Rozhovor – Mitsugi Saotome – Aikido Today Magazin

Sensei zdá se, že se obnovil zájem o programy Uchi-deshi. Co přesně znamená být Uchi-deshi?

Uchi-deshi nejsou jen studenti, kteří spí na žinenkách. Jejich trénink je cvičení disciplíny, ne jen studium techniky. Systém Uchi-deshi je podobný vnitřnímu systému pro doktory. Uchi-deshi žijí a spí v dojo, takže můžou studovať 24 hodím denně. Mnoho forem služby je nezbytnou součástí jejich vzdělávání. Někteří lidé používají termín „Uchi-deshi“ velmi volně – jako oslovení pro každého studenta, který spí na žiněnce, ale toto není význam, který to znamená pre mě.

V minulosti jste vyslovil pochybnosti o tom, jestli skutečný systém Uchi-deshi může existovat i dnes. Co leží za těmito pochybnostmi?

Skutečný program Uchi-deshi znamená 24 hodín práce každý den na straně učitele a i studenta. Zaměstnaní lidé by museli nechat zaměstnání, aby se mohli stát Uchi-deshi. A je mnoho dalších věcí, které vyžadují učitelovu pozornost: stravování studentů, jejich ubytování v dojo (a nebo blízko něho) a podobně. Mnoho lidí mě žádalo, aby jsem zavedl systém Uchi-deshi v mém dojo, ale já to nebudu dělat. Nemám příležitost, a nebo zdroje, které by jsem potřeboval, abych se mohl starat o skutočné Uchi-deshi. Mám mnoho blízkých studentů, ale nejsou přesně, jako Uchi-deshi. Nedávno žil jeden můj student v dojo – Uchi-deshi v americkém stylu. Když jsem po prvé přišel do USA, Hiroshi Ikeda vykonával postavení Uchi-deshi, cestoval se mnou a podobně. Ale časy a kultura jsou velmi rozdílné od doby, kdy jsem byl studentom O-senseia a nejsem si jistý, jestli skutoční Uchi-deshi systém může stále existovat.

Před chvílí jste říkal, že trénink Uchi-deshi zahrnoval formu služeb. Co jste myslel pojmem služby? Jedná se například o předvádění na seminářích, přepravu učitele na seminář, vzetí role ukeho pro učitele, skládání hakamy učitele, nošení jeho zavazadel?

To jsou všechno prvky služby, ale je jich mnohem víc – například úklid dojo nebo podávání čaje hostům.

Může mít Uchi-deshi život i mimo dojo?

Když jsem byl Uchi-deshim O-senseie, nemohl jsem mu říct: “Promiňte, Sensei, ale nemohu jít na seminář,” nebo “Omluvte mě na dnešní hodinu, Sensei, mám schůzku.” Jako Uchi-deshi jsem měl volné dny, ale také jsem měl pravidelný denní rozvrh.

Můžete nám říct, jak jste se stal Uchi-deshi?

Když jsem si uvědomil, že chci být Uchi-deshi, promluvil jsem si s Doshu (Kisshomaru Ueshibou). Když nebyl Uchi-deshi, pracoval ještě ve firmě mimo dojo. Jediným Uchi-deshi byl Tamura Sensei, který začal studovat aikido tři měsíce přede mnou. Chtěl jsem být Uchi-deshi, ale uvědomil jsem si, že si to Doshu nemůže dovolit – že nemá příjem, aby se o mě mohl starat. Odjel jsem do Kyota a asi tři roky se učil aikido a další věci ve škole. Když jsem se vrátil do Hombu Dojo, musel jsem čekat další dva roky. Stát se Uchi-deshi byl zlomový bod v mém životě. Kdybych se nestal Uchi-deshi, můj život by teď vypadal úplně jinak. Když jsem začínal jako Uchi-deshi, učil Doshu mě a několik studentů večer a ráno. Dnes je ovšem tatami v Hombu Dojo zcela zaplněné. Ale tehdy, když bylo na tatami deset studentů, Doshu říkával: “Dnes máme hodně studentů.” O-sensei a Doshu byli důležití pro rozvoj a rozšíření aikido. Měli bychom si ale také připomínat práci mnoha Uchi-deshi – včetně Tamury Senseie, Yamady Senseie, Kanai Senseie, Sugano Senseie, Chiby Senseie a dalších, kteří po druhé světové válce položili základy současného aikido. Bohužel, nyní už spolu nepracujeme. Ale tito lidé jsou mými bratry, máme společnou minulost.

Když si vzpomenete na svá Uchi-deshi léta, na jaké vyučovací metody si vzpomínáte?

