Pane Asai, 50 let aikido v Německu, tři roky byly plánovány. Po krátkém návratu do Japonska jste se vrátil. Co vás motivovalo k návratu?
Uvědomil jsem si, že za ty tři roky, co jsem učil, jsem toho moc nedosáhl. Jak se říká, zasadil jsem semínka, ale ta nevyklíčila tak, jak bych si přál. To znamená, že jsem tři roky pracoval den co den a vložil do toho spoustu energie, ale že toho zatím nebylo moc, co by stálo za zmínku. Nejprve jsem tedy odcestoval zpět do Japonska a vysvětlil mistru Ueshibovi, že se musím vrátit, “abych pokračoval v obdělávání pole”, protože jsem zatím neviděl žádné klíčky.
Jste dnes spokojen?
Ano, ano.
Na oslavách 50. výročí jsem si všiml extrémních rozdílů. Nejvíce mě zaujalo ztvárnění Hatayamy a Miyamota – spíše bych řekl, že to bylo divoké aikido.
(Pan Asai se uvolněně zasměje.)
… jak vidíte tyto styly?
Ano, o tom nemohu mnoho říci, protože nevím, jaký vliv měl mistr Miyamoto, když se učil od mistra Chiby. Především jsem už velmi, velmi dlouho neviděl pohyb mistra Chiby – takže o jeho aikido vlastně nic nevím. V důsledku toho k němu nemohu mnoho říci – je to můj osobní pohled a záležitost mistra Miyamota. To, jak aikido vnímáte vy, jak ho prožíváte, je velmi odlišné. Může to také podléhat určitému časovému období. Okamžik prožitku, kdy aikido vnímáte, je pro každého člověka jiný. Tato odlišnost je také znakem aikido, jak ho vnímáte vy. Problémem je, že O-sensei už není mezi námi. My, například mistr Tada, mistr Kobayashi a já, jsme také cvičili s O-senseiem, ale nakonec vidíte naše odlišné pohyby. Jak jsem často říkal, když se my velcí mistři sejdeme, nepodaří se nám vytvořit jedny jednotné pohyby. Každý z nás představuje jen část O-senseiových pohybů a naučili jsme se jen určitou část O-senseiova učení – to je velmi, velmi obtížné. Obtížné bylo, že O-sensei nikdy nic neřekl ani neopravil, jak to známe dnes… Mám potíže s kopírováním O-senseiových pohybů a O-sensei neřekl nic o tom, odkud tyto pohyby pocházejí.
Takže nebyl jiný trénink?
Ne, O-sensei učil vždycky stejně, jen jsme to vnímali jinak – každý sám za sebe. Neexistoval žádný speciální výcvik pro pokročilé nebo zvláštní studenty.
Mluvili jste se svými přáteli o různých pohybech a vnímání?
Ne, protože v Hombu Dojo, když jsem tam ještě trénoval, například když jsme cvičili s holí a mečem, byl O-sensei “úplně naštvaný” a vynadal nám… zeptejte se mistra Chiby nebo mistra Yamady, kteří byli v té době Uchi-deshi, ti to vědí dost dobře. Znáte mistra Yamadu, zeptejte se ho. Byl tam extrémní případ, mistr Yamada vůbec necvičí s holí a mečem. Protože mu O-sensei opravdu “vymyl hlavu” – všichni jsme se báli.
Saito, který se od O-senseie naučil s holí a mečem více než ostatní, na základě toho vyvinul vlastní kata s holí a mečem. Dalším příkladem je Hikitsuchi Michio Sensei, který má zcela jinou konstituci a vyučoval s dlouhou holí, bo, a pokud vím, získal od O-senseie licenci na výuku bo a meče. Takové rozdíly mohou být jen stěží způsobeny pouhým vnímáním.
Bohužel Hikitsuchiho vůbec neznám, takže k němu nemohu nic moc říct.
Vzpomínám si, jak Doshu asi před třemi lety říkal, že je ohromen tím, kolik různých stylů aikido dnes existuje, čemuž by jeho dědeček nikdy nevěřil. Je to pravděpodobně proto, že, jak jste právě řekl, každý vnímá a vyjadřuje věci jinak.
Ano, správně.
Někdy je velmi překvapivé, jak se aikido znovu podává. Má to ještě něco společného s aikido, co se někdy předvádí? Často to připomíná tanec, v extrémních případech jsem viděl, že se například kotegaeshi a sankyo ruší, protože to cvičícím ubližuje…
… co? To neexistuje! Je to jen cvičení. Je to jen šílenství. Je to jen cvičení, a jakmile ho párkrát zacvičíte, už to necítíte, je to jen krátká doba, během níž se cítíte trochu nepříjemně. Ale pak jste silnější a svobodnější v pohybech.
Pravděpodobně se jedná o ekonomické obavy. Pane Asai, máte v dojo vždycky hodně dětí, chodí také na tréninky dospělých?
