Bansen Tanaka 田中 万川

Životopis

Bansen Tanaka se narodil 21. března 1912 v Osace.

Tanaka jako velmi mladý praktikoval judo.

Roku 1936 se setkává s O-senseiem v hostinci, kde byl O-sensei s svým synovcem Noriaki Inouem. Poprosil ho aby ho naučil jeho umění, ale on mu řekl, že kvůli Inoueho učitelství na bližším policejním úřadě (v Mie) ho může učit on, ale musí mu v Osace poskytnou dojo a ubytování. Tanaka našel dům, kde se dříve hrával kulečník a dal do něj 60 kusů tatami a tak bylo dojo založeno v listopadu roku 1939. O Inouem řekl Tanaka toto:

Inoue Sensei je synovcem Ueshiba Senseie. Je to velmi přísný muž. Když dělá techniky, stává se extrémně tvrdým. Když však po tréninku mluví, je docela uvolněný. Znal jsem ho šest měsíců, než jsem ho viděl pít. Řekl, že nepije. Ve skutečnosti mohl být těžký pijan, ale nikdy s námi nepil. Když se pak jednou v Osace otevřel nový kabaret a já ho tam pozval na skleničku, hltal sake za sake. Říkal jsem si: “Bože, nechal jsem se jím napálit.” (Smích) Když hrál, hrál tvrdě. Jakmile však začal trénovat, stal se opravdu přísným. To, co nyní nazýváme ikkyo a nikyo, se v té době nazývalo ikkajo a nikajo. Když na nás použil své nikajo, pokračoval v tlaku, i když jsme plácali na tatami a řekl: “Ještě ne. Ještě ne.” Každý den jsme říkali: “No, půjdeme do dojo a necháme se rozbrečet?” Bylo to tak bolestivé, že nám po tvářích stékaly slzy! Řekl, že bude vědět, kdy nám budou zlomeny kosti! Kvůli jeho přísnému nikajo se všichni v té době stali silnými proti tlaku nikyo a sankyo. V té době jsme často cvičili techniky v sedě. Nikyo aplikované během technik vsedě bylo opravdu bolestivé. Takové techniky v sedě měl opravdu rád. Dělal je velmi často a zmiňoval, jak jsou důležité.
Byla tam ještě jedna osoba, která byla opravdu silná. Byl to učitel jménem (Tsutomu) Yukawa. Byl to úžasný Sensei, který dělal takové činy, jako když si k paži přivázal dřevěný trám o rozměrech asi 5″ x 5″ a naložil na něj člověka a pak s ním kýval. Když žil v Suitě, chodil trénovat na policejní úřad Sonezaki.

Ale teď zpátky. Dojo bylo postaveno do cca deseti dní! Dům, který našel měl dvě podloží a tak nájemné bylo velmi vysoké. Bylo to cca 25 yenů což je v přepočtu přibližně 500 až 600 dolarů v dnešních penězích. O-sensei mu řekl, aby shromáždil lidi jen z bohatých rodin a bylo to protože byl měsíční poplatek velmi vysoký. Poplatek byl sice jen 5 yenů, ale museli si vyčlenit alespoň 10 yenů. Tenkrát se vydělávaly v práci přibližně dva yeny denně a tak to bylo opravdu drahé.

Během té doby zde Inoue učil denně a O-sensei Osaku navštěvoval asi tak dvakrát do měsíce. Když O-sensei přijel, tak mu Tanaka kupoval mořského vlka (velmi chutná ryba). Ta tehdy stála dva yeny. O-sensei ji jedl většinou při pití.

V dubnu roku 1939 ho povolali do armády a tak musel ukončit trénink s O-senseiem a i Inouem. V armádě vykonával post bodyguarda.

O-sensei přišel po válce v roce 1951 na policejní služebnu v Sonezaki, kde dříve vyučoval ředitele této stanice Kenji Tomitu. A požádal tam “ať je zavolán Tanaka, který dříve žil v Suitě”. Policie za Bansenem Tanakou hned přišla a Tanaka hned běžel za O-senseiem. Tanaka popsal následující děj takto:

O-sensei byl překvapen, že jsem k němu přišel tak rychle. Přivedl jsem ho k sobě domů. Řekl mi, abych shromáždil ty, kteří za starých časů cvičili, a pak to předvedl v mém domě. Můj dům byl docela velký, kdybych uklidil svůj majetek. Během rozhovoru s O-senseiem mi navrhl, abych postavil dojo. Dokončeno bylo na konci roku 1951.