S O-senseiem jsme necvičili jen na žíněnce. Kromě tréninku na žíněnce mě vedl i k dalším věcem. Díky tomu jsem také napsal knihu Aikido a harmonie přírody a doufám, že jednou napíšu další knihu o tom, co jsem se od O-senseie naučil. Možná stále nerozumím tomu, co mi říkal, ale snažím se. Jsem velmi šťastný, že jsem s ním mohl prožít takovou zkušenost. Myslím, že podobně by o svých zkušenostech mluvili i ostatní Uchi-deshi O-senseie. Někdy si ale myslím, že ostatní Uchi-deshi viděli tuto zkušenost z jiné perspektivy než já. Z těchto různých pohledů by se dala napsat zajímavá kniha. Všichni máme velmi zajímavé vzpomínky. Ztratí se naše vzpomínky na O-senseie, až zemřeme? Na rozdílech nezáleží. Hodnota je v našich zkušenostech Uchi-deshi.

Měl O-sensei Uchi-deshi před válkou?

Ano, ale před válkou to bylo trochu jinak. Byli jiní Uchi-deshi. Myslím, že hodně z nich pocházelo z bohatých rodin a mnozí z nich se školili jen krátce – 1 nebo 2 měsíce.

Měli také další tradiční japonská umění: čajový obřad nebo karate-do Uchi-deshi systém?

Ano. Stejně jako aikido měli i oni systém, který je velmi důležitý. Disciplíny se věnují studentům. Někdy jsou poblouznění. Například musí žít bez jakéhokoli příjmu. Když někdo byl Uchi-deshi, nikdo nevěděl, jaká ho čeká budoucnost, ale pořád jsme tomu věřili.

Vy a ostatní Uchi-deshi O-senseie jste vytvořili budoucnost aikido.

Ano, vyjeli jsme nejprve do Japonska a poté do dalších zemí, abychom aikido popularizovali a podporovali jeho rozvoj. Mnozí z O-senseiových Uchi-deshi zasadili semínko (samozřejmě spolu s Doshu) a nyní tato semínka rostou. Aikido nyní získává na popularitě. V počátcích však mnozí z nás Uchi-deshi prožívali velmi těžké chvíle. Přišli jsme do neznámých končin a začali jsme znovu bojovat. Byli jsme průkopníky.

Co myslíte, že se nyní stane se systémem Uchi-deshi v Japonsku?

Podle mého názoru systém výuky Uchi-deshi již neexistuje – ne ten, který jsme znali dříve. Naše doba byla jiná.

Mohl jste mít práci mimo aikido jako inženýr nebo učitel. Ostatní Uchi-deshi měli také své zkušenosti a talenty. Vy jste si vybral dělat toto. Určitě jste neočekával, že si tím vydělát hodně peněz.

“Jakou budoucnost máš v aikido?” zeptala se mě rodina. “Víš, že si tam nevyděláš žádné peníze. Jakou máš jistotu? Jsou i jiné věci, které můžeš dělat. Proč sis vybral zrovna být Uchi-deshi?” “Ne,” odpověděl jsem. Odpovědí bylo, že jsem velmi toužil po způsobu života, který aikido přináší – po cestě věnování se a oddanosti. Rozhodně jsem si nevybral být Uchi-deshi proto, že bych chtěl být bohatý nebo mít naplněný společenský život. Jen velmi málo lidí dnes chápe čistotu ducha, oddanosti, která existovala v předchozí éře. My všichni, kteří jsme aikido přinesli do Ameriky a Evropy, jsme bojovali s chudobou a strádáním za něco, co jsme považovali za velmi důležité. Začínali jsme v malých dojo – s malým počtem studentů. Někteří z nás spali v dojo. New York Aikikai a New England Aikikai ještě nebyly založeny. Museli jsme budovat, budovat a budovat. Kdo měl odvahu? Pouze lidé, kteří byli aikido stoprocentně oddáni. Spousta lidí dnes vidí ve vedení dojo nebo programu Uchi-deshi způsob, jak vydělat peníze. Chápu, proč se ostatní učitelé na tento přístup zlobí, a sdílím jejich pocity. V počátcích si nikdo z O-senseiových Uchi-deshi nemyslel, že účelem dojo je vydělávat peníze. Dojo existovalo kvůli tréninku. Komercializace aikido zlobí ty z nás, kteří tvrdě pracovali a obětovali mnoho bez myšlenky na zisk. Nyní je aikido populární, někteří lidé zapomněli na jeho pravou podstatu a chtějí jen vydělávat peníze. Říkám, že jestli chtějí tohle, měli by se věnovat jinému podnikání.