Až do výcviku dospělých, který je velmi vzácný. Některé z nich jsem vycvičil až na 1. dan, ale pak školu opustí a odejdou z města, do zahraničí nebo studují v místech, kde aikido není. V určitém okamžiku bohužel odejdou. Pokud si najdou novou skupinu v jiném městě, je to v pořádku. Ale pokud ne – ano, to je opravdu škoda.
… změnili jste za posledních 50 let techniky?
Ano, to je těžké, nikdo nedokáže napodobit O-senseiovy pohyby. Třetí Doshu dělá pohyby druhého Doshu, svého otce. Ale pohyby druhého Doshu – Kisshomarua – nebyly pohyby jeho otce, O-senseie. Jak jsem řekl, je téměř nemožné to napodobit. Já sám bych rád změnil některé pohyby, pokud se nějak objeví jiný nápad, pak změním svou techniku. Ale to se nestane tak rychle a tak snadno …
… ve Francii jsem teď několikrát viděl Senseie Kono, Kurodu a Hina – nejsou to aikidokové. Hino například vede Budo institut. Hledají způsoby, jak se z útoků dostat téměř bezsilově, bez boje. Nebo Sensei Kono, který učí zdravotní sestry, jak s malou silou přemisťovat těžké pacienty, kteří jsou kvůli nemoci upoutáni na lůžko. Vím, že Tamura Sensei sledoval Kurodu Senseie a také začlenil některé pohyby do svých cvičení.
Je mi líto, ale tyhle tři vůbec neznám. Ani jsem nikdy neměl příležitost je vidět.
Hledáte takové “bezsilové” způsoby?
Když se hýbu, používám svou sílu – bezsilový pohyb neexistuje.
Svalový pohyb samozřejmě vždy vyžaduje sílu – tím bezsilový myslím, že se silou nepostavím proti síle, nebojuji – nechávám sevřenou ruku tam, kde je sevřená, a otáčím tělem, případně se snažím ze sevření vyprostit minimálními pohyby…
… Vždycky hledám v mozku pohyby O-senseie – často si nechávám tyto “filmy přehrávat”, abych rozpoznal přístupy a okamžiky vstupu. Musíte si je nechat v mysli přehrávat stále dokola. Znovu a znovu. Ale není to bezsilové. Pohybuje se a partner se kolem něj uzavírá, vtahuje partnera do svého pohybu. To je něco úplně jiného. Moje pohyby jsou asi úplně jiné, takže takové myšlenky nemám.
Existují v budo další pohyby, které by nám mohly pomoci pohybovat se jinak, abychom lépe “využívali” své tělo?
Zda je možné se pohybovat efektivněji – střední způsob pohybu lze partnerovi poskytnout, ale způsobuje větší bolest, a proto je pro aikido zcela nevhodný. To však nedává smysl.
… Noro juniora (Takeharu Noro; pozn. Aiki-wiki) jsem na vašich kurzech viděl už dvakrát.
Ano, chodí téměř každý týden a vrátí se i příští týden.
Chce se nyní učit aikido intenzivněji?
Ano, učím ho, protože chce pochopit, jak jeho otec vyvinul tyto pohyby – jak vznikly pohyby a odkud se vzaly. Chce pořádně cvičit původní pohyby, které pocházejí z aikido, aby jim porozuměl. Za tímto účelem ho učím.
Dokonce i velké pohyby?
A malé pohyby také, ano.
Když jsem v roce 82 odjel do Francie, bylo pro mě velmi obtížné pochopit a použít Tamurovy malé pohyby.
Ano, sám se pohyboval jen velmi málo. Prostě si myslel, že mu ty drobné pohyby vyhovují. Měl jsem velké štěstí, že mistr Noro prováděl tak velké pohyby. Malé pohyby je těžké provádět velké, aniž by se uvolnil tok síly, to vyžaduje mnohem větší soustředění. Doufám, že když umíte velké pohyby, budou ty malé snazší. Ale pokud cvičíte jen malé pohyby a pak přijde velký pohyb, jste téměř bezmocní.
V souvislosti s pohyby Hina a Kurody se mi vybavuje Arikawa Sensei – máte dojem, že se pohybuje jako opilec.
Především byl naprosto brutální – léta jsem se učil jeho ukemi, znám jeho pohyby téměř nazpaměť. Byl velmi, velmi efektivní, na povrchu možná jako opilý, ale naprosto, naprosto brutální. To mohu jen zdůraznit.
Waka-sensei je nyní Dojo-cho, má to význam nebo důsledek, iemoto?
Je to typický japonský systém, co si o něm myslíte, je podle mě váš osobní postoj. Nemůžu o tom moc říct, je to zvláštní japonština, je to těžké, protože je to velmi japonské. Je to věc rodiny Ueshiba, jak to vidí a čeho tím chtějí dosáhnout.
Pane Asai, chtěl bych říci: “do dalších 50 let, ale…
(hlasitý smích) Ne, i deset let je nebezpečná prognóza.
… ale děkuji vám za trpělivost během tohoto rozhovoru.
Horst Schwickerath
Původní rozhovor na aikidojournal.eu číslo AJ 4/2015– N° 84DE od Horst Schwickerath Senseie, s jehož laskavým svolením zde rozhovor publikuji.
