Ve dnech 15.-21. března 2004 navštívil Tanaka Shigeho Sensei spolu se 14 svými studenty, členy klubu aikido Tokijské univerzity, Polsko.
Tanaka Sensei zasvětil celý svůj život studiu a výuce budo. Narodil se v roce 1928, stále je aktivní a je žijící legendou, jedním ze tří dosud žijících držitelů 9. danu (* tato informace již neplatí, dnes je jediným držitelem 9. dan, tedy alespoň Aikikai, Hiroshi Tada Sensei, pozn. překl.), v současné době nejvyššího stupně aikido. Kromě seminářů ve Varšavě a Krakově Tanaka Sensei předvedl ukázku v Centru japonského umění a techniky Manggha v Krakově. Tato pro polské budo přelomová návštěva se těšila obrovskému zájmu komunity. Sály během všech akcí byly zcela zaplněny. Warsaw Budojo bylo mediálním sponzorem a spoluorganizátorem návštěvy.
Budojo: Sensei jak jste se začal věnovat budo?
Shigeho Tanaka: O budo jsem se zajímal od mládí, líbilo se mi. Budo jsem začal cvičit na základní škole.
A Sensei začal jste s aikido?
Nejdřív to bylo judo.
Když jste začal cvičit aikido, bylo to od začátku v dojo O-senseie?
Ano, bylo to v Ueshiba dojo.
A kdy to bylo?
V roce 1951.
O-sensei byl tehdy v Tokiu?
Ne, nebyl. Sensei Ueshiba zůstal v Iwamě.
Jak často navštěvoval Tokio?
Několikrát do roka.
Na pár dní seminářů?
Bylo to různé. Byly to semináře, které někdy trvaly jeden den, někdy déle.
Kdo vedl výuku? Vedl tréninky Kisshomaru Ueshiba?
Ueshiba Kisshomaru.
A někdo další?
Byl jen jeden učitel. Ueshiba Morihei Sensei.
Kdo s vámi byl na trénincích, Sensei? Na koho vzpomínáte nejraději?
(Shigenobu) Okumura, (Hiroshi) Tada, (Sdateru) Arikawa, (Shoji) Nishio, (Nobuyoshi) Tamura. Na ty si vzpomínám.
Kobayashi Hirokazu?
Toho moc neznám. Tehdy byl v Osace. Ne v Tokiu.
Jak dlouho jste, Sensei, trénoval v Hombu Dojo?
Dva roky. Pak jsem se věnoval vlastnímu tréninku.
Jak to?
Staral jsem se o svůj vlastní trénink, cvičil jsem sám.
Hledali jste pomoc nebo inspiraci u jiných učitelů?
Čerpal jsem z učení Kunii Zen’ya, mistra Kashima Shin-ryu. Od mistra Kunii jsem se učil asi rok. Samozřejmě jsem se chtěl učit dál, ale bohužel to nebylo možné kvůli smrti Senseie Kuniiho.
Je pravda, že jste cvičil také v dojo Gozo Shiody?
Já jsem tam nejen cvičil, ale i učil.
Jako Shihan?
Ano, od začátku Yoshinkanu jsem tam trénoval jako Shihan.
Kdy to bylo?
V roce 1954.
Jak se stalo, že jste trénoval v Yoshinkanu? Bylo to na pozvání jeho tvůrce Gozo Shiody?
Ano, byl jsem požádán a pozván osobně Senseiem Shiodou.
Vyučoval jste i na jiných místech? Kromě Shiseikanu a Tokijské univerzity?
Ne, nevyučoval.
A byl jste v Shiseikanu od začátku?
Já jsem zakladatel a první ředitel Shiseikanu.
Před založením Shiseikanu probíhaly tréninky i jinde?
Nejprve existoval klub aikido na univerzitě. Odtud pramení půlstoletí výuky aikido na Tokijské univerzitě.
Sensei, máte na Tokijské univerzitě kurzy. Ale studenti, kteří cvičí aikido při studiu, přestanou, až dostudují.
Většina z nich, téměř všichni, skutečně přestanou. Jen velmi málo jich pokračuje.
Jaký je to z pohledu učitele pocit, když se po 3-4 letech musíte rozloučit téměř se všemi svými studenty?
