byl jedním z hlavních předválečných žáků mistra Ueshiby. Šest let byl interním studentem v Kobukan dojo a pozoruhodným uke
Byl oblíbeným partnerem O-senseie.
Důležitá postava ve vývoji aiki budo, ve 30. letech 20. století se aktivně účastnil důležitých událostí, jako byl film “Budo”, vytvoření knihy “Densho” a focení Noma dojo. Po povýšení na 6. dan Aikikai byl mobilizován během druhé světové války a po konfliktu přestal cvičit aikido.
Také sejmenoval Gyosho, Seibi a Takaaki.
Shigemi Yonekawa se narodil v Oarai v prefektuře Ibaraki 27. července 1910.
Byl příbuzným rodiny Akazawa, stoupenců náboženství Omoto-kjo, jehož otec byl ředitelem místní pošty. Právě posledně jmenovaný zve Shigemiho k účasti na tréninku bojových umění organizovaném v Iwamě. Pan Akazawa také navrhuje, aby se zúčastnil jeho syn Zenzaburo. Takto oba chlapci objevili aiki budo v srpnu 1932 během tohoto semináře sponzorovaného Budo Sen’yokai, společností vytvořenou pod záštitou Omoto-kyo s cílem propagovat výuku mistra Ueshiby. I když už měl nějaké zkušenosti s pády v judu, Shigemiho s velkou lehkostí hodil učitel Yoshiaki Fujisawa, sám začátečník v této disciplíně. Během tohoto několikadenního semináře byl mladý muž natolik ohromen jemností a originalitou tohoto umění, že se rozhodl začít studovat aiki budo. Odhodlaný Yonekawa doprovází Yoshiaki Fujisawu do Tokia jako asistent na konci stáže. Shigemi, představený Ueshibovi Senseiovi, mu vypráví o své touze studovat tuto disciplínu, na což mistr reaguje pozváním, aby se stal interním studentem v jeho dojo.
S podporou pana Fujisawy a pana Akazawy byl Shigemi přijat O-senseiem a ve věku 22 let vstoupil do Kobukan dojo jako Uchi-deshi. Jeho přítel Zenzaburo byl příliš mladý na to, aby se zaregistroval, a mohl se k němu připojit až o šest měsíců později. Jak velí tradice, Shigemi nesměl prvních pár měsíců cvičit, směl se na cvičení pouze dívat a starat se o každodenní práce. Po šesti měsících “pozorování” mu bylo konečně umožněno účastnit se školení. Cvičící tvořili především vojenští důstojníci, šlechtici a “vysoko postavení” lidé. Začátky byly těžké, praxe je intenzivní, přísná a drsná v tomto místě přezdívaném “Pekelné dojo”. Trénink je fyzický, ale i psychický. Důraz je kladen zejména na ostražitost, kterou je třeba dodržovat za všech okolností. Yonekawa trénuje čtyřikrát denně se svými kolegy Uchi-deshi: Noriaki Inoue, Hisao Kamada, Tsutomu Yukawa, Kaoru Funahashi a Kenji Tomiki, který žil poblíž dojo. K těmto mladým lidem, plným nadšení a silných osobností, se rychle přidávají noví rekruti, jako jsou Rinjiro Shirata, Tetsuomi Hoshi, Gozo Shioda a Takako Kunigoshi.
Interní studenti neúnavně opakují techniky a slouží jako partneři mistrovi při pádech. Kromě vyučování a domácích prací jsou žáci zodpovědní i za masírování jeho zad po vyučování a za pomoc na cestách. Tváří v tvář těžkému učitelskému úkolu se zakladatel musí spoléhat na několik asistentů, aby se vyrovnal s jeho četnými závazky. Shigemi rychle postupoval v rámci Uchi-deshi a pravidelně doprovázel mistra Ueshibu jako Otomo (společník) na mnoho míst v Tokiu. Doprovází ho zejména na Vojenskou policejní školu a také na Námořní akademii, kde také slouží jako asistent admirála Takeshity, když tam mistr Ueshiba nemůže učit. Yonekawa také doprovázel zakladatele do oblasti Osaky, aby vyučoval na policejní prefektuře, v klubu Yuko (obchodní klub pro průmyslníky) a v továrně na převodovky zvané Suzuki. Shigemi nejprve asistuje Ueshibovi Senseiovi a poté ho vystřídá, protože často zůstává jen na krátkou dobu.
V roce 1933 se Shigemi podílel jako model na vytvoření knihy ” Aiki-jujutsu Densho “. Toto ilustrované dílo je prvním technickým manuálem mistra Ueshiby a je určeno především studentům zakladatele jako výuková licence. Časem je známá spíše pod názvem Budo Renshu. Na žádost O-senseie předvádějí Shigemi Yonekawa a jeho přítel Kaoru Funahashi techniky, zatímco Takako Kunigoshi, cvičenkyně aikido a studentka výtvarného umění, vytváří ilustrace. Tři mladí lidé si zvyknou hodinu po ranním tréninku pracovat na různých technikách. Na rukopisu díla se podílel i stálý tajemník Kobukanu Kenji Tomiki. Po roce práce kniha vyšla. Ueshiba Sensei dá kopii každému studentovi, který zvládl základní techniky. Druhá kniha je plánována, ale nikdy nebude vydána.