Tanaka odjel s O-senseim asi na měsíc do Iwamy a tak řekl tesařům ať dodělají dojo během jeho nepřítomnosti. V dojo se začalo vyučovat od roku 1952. Dojo ale bylo psáno velmi dlouho jako O-senseiovo a O-sensei za to byl rád. V tu dobu tam zůstával O-sensei po dobu roku a půl, ale jelikož jeho manželka Hatsu Ueshibová byla v Tokiu, tak se často vracel. Dohromady tam tedy byl asi osm měsíců (během tohoto období). Tanaka se zde o O-senseie starával. Takto třeba popsal jednu historku:

O-senseiovo tělo v té době bylo úžasné. Za starých časů v domě nebyly žádné lázně, takže jsme chodili do veřejných lázní. Sensei však řekl, že se nebude koupat poté, co si ji dal někdo jiný. Tak jsem vznesl zvláštní žádost majitele veřejných lázní a vzal jsem tam Senseie kolem třetí hodiny odpoledne. Když jsem mu umyl záda mýdlem, bylo mi vynadáno. Řekl, že mýdlo nebylo nutné k jeho umytí. Když jsem mu však třel záda jen ručníkem, ozvalo se bouchnutí. Když jsem mu řekl, že je pro mě těžké mu umýt záda, odpověděl: “Opravdu?” (smích) Potom, když jsem se znovu dotkl jeho zad, už změkla. Každopádně Sensei měl svaly po celém těle vyboulené. Byla to opravdu dřina vzít ho do lázní a umýt ho každý den. Sensei používal mýdlo pouze k mytí rukou a obličeje, ale nikdy na tělo. Od té doby jsem přestal používat mýdlo na záda. Žádná špína ze mě nikdy neslezla, i když jsem si myslel, že mám špinavá záda. (smích) O-sensei řekl: “Tanako, nemusíš se nutně koupat. Nemusíš si mýt tělo mýdlem. Podívej se na ty tuláky. Neonemocní, i když spí ve špinavých místech.” (smích)

Dojo později začali vyzývat praktikující jiných umění.. Tanaka o tom řekl toto:

Nejméně tři lidé měsíčně přicházeli do dojo a tvrdili, že cvičili bojová umění jako karate a judo. Takoví lidé vždy přišli ve chvíli, kdy O-sensei opustil dojo! (smích). Když tu byl se mnou O-sensei, nikdo se neukázal. Nikdy jsem však nebyl bit. Uprostřed místnosti býval gril. Jednou, když jsem se bavil s návštěvníkem, který seděl naproti mně s tímto grilem mezi námi, najednou do mě vrazil. Tomuto typu lidí jsme říkali “dojo busters”. Okamžitě jsem ho odstrčil. Řekl jsem mu, že když tady žije kami, měl by nabídnout dárek. Nikdy jsem však nechtěl být poražen jeho lidmi jeho typu. Cítil jsem velkou zodpovědnost za své dojo poté, co bylo postaveno. O-sensei často říkal, že byste nikdy neměli dát návštěvníkovi šanci, aby vás napadl. Řekl také, že byste měli být vždy připraveni na jeho útok, když s ním mluvíte. Když jsem se vyhnul útoku tohoto vyzyvatele, jakmile se začal pohybovat, byl opravdu překvapen. Jednou na mě přišel instruktor karate. Vstoupil jsem pomocí irimi a přišpendlil ho. Zeptal jsem se ho, proč se chce naučit aikido, když byl učitelem karate. Řekl, že má zájem naučit se kruhové pohyby aikido. Požádal mě, abych mu dal asi tři měsíce intenzivního tréninku, takže jsem mu účtoval třikrát tolik, než je obvyklé. Tuším, že měsíční poplatek byl v té době 800 yenů a účtoval jsem mu 3 000 yenů. Bylo období, kdy se takové věci stávaly po postavení dojo. V té době nikdo nevěděl, co je aikido. Když bylo dojo postaveno, nikdo nepřišel, když pršelo. Prvních sedm let jsem byl v mínusu a přemýšlel jsem o tom, že dojo opustím. Poté kolem roku 1960 začal počet praktikujících rychle narůstat. Nemáme teď žádné “dojo-busters”. Když započítám školní kluby, mám 47 nebo 48 dojo. Jen v Kyotu je mnoho dojo.

Tanaka později obdržel 9. dan Aikikai. Říká se o něm, že neměl moc rád tokijské aikido.

Zemřel v prosinci roku 1988.

Významní studenti

• Yukio Kawahara – 8. dan Aikikai
• Seiji Tomita – 8. dan Aikikai
• Ishu Ishiyama – 7. dan Aikikai
• Higuchi Takanari – 7. dan Aikido Takemusu-kai

Ban Sen Juku

Škola Ban Sen Juku je mezinárodní škola pro aikido pojmenovaná po Tanakovi. Škola má sídlo v Belgii a dojo ve Francii, na ostrově Réunion, ve Španělsku, na Tahiti a ve Spojeném království. Škola vyučuje aikido a zaměřuje se na hledání podstaty tradičních japonských bojových umění prostřednictvím několika druhů tréninku. Existuje cvičení aikido beze zbraní se zvláštním zřetelem na aiki, taijutsu a atemi. Navíc je zde výcvik se zbraní se zaměřením na tanto, iai, bokken a jo. Výuka probíhá v tradičním stylu, ve kterém je klíčová efektivita. Snaha o aikido na podložkách Ban Sen Juku směřuje hlavně k podstatě aikido. I když se tato snaha zdá zpočátku fyzická, vyžaduje také seberozvoj mysli.

Tomita Seiji Shihan, zakladatel a prezident školy Ban Sen Juku, přenesl své znalosti z mnoha jiných oblastí než aikido, jako je zazen, misogi (očištění), ki no renma, kiatsu masáž, japonská kaligrafie a japonské vaření . Všechny aktivity mají stejného ducha: cokoli “děláme, pokud přidáme principy aikido, budeme to dělat efektivněji.”