Je v tom samozřejmě smutek z loučení, ale také zvědavost, jak si ten člověk v životě povede, čeho dosáhne, jakou cestu životem si zvolí. Zájem, zvědavost, péče.
Setkáváte se často se svými studenty?
Ano, setkávám se s nimi často.
Rád bych se zeptal na studenty, kteří nežijí v Japonsku.
Několik jich je, ale není jich mnoho. V Kanadě, Anglii, možná také v Austrálii a Jižní Koreji. Hodně záleží také na nich samotných. Někteří se považují za mé studenty, i když jimi nejsou. Jsou i tací, kteří jsou mými studenty, ale nepovažují se za ně. Je to mnoho různých případů.
Jaké byly hodnosti aikido na počátku 50. let? Kdy se formalizovaly?
Byly zavedeny, když jsem začal trénovat.
Jak tehdy vypadalo udělování těchto hodností? Existovaly zkoušky, nebo učitel informoval, kdo má jakou hodnost?
Sensei uděloval stupně kyu a dan podle svého uvážení.
Dělal to Kisshomaru Sensei nebo O-sensei?
Dokud byl Morihei Sensei v dobrém zdravotním stavu, vydával všechny certifikáty on. Když zemřel, převzal to Kisshomaru Sensei.
Jaké to bylo v praxi? Přišel Sensei Morihei a řekl, kdo má jakou hodnost, nebo to udělal Kisshomaru Sensei?
Něco takového se mi nikdy nestalo, takže to nemohu říct.
To by se stalo, že by se hodnosti přeskočily? Všichni věděli, že někdo byl včera 1 dan, a dnes je 3 dan?
Na nic takového si nevzpomínám. Všechny hodnosti do 7. danu jsem získal od Senseie Moriheie a 8. a 9. dan od Senseie Kisshomarua. Na 9. dan jsem čekal 20 let. A víte, kolik je v současnosti učitelů 9. danu?
Tři. Je to Tada Sensei a Okumura Sensei. Zesnulý Arikawa Sensei byl také 9. dan.
Získal jsem 9. dan společně se Senseiem Tadou a Senseiem Arikawou.
Sensei řekl jste, že někteří lidé se považují za vaše studenty, i když jimi ve skutečnosti nejsou. Jak by jste popsal vztah mezi učitelem a žákem?
Podporuji svobodu volby. Nikomu nebudu vnucovat, že je mým studentem. Je to o připoutanosti. Je vidět, když se ke mně někdo cítí připoutaný a chce se ode mě učit. Pro mě je pak zřejmé, že jsou mými studenty. Nechci nikomu vnucovat náklonnost. Nechci se nikomu vnucovat a nechci, aby se někdo vnucoval mně. O takové vztahy nemám zájem. Musí být dobrovolné na obou stranách.
Změňme trochu téma. Japonská televize často ukazuje údajně neomezená bojová umění: UFC, Pride, K1. Jsou tyto pořady zajímavé z hlediska praxe a teorie budo?
Někteří v nich vidí hodnotu. Mě to příliš nezajímá.
A kdyby někdo, řekněme pan Inoki, řekl Vám, Sensei: Pane Tanako, připravte prosím někoho na takové zápasy? Kdyby přišli se smlouvou?
Kdyby si některý z mých studentů přál bojovat v takových soutěžích, nebyl bych proti.
Takže s tím souhlasíte, Sensei?
Proč bych měl něco zakazovat? Pokud chce můj student bojovat, tak ať bojuje.
Z hlediska teorie, fyzické části boje, dějí se tam nějaké zajímavé věci?
Samozřejmě.
Viděl jste nějaké nové nebo vylepšené techniky?
Nemyslím si, že by z hlediska techniky bylo něco nového, ale po fyzické stránce je pro mě zajímavé některé chování těch lidí. Kdyby například někdo chtěl cvičit sumo, aniž by měl potřebné fyzické předpoklady, neuspěl by. V současné době těmto zápasům ve volném stylu dominují lidé, kteří používají škrcení.
A kloubní zámky.
Není to návrat ke kořenům jujutsu?
Může to být návrat, nebo jen moderní využití starých technik.
Například v judu byly techniky ne-waza téměř odstraněny.