V předchozích rozhovorech jste učitele aikido nabádal, aby se naučili vést a řídit své dojo obchodním a profesionálním způsobem. Změnil jste názor?

Ne. Komercionalizace není totéž co profesionalita. Pokud je jediným osobním záměrem člověka vydělat peníze, může jeho dojo prosperovat. Profesionalita má však jiný, hlubší význam. Být profesionálním učitelem aikido znamená obětovat se, vytvořit si jedinou nejvyšší prioritu, věnovat se umění, přispět k filozofii aikido. Myslím, že školy aikido mají podobnou funkci jako kláštery, a učitelé aikido jsou jako mniši nebo klerici. Kolik lidí si otevírá kostely, aby vydělávali peníze?

O-sensei a Doshu měli ve svém úsilí Uchi-deshi, aby jim pomáhali. Jak sa lidé chtějí věnovat aikido teď, nepotřebují podobný systém podpory?

Mluvíte o někom, kdo je, řekněme, shodan? Když učitel této úrovně vytvoří program pro interní studenty, bylo by směšné nazývat ho programem Uchi-deshi.

Ale pokud si dnes učitelé na vyšším stupni chtějí založit výukový program, může jim v tom něco zabránit?

Zavedení programu Uchi-deshi v USA by dnes bylo velmi obtížné, ne-li nemožné. Když zde Sensei řekne studentovi, aby něco vyčistil, student se zeptá “Proč?”. Student může dokonce odpovědět: “Hej, já nejsem otrok!”. Americká kultura se od japonské liší. Proto by se měl lišit i systém. Jak jsem řekl, starý systém dnes nedává ekonomický smysl. Také lidé mají nyní jinou mentalitu. Například ani mladý Japonec nechápe význam vztahu sempai/kohai. Tento pojem pochází ze zcela jiné kultury. Dnešní studenti nemají trpělivost ani mu nevěnují pozornost. Předpokládám, že moderní student si najde učitele, o kterém si myslí, že je dobrý, a proto k němu chodí. Pokud se učitel jednoho dne rozzlobí, studenti ho mohou navždy opustit. Kdyby se Uchi-deshi O-senseie stal Američan, nevydržel by déle než pár dní.

Máme tendenci si myslet, že O-sensei byl milý starý pán. Rozzlobil se na své Uchi-deshi?

Velmi dobře si pamatuji jak se O-sensei rozzlobil na mě. Nebyl jsem moc šikovný na rozdíl od ostatních Uchi-deshi. Takže se mi zdalo, že se na mě zlobí o mnoho víc, než na ostatní.

Před chvílí jste vyjmenoval několik důvodů, proč by bylo obtížné realizovat americký program Uchi-deshi v současnosti. Naznačujete, že jsme se této možnosti zcela vzdali?

Ne. V systému Uchi-deshi jsou důležité prvky. V Americe a Evropě se lidé učili umění tak, že je mistr vzal do učení. Například výroba houslí se učila od mistra houslaře. V tradiční výuce vychází profesionalita ze systému disciplíny – systému Uchi-deshi.

Jaký druh kázně je vhodný pro naši dobu a kulturu, když to není tradiční systém Uchi-deshi? Co můžeme udělat pro podporu profesionality v moderním americkém aikido?

Nejsem si jistý – ale stále věřím, že budoucnost aikido závisí na existenci profesionálních učitelů aikido, kteří mají více než jen technické znalosti. Musí být schopni komunikovat na odpovídající úrovni s profesionály z politiky, akademické sféry a byznysu, aby aikido mohlo jít kupředu. V minulosti možná stačily technické znalosti, ale doba se změnila. Dnešní autorita aikido, Shihan, musí být srovnatelný s univerzitním profesorem – nebo dokonce vyšší. Ačkoli je aikido v podstatě bojové umění, není to jen bojové umění. Stejně jako budo souvisí také s filozofií, s lidskými vztahy, se společností a s životním prostředím. Tak jsem ho chápal já. Učení o technice bojových umění je omezené. Lidé chtějí umět vycházet s ostatními, umět řídit obchod a tak dále. Podle mého názoru by systém Uchi-deshi neměl být pro lidi ze škol. Předpokladem pro Uchi-deshi je nějaká zkušenost z jiného zaměstnání. Zkušenosti tohoto druhu jsou klíčové – práce, komunikace s ostatními, řízení. Bylo by velmi nebezpečné udělat ze studenta střední nebo vysoké školy profesionálního učitele aikido. Dovedete si představit, že byste se najednou stali Sensei? Učitel musí mít znalosti z běžného života. Nejsem si jistý, jestli by v dnešní Americe měl být systém Uchi-deshi. Je zde jiná kultura, a proto je potřeba jiný přístup. Aby aikido v budoucnu vzkvétalo, je vždy zapotřebí nějakého profesionálního výcviku.