Od roku 1933 vyučuje mistr Ueshiba své umění v tiskové skupině Asahi v Osace na žádost jejích ředitelů, aby posílili bezpečnost deníku, který se stal obětí útoků krajně pravicových aktivistů (kvůli redakční chybě týkající se smrt říšského prince). Od té doby je Shigemi pravidelně vysílán do Osaky, aby vyučoval v Asahi Press Group vedené Takumou Hisou. Bylo to v roce 1935, kdy se Shigemi zúčastnil natáčení filmu ” Budo” zaměřeného na umění mistra Ueshiby. Jeho sláva roste, tento film byl produkován Asahi News s cílem být promítán v USA jako propagační podpora. Tento film, natočený na 16 mm a trvající čtrnáct minut, ukazuje zakladatele předvést četné techniky v suwari-waza, hanmi-hantachi-waza, tachi-waza, s bajonetem (Juken) a poté s Kenem. Jeho hlavními partnery jsou Shigemi Yonekawa, Tsutomu Yukawa a stručněji Takuma Hisa a Rindžiro Shirata. Po tomto natáčení byl Yonekawa Sensei na šest měsíců ubytován u Takuma Hisy. Během svého pobytu vyučoval v kanceláři tiskové společnosti, Yuko Club a Asahi dojo.
O rok později byl Yonekawa Sensei opět partnerem mistra Ueshiby pro focení ve slavném “Noma dojo” , které vlastnil velký podnikatel Seiji Noma, zakladatel vydavatelského impéria Kodansha a nadšenec Kendo. Jeho syn Hisashi Noma inicioval tuto událost. Mladý zázračný kendoka a blízký přítel Kiyoshi Nakakury, adoptivního syna mistra Ueshiby. Hisashi obdivuje O-senseie a přeje si zachovat jeho úžasné techniky. Hisashi, vybavený profesionálním fotoaparátem Leica, pořídí s asistentem více než tisíc fotografií během několika dnů. Mistr za doprovodu Yonekawy s radostí vyhoví tomuto požadavku a předvede velkou část “své metody”, počínaje základními technikami klečení až po nejpokročilejší pohyby, aniž by zapomněl zahrnout také variace. Tato neocenitelná sbírka se později stala nejobsáhlejším vizuálním katalogem Zakladatelova umění.
Shigemi Yonekewa opustil Kobukan dojo v prosinci 1936, aby se usadil v Manjusku, čínském území okupovaném japonskou císařskou armádou od roku 1932. Připojil se tak ke Kenji Tomikimu, žijícím v hlavním městě Shinkyo, od března. Na začátku asistoval Tomikimu Senseiovi v jeho výukových misích aiki budo, které delegoval O-sensei. Na jaře 1938 se Tomiki stal zástupcem Moriheie Ueshiby na nově vzniklé univerzitě Kenkoku. Jak učitelská činnost prudce vzrostla, Shigemi mu pomáhal na univerzitě a rychle ho nahradil jako hlavní instruktor na Akademii vojenské policie. Stejně jako Jigoro Kano se i Morihei Ueshiba rozhodl opustit starý systém výuky diplomů ve prospěch nového systému známek dan. Dne 3. listopadu 1940 tak udělil Shigemi Yonekawovi stupeň 6. dan Kobukai (pozděi Aikikai). V dubnu 1941 byla v Kodokanu na dva dny uspořádána důležitá připomínka ke třetímu výročí úmrtí zakladatele juda. Při této příležitosti několik odborných judistů představuje své praktiky ze starověkých škol jujutsu, aby je nabídli zmizelému mistru Kanovi. Shigemi Yonekawa má tu čest doprovázet Kenjiho Tomikiho během jeho demonstrace aiki budo. V té době výjimečná událost, protože obvykle své umění veřejně prezentoval pouze mistr Ueshiba.
Japonská rozpínavost v Asii zesílila a vtáhla zemi do tichomořské války. Shigemi byl začleněn do císařské armády v březnu 1944. Jeho bojová jednotka byla nejprve poslána na Filipíny, na ostrov Leyte a poté na Okinawu s úkolem bránit souostroví. V rámci přípravy na vylodění spojeneckých sil byla jeho jednotka v prosinci 1944 poslána na Tchaj-wan, kde měla za úkol kopat zákopy na ochranu ostrovů Pescadores, hlavní základny japonského císařského námořnictva. Tam Shigemi a jeho bratři ve zbrani celý den kopou a čekají na příchod smrti. Ale tváří v tvář americkému postupu se japonské vojenské vrchní velení rozhodlo stáhnout své muže na hlavní ostrov Tchaj-wan. Vstup do války Sovětského svazu 8. srpna 1945 znamenal konec konfliktu bezpodmínečnou kapitulací Japonska o měsíc později. Stejně jako jeho společníci pak Shigemi složil zbraně a čekal na svou repatriaci do země v březnu 1946.
Shigemi Yonekawa, který se po válce přestal věnovat bojovým uměním, se usadil v Tsuchiuře v prefektuře Ibaraki a začal se zajímat o zemědělství. Navzdory všemu zůstal v kontaktu s předválečnými Uchi-deshi a účastnil se výročních setkání organizované Doshu Kisshomaru Ueshibou v Hombu Dojo v Tokiu. Setká se tak se svými přáteli Rinjiro Shiratou, Zenzaburo Akazawou, Ikkusai Iwatou a Gozo Shiodou… U příležitosti nového roku 1962 je také povýšen do vysokého 8. danu Aikikai, ve stejnou dobu jako jeho bývalí partneři Shirata a Iwata Sensei. V dubnu 1979 reagoval příznivě na žádost Stanleyho Pranina, redaktora časopisu Aiki News, o rozhovor. Pomůže mu tím, že ho doprovodí do domu Noriaki Inoueho, aby shromáždil vzácné svědectví starého mistra v roce 1981. Jejich rozhovory budou také publikovány v roce 1993 ve sbírce rozhovorů vedených americkým historikem nazvaným “Průkopníci aikido: Předválečná éra”.
Během posledních let svého života cestoval Shigemi Yonekawa do zahraničí, aby studoval nové zemědělské techniky.
Naposledy vydechl 28. července 2005, den po svých 95. narozeninách.