Nebyly. Občas je můžete vidět na turnajích v judu, i když velmi zřídka.
Co bylo rozhodujícím faktorem při Vaší volbě mezi aikido a Kashima Shin-ryu? Bylo to setkání s velkými lidmi, jako je O-sensei nebo Kunii Zen’ya?
Vždy rozhodoval obdiv k učiteli, dojem, který na vás udělal, sympatie, které jste k němu choval.
Kunii Zen’ya měl údajně složitou povahu, byl na lidi velmi tvrdý.
Já si myslím, že byl přímý. Prostý, čestný člověk.
Na své studenty často křičel.
Je rozdíl mezi ponižováním a shazováním studentů a silnou, tvrdou výukou. Chcete-li někomu předat něco, v co hluboce věříte, na čem jste pracovali, co máte v sobě, musíte někdy použít toto přímé, tvrdé, pevné učení. U Kunii Senseie bylo úžasné, že byl připraven položit za budo život. To pro něj bylo vždy nejdůležitější. Byl tvrdý, ale ne chamtivý nebo arogantní, nikdy své studenty nezneužíval, nikdy od nich nebral peníze.
Slyšeli jsme, že byl velmi chudý.
Ne snad chudý, ale finančně se nikam nedostal. Ale byl to dobrosrdečný člověk. Co se týče O-senseie Ueshiby, pouhý pohled na něj vzbuzoval respekt.
Sensei, během ukázek vyzařujete klid, jako by se vše již stalo.
Při demonstracích dýchám jako každý den.
Trénujete, Sensei, tak, jako byste dělal každodenní věci?
Emoce jdou hodně dolů do centra. Když se člověk rozruší, emoce stoupají a zasahují až do hlavy. Pak chybí klid a kontrola nad nohama. Objevuje se úzkost. Jde o to soustředit všechny pocity do spodní části těla. To zajistí kontrolu nad nohama a umožní správné držení těla.
Odkud se vzalo postavení nohou mírně do strany?
Od začátku ho učil mistr Kunii. Tento postoj umožňuje nejsnadnější reakci na jakýkoli útok.
Gozo Shioda Sensei to učil také?
Jejich postavení nohou bylo velmi podobné. Stejně jako postavení paží. Ale mám také otázku. Kamkoli přijdu, všude se mě ptají, kdy jsem začal trénovat. Jaký význam mají takové otázky? Proč se mě nikdo neptá na to, jak jsem učil na univerzitě? Jsem jediný učitel v Japonsku, který učí ve stejném univerzitním klubu už padesát let. Lidé žijí dlouho, ale málokdo něčeho takového dosáhne.
Lidé cvičící aikido jsou fascinováni tou ctí, že se mohou setkat s někým, kdo trénoval s O-senseiem Ueshibou, kdo zná všechny největší aikidoky a je jedním z nich.
Problém je, že dnes, po tolika letech, nevíme, jak o Ueshibovi říct pravdu. Pokud se někdo setkal s O-senseiem Ueshibou, učil se od něj, jak by pak o něm měl mluvit? Osobnost člověka má mnoho stránek, nikdo není jednorozměrný. Můžete být uctíván a chtít uctívat někoho jiného. Na druhé straně pak můžete být zloděj. Pro mě je praxe o zlepšování a pěstování vašich pozitivních vlastností. Každý Sensei si může myslet své. V každém Senseiovi je přirozená snaha mít hodně studentů a vydělávat hodně peněz na tom, co děláte. Může to být také normální, lidská potřeba Senseie mít dobré jídlo. Pro mě není důležité, že někteří z mých studentů byli slavní lidé. Nejde ani o to, aby někdo, kdo cvičí aikido nebo Kashima Shin-ryu, byl slavný díky tomu, že byl mým studentem. Jsem rád, že moji studenti jsou vynikající lékaři, diplomaté, právníci, vědci, kteří ve svých profesích něco dokázali. Nejsou proslulí tím, že jsou mými studenty. Ne každý, kdo cvičí aikido, se stane profesionálem. Mým snem je, aby to, co je na trénincích učím, jim pomohlo v jejich budoucím povolání. Aby si jako lékaři, diplomaté nebo profesoři v budoucnu uchovali ducha budo, kterému jsem je učil.
Děkuji vám za váš čas.