Překlad rozhovoru se Shimizu Senseiem v říjnovém čísle japonského cestovatelského časopisu “Longstay”.
Na Aiki-wiki zveřejněno s laskavým svolením Kenji Shimizu Senseie
Setkání s mistrem
Aikido jsem začal cvičit asi před 50 lety. Jeden známý se mě zeptal: “Člověk, kterému se říká poslední budoka, už dosáhl pokročilého věku, takže bys měl určitě nastoupit do vhodného učení a byl bych rád, kdyby sis osvojil tyto techniky.” Bylo mi řečeno, že se jedná o osobu, které zakladatel juda Jigoro Kano Sensei projevoval zvláštní úctu. Nedokázal jsem přesvědčit maminku, která se s tím nechtěla smířit, ale nevzdal jsem se a následoval člověka, který mě chtěl uvést.
Učitel, u kterého jsem chtěl trénovat, byl zakladatel aikido Morihei Ueshiba Sensei, který je známý jako poslední budoka. V té době mi bylo 23 let. V té době mě O-sensei a také mnoho dalších učitelů často házelo, a to byla moje práce. Pádem v aikido (ukemi) se tělo stává pružným, učíte se načasování technik, jinými slovy kokyu, a trénujete “číst svého partnera”, což je v budo nejdůležitější. To naplňuje všechny vaše vlastní techniky životem.
Díky úzkému kontaktu při tréninku s O-senseiem jsem získal 4. dan již po třech letech. Poté jsem bez větších zkušeností začal učit ve firmách a na univerzitách. V té době pan Sonao Sonoda (ministr zahraničí a pozdější předseda vlády), který v té době chodil do dojo s velkým nadšením, založil v parlamentu speciální skupinu aikido. Byl jsem požádán, abych tam byl prvním učitelem. Učil jsem tedy členy parlamentu, státní tajemníky, ale i reportéry z novin a televize, a když O-sensei po třech letech zemřel, začal jsem se věnovat sám sobě.
V aikido se nesoutěží
Rychlá odpověď na otázku, co je aikido, je obtížná, ale velký rozdíl oproti jiným budo uměním, jako je judo nebo kendo, a oproti běžným sportům obecně je v “nesoutěživosti”. Každý den probíhá pouze jedno opakování forem. Nevyhrávají se žádné ceny, je to trénink sebeovládání. O-sensei nás vždy učil: “Fyzická síla je omezená, síla ki je nekonečná. Rozvíjejme sílu ki. Snažme se provádět techniky s pocitem, že objímáme zemi.” Všichni jsme se snažili o to, aby se nám to dařilo. Tímto způsobem nás napomínal a zároveň povzbuzoval.
Pokud je v centru pozornosti soutěž, stává se soutěž každodenním cílem tréninku; pokud je naopak v centru pozornosti trénink, stává se na rozdíl od sportovních soutěží tréninkem, při němž nechceme porazit soupeře, ale porážíme své já, které nechce prohrát. Zadýcháme se, ztratíme o trénink zájem a často psychicky zeslábneme, ale pokud budeme v tréninku pokračovat, zjistíme, že díky němu naše já mnohem více sílí. Opakovaným prováděním formy vzniká technika, z níž forma nepozorovaně mizí, a tím vznikají volné pohyby. To je důvod, proč se aikido nazývá také “zen v pohybu”. A není to náhodou tak, že i my ostatním předáváme myšlenkový postoj, že “na mistrovské úrovni už forma neexistuje”?
Tvrdé, měkké … . I když existují větší či menší fyzické rozdíly, pokud budeme trvale trénovat, každý může dosáhnout lidské zralosti. A tomu říkáme živé aikido. To je zajímavý aspekt aikido, který je důvodem, proč se ho mohou bez obav a s radostí účastnit i ženy a starší lidé, kteří jsou fyzicky slabší.