Jak jste řekl, systém výuky potřebuje správného učitele pro správné studenty.

Ano. O-sensei nebo Doshu byli schopni vést Uchi-deshi systému, ale já ne. Učitel musí převzít odpovědnost za živobytí svých studentů. Nemohu uživit deset studentů. Měl jsem velké štěstí, že jsem našel O-senseie a Doshua. Moji učitelé byli velmi dobří lidé. Kdyby nebyli, nikdy bych se nestal Uchi-deshi. Studoval jsem judo a další bojová umění, která mě zajímala – ale nikdy jsem nezískal odhodlání, které jsem potřeboval k tomu, abych se stal Uchi-deshi v těchto uměních.

Když hodnotíte dnešní svět aikido – nárůst organizací, rivalita. Co myslíte, že se stane s aikido v budoucnosti?

Tuto otázku mi pokládá mnoho lidí. Ale budoucnost aikido není můj problém. Je to váš problém. Nemyslíte? V USA existuje mnoho organizací, ale všechny mají společné kořeny. Všechny vedou zpět k Hombu Dojo a několik z nich má své Shihany z řad Uchi-deshi O-senseie. My – Shihani – možná mizíme. Pak přijde řada na vás. Takže se musíte naučit, jak se zařadit do politických procesů. Lidé kritizují organizace nebo skupiny aikido, ale jak by bez nich mohli spolupracovat? Představte si různé učitele – místní krále – jeden král jižní Kalifornie, druhý král severní Kalifornie, další král Chicaga a další král Floridy. Co bychom pak dělali? Americké aikido se nikdy nesjednotí do jedné organizace, ale stále máme zastřešující organizaci, jako je např. Akademie věd USA. Taková struktura může být volnější. Díky takové struktuře si můžeme vyměňovat zkušenosti a harmonicky spolupracovat, což je cílem.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že k vytvoření takové struktury je třeba velmi dobrých diplomatických zkušeností.

Anoh. Vyžaduje to hodně moudrosti, trpělivosti a důvěry. Je velmi obtížné spojit různé lidi a vybudovat mírovou společnost – velmi obtížné. Ale aikido není filozofie, je to aplikace filozofických principů na realitu, na systém. A to vyžaduje oběti a tvrdou práci. Chci jasně říci, že se nesnažím dělat nic politického. Mým posláním je přijmout a vycvičit příslušníky další generace tak, jak to udělal O-sensei se mnou – předat O-senseiův dar další generaci. Organizování není mou odpovědností. Otázka, jak se aikidisté sjednotí, je otázkou pro další generaci.

Jedním z bodů pro úspěšnou odpověď na tuto otázku je, že členové příští generace budou potřebovat široké vzdělání, které dalece přesahuje znalosti potřebné pro tradiční aikido.

Ano. Někteří politici nerozumějí systému životního prostředí a někteří podnikatelé nerozumějí lidské psychologii. Ale taková úzká specializace mnoho neznamená. Proto je mým snem, aby učitelé aikido své znalosti rozšířili. Technika je samozřejmě důležitá, ale učitelé aikido by se neměli tolik starat o technické znalosti. Měli by více myslet na osobní rozvoj, lidské zkušenosti a pozitivní přístup. Měli by věnovat pozornost věcem, jako je lepší řízení, bezpečnost a komunita. Mým snem je změnit image učitele aikido. Někteří lidé v bojových uměních mají velmi blízko k tomu, aby se ocitli na okraji společnosti, což je špatně. Já ale chci, aby učitelé aikido byli známí svou profesionalitou, jako lidé se skutečnou vizí a se svou funkcí ve společnosti. V minulosti církve možná lidi spojovaly, ale nyní nás spíše rozdělují. Muslimové většinou nechodí do křesťanských kostelů a křesťané nechodí do židovských chrámů. Když různí lidé žijí ve stejném městě, kde se mohou setkávat? Jedině v aikido dojo. V aikido dojo se setkává mnoho lidí s různým zázemím, kteří něco hledají. Proto se nemůžeme vzdát principu aikido musubi – principu sjednocení. Aikido nabízí v dnešní společnosti něco jedinečného a cenného.