Rozhovor - Joël Roche - 12.4.2025 - Praha, Karlín

Tazatel: Ladislav Kořan
Dotazovaný: Joël Roche
Překladatel: Ondřej Malina
Fotografie: Jaromír Vitásek a Ondřej Malina

Jak jste se dostal k aikido a kdo byl Váš první učitel?

Cvičil jsem v judo klubu, kam přišla pozvánka zkusit aikido. Pár lidí si řeklo: “Jasně, proč ne.” No a tak jsme v našem regionu (Angers) založili první klub aikido. Nejprve za námi jezdil učitele z daleka. Po čase jsem však zjistil, že potřebuji/eme stálého učitele. Navštívil jsem Nantes, což je velké město nedaleko Angers. Zde jsem viděl prvního skutečného učitele aikido. Byl to Daniel Jotereau. Vyučoval aikido a zbraně. Bylo to úžasné. Cvičil jsem u něj do té doby, než jsem objevil Christiana Tissiera a další učitele, kteří dojížděli do Francie. Po deseti letech jsem potkal Francka Noëla a ještě předtím (Seigo) Yamaguchi Senseie. Viděl jsem, že to, co dělá Franck Noël, je stejný směr jako ten, co cvičí Yamaguchi Sensei. Tak se stal Franck Noël mým učitelem na 35 let. Cvičil jsem i s dalšími japonskými učiteli jako: (Nobuyoshi) Tamura Sensei, (Seigo) Yamaguchi Sensei, (Seishiro) Endo Sensei, (Kazuo) Chiba Sensei, (Shoji) Nishio Sensei, (Minoru) Inaba Sensei a se spoustou dalších učitelů.

Mnoho učitelů mluví o Yamaguchi Senseiovi a spoustu lidí s ním cvičilo. Čím byl tak unikátní?

Pro mě to byl nejlepší učitel, kterého jsem kdy viděl. Byl zcela uvolněný. Byl neustále v kontaktu s partnerem. Velmi snadno vychyloval ukeho z rovnováhy. Jeho pohyby byly velmi podobné pohybům s mečem. Velmi zajímavé. Bohužel už nežije.

Během tréninku jste mluvil o Minoru Inaba Senseiovi z Shiseikanu. V čem byl on pro Vás unikátní?

Byl to první japonský mistr zbraní, kterého jsem viděl. Viděl jsem i další učitele (Saito Sensei, Nishio Senseie, …), ale se zbraněmi cvičili jinak. Byl to jeden z hlavních mistrů školy Kashima. Měl jsem možnost s ním cvičit i jako Tori. Když s někým cvičíš, tak poznáš, zda-li a jak je silný. Když cvičíš třeba s Christianem Tissierem, tak cítíš, že stojíš proti velmi silné stěně. Když cvičíš s Inaba Senseiem, tak cítíš vnitřní oheň. (Mitsugi) Saotome Sensei byl také velmi dobrý mistr. Jednou jsem s ním cvičil katu. To byla škola, kterou jsem vůbec neznal. U Saotome Senseie jsem cítil, kdy můžu zaútočit a kdy ne. Jakoby vždy otevřel nebo zavřel prostor před sebou. Z Inaba Senseie byl unikátně cítit ten vnitřní oheň.

Vysvětlil byste prosím detailněji princip spirály?

Všechno jsem již řekl na semináři/tatami. Spirála je všude, Kamkoli se podíváš, je spirála nebo pohyb po spirále. Ať už ve vesmíru, ať už v těle, prostě kdekoliv. Když se na něco podíváš blíže, vždy ji tam najdeš. Je to univerzální. Když uděláš pohyb po spirále a octneš se ve středu spirály, tak uděláš něco univerzálního. Tím vcházíš a respektuješ přirozený princip.

Díval jste se někdy na videa s O-senseiem a pokoušel se z toho něco vyvodit?

Díval jsem se, ale nevyvozoval. Velmi respektuji O-senseie, ale z těch videí je strašně obtížné něco pochopit/vyvodit. Jeho uke dělají velmi slušné uke, nedělají žádné problémy, spolupracují. Anebo měl O-sensei velkou energetickou sílu. To by vysvětlovalo to, že uke nestihne pořádně ani zaútočit a už padá.

V čem je aikido přínosné pro společnost?

To je O-senseiův odkaz, že aikido změnilo tuto společnost, že o Aikido mluví jako o umění míru. Pojetí O-senseie bylo opravdu mírové, nekonfliktní. Pro něj to mělo ale asi trochu jiný význam. Byl totiž velmi věřící v tom, co vyznával. Na mé úrovni, jak tomu rozumím, je to tak, že když se učíš aikido, musíš být s lidmi, být jim blízko, být s nimi v kontaktu. Dokážeš vnímat, co dělají, co říkají a pak to dokážeš i přijmout. Je to poselství, co se týče lidských vztahů, velmi uklidňující. Není to soutěžení, není to neustálý souboj, není to rivalita. Takže myslím, že je to dobré pro všechny lidi, i pro společnost.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat?

Doufám, že se aikido bude cvičit s tímto přístupem, s tímto duchem. Aikido přináší možnost naučit se používat tělo jinak. Je to takové přeučování se a naprosto přesně učí vytvářet jiné vztahy na tatami. Člověk se učí být s partnerem. Ve společnosti je to většinou tak, že každý chce být tím nejlepším. Myšlenkou aikido je být součástí, být s někým. Je to velmi obtížné. Jak už jsem říkal na začátku semináře. Člověk je neustále mezi dvěmi přístupy/pohledy. Máme zde bojový pohled, to znamená efektivitu. Znamená to někomu dominovat, někoho porazit, být prostě nad ním. Pak je zde ten druhý přístup. Být s někým v aiki. Musíme najít střed/spojení/rovnováhu, abychom byli bojově efektivní, ale zároveň abychom zůstali v jakési nekonkurenci/nesoutěžení v „neboji“. Není to vůbec snadné. Můžeme vidět spoustu způsobů, spoustu škol, které jsou jenom bojové. To znamená, že způsobují bolest. Některé jsou velmi sportovní. Některé jsou takové mystické, záhadné. Je obtížné cvičit tak, aby to obsahovalo všechny tyto přístupy. Je to skvělá a úžasná disciplína. Už/teprve cvičím padesátou čtvrtou sezónu a stále se cítím být začátečníkem (na úplném začátku). Je to umění. Srovnal bych to s hudbou, malováním, uměním. Je to nekonečné. Je to radost.