Jinými slovy, aikido je budo, ve kterém společně rozvíjíme své dovednosti. Například v judu, když se váš protivník dostane z rovnováhy, hodíte ho vší silou na zem, nebo ne? V aikido existují techniky hodu, páky a držení, ale protivníka nehodíte k zemi celou svou silou jako v judu. Když Shimizu Sensei při ukázce hází svého partnera pomocí “Kotegaeshi”, udržuje ho v nerovnováze až do okamžiku těsně před pádem, ale nepokračuje v pohybu, dokud jeho partner nespadne a nezraní se. Není to nutné, protože jakmile je tělo jednou vyvedeno z rovnováhy, nelze ho znovu ovládat.
Obecnou charakteristikou je, že dojo je místem, kde se s aikido mohou spřátelit všichni, od dětí až po starší lidi, bez ohledu na pohlaví. Když jsem se s O-senseiem setkal poprvé, bylo mu už 79 let a nikdy jsem neviděl nikoho v tomto věku pohybovat se s takovou intenzitou a vervou a předvádět sílu ki k dokonalosti.
O-Sensei se nám zdál být jedinečnou bytostí, něco jako poustevník, kterého v dnešní době jen těžko najdete, a měli jsme dojem, že k nám sestoupil z nevysvětlitelného světa.
Když pomalu odcházel do důchodu, bylo oznámeno, že už nechce přijímat další Uchi-deshi, a já jsem během svých šesti let studoval přímo u O-senseie tři roky jako poslední Uchi-deshi; dá se říci, že “jsem byl v O-senseiově přízni”.
Úžasné techniky Odo
Jednoho dne se mě O-sensei před mnoha studenty, včetně současných ministrů vlády, zeptal a ukázal na mě prstem: “Aikido zahrnuje úžasné techniky Odo. Rozumíte tomu?” Ani po dotazu starších studentů jsem si význam těchto slov stále neuvědomoval. Ať už tento jazyk pocházel z jakéhokoli století, nebo si ho O-sensei vymyslel, nemohli jsme pochopit jeho plný význam. Protože O-sensei na tuto otázku neodpověděl, zůstala v našich myslích po zbytek času. Ať už to znamenalo cokoli, byli jsme vděční a později jsme pochopili, že “úžasné techniky Odo” pravděpodobně znamenají, že i když je někdo malý nebo slabý, může vyvinout neuvěřitelnou, obrovskou sílu. To znamená, že pokud vytvoříme jednotu s celým vesmírem, můžeme dosáhnout silné duchovní síly.
Ruský amatérský zápasník Alexander Karelin získal tři zlaté olympijské medaile a je považován za nejlepšího zápasníka všech dob. Když jednou po svém odchodu do důchodu přijel na návštěvu Japonska, jeden z novinářů se ho zeptal: “Jaké je tajemství vaší síly?” Karelin odpověděl: “Je to elasticita (měkkost).” A tak se stalo. Každého jistě překvapilo, když slyšel toto nečekané slovo z úst muže, který byl považován za mimořádně silného, ale lidé, kteří praktikují budo, jeho slova chápou.
Když fouká vítr, větve vrby se ohýbají, že? Takový přirozený postoj je ideální. Když však do hry vstoupí nadbytečná síla, není to tak snadné. Nejobtížnější ze všeho je pustit z těla sílu neboli tok síly. Jedním ze způsobů, jak tomu porozumět, je technika dýchání. Jinými slovy jde o ovládání dechu. Za zvlášť důležité považujeme dýchání bránicí, tedy ovládání dechu prostřednictvím tzv. tandenu (bodu pod pupkem), který se nachází v bránici a který cítíme jako střed těla. Pohybujeme tělem tak, aby se tanden stal centrem pohybu. Výsledkem jsou vynikající techniky a hakama se pohybuje v elegantním oblouku. Podle pohybu hakamy poznáte, zda je někdo zručný, nebo ne.
Pan Hiroshi Arakawa, který učil (trénoval) pana Sadaharu Oh v úderové formě (baseball), byl také odborníkem na aikido a choval se ke mně velmi laskavě. Pan Arakawa čas od času vylepšoval techniku odpalování hráče na jedné noze (“plamenný úder nohou”), aby zahrnoval i načasování, a musí se vlastně nazývat “technika odpalování aikidó”.
Vítězství bez boje
Znaky pro 合気 (Aiki) znamenají “v souladu s Ki”, což v doslovném překladu znamená rozpoznání Ki protivníka a důležité je číst Ki. V dnešní době je obtížné navázat dobré lidské vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi, blízkými přáteli, nadřízenými a kolegy. Někdo, kdo se mnou trénuje, mi řekl: “V aikido nepotřebujete jazyk, že? I když nepoužíváme slova, můžeme spolu komunikovat. Techniky se opakují s živým ki a já rozumím způsobu, jakým se můj partner pohybuje”. Velmi mě potěšilo, že řekl, že během tréninku přestává konverzovat. Do dojo také pravidelně dochází zrakově postižený student se svým vodicím psem. I takový člověk může cvičit aikido a také on říká, že mu aikido přináší potěšení a je pro něj vynikající.
Důležitým aspektem aikido je vítězství bez boje, vítězství bez hádek. Bojovat znamená určitým způsobem prohrát. Znamená to, že se vystavujete nebezpečí. V knihách o bojových uměních se někdy uvádí, že lidé měli nesmírně krvelačnou a nebezpečnou auru, ale pokud jde o nás, je to úplně jinak. Pokud se nás protivník bojí, znamená to, že nemáme dostatečně natrénováno. Pravý mistr nevyvolává pocit krvežíznivosti, jistě zůstává klidný s přátelskou tváří. Protože má sebedůvěru, nemá potřebu protivníka provokovat.
Mezinárodní kulturní výměna prostřednictvím aikido
V roce 1978 mě jeden Němec výslovně požádal o pomoc. Byl to muž jménem Volker Stenzel, který, pokud vím, byl v té době ještě diplomatem. Až do loňského roku žil v Japonsku a pracoval jako velvyslanec. Tento muž mi řekl: “Chtěl bych, abyste za všech okolností učil aikido Němce.” A vy jste se na to podíval. Protože získal zkušenosti jako výměnný student na Kyotské univerzitě, mluvil plynně japonsky. To byl zvrat osudu a já jsem poprvé odcestoval do Německa učit aikido. Dnes je aikido, jehož centrem je Německo, v Evropě již rozšířené, ale za jeho začátky vděčíme především setkání s ním. Lidská spojení jsou úžasná věc, že? Tehdy bych nevěřil, že se aikido rozšíří v zahraničí v takové míře. Je tu ještě něco, co se od našeho aikido velmi liší, v jedné zprávě se píše, že na celém světě je asi 1 milion aikidistů. Studenti v mých německých dojo cvičí vše s velkým nadšením.
V prvních letech bylo aikido pravděpodobně vnímáno spíše jako sport. Dokonce i při mých výkladech na kurzech se někteří účastníci při sezení opírali lokty o podlahu nebo se v horších případech chovali dokonce arogantně. Mnohokrát jsem při výuce zdůrazňoval, že 正座 (seiza – správný/vzpřímený sed) je základní postoj, po kterém se správné provádění sedu stalo pro nás dnes již téměř vzorovým. Děje se stále více věcí, které tmě jako trenéra těší.
Abych mohl učit aikido lidi v zahraničí, cestuji každý rok na jaře a v létě na tři týdny do zahraničí. Z různých zemí Evropy jsem nejčastěji v Německu. Ve Schwarzwaldu se kurzy konají ve státním výkonnostním centru, kde trénují i olympijští bojovníci. Když tam intenzivně trénujeme hodinu a půl dopoledne a hodinu a půl odpoledne, někteří účastníci zhruba po týdnu zhubnou tolik, že si mohou utáhnout opasek o dvě dírky těsněji.
Zvláště u zahraničních studentů si všímám, že práce a aikido mají stejnou hodnotu. Pro Japonce je práce přirozenou prioritou, ale u zahraničních studentů máte dojem, že pracují, aby žili, aikido se stalo v jejich životě nenahraditelným. Prostřednictvím aikido se život obohacuje o odvahu, vůli a duševní sílu, což podporuje pohyb těla.
Neděláme nic zvláštního, jen rozvíjíme malý smysl pro sebedarování a snažíme se dosáhnout určité důstojnosti, s níž můžeme spontánně prokazovat druhým lidem mnoho dobrého. To je skutečný cíl aikido.
Přeložili Ichiro Murata a dr. Peter Nawrot, istopad 2014
