Pane Asai, myslím, že jsem první, kdo vám může popřát k sňatku.
Ano, děkuji mnohokrát.
S aikidem jste začal v Tokiu, když vám bylo 14 let.
Ne, 13.
V Hombu Dojo?
Ano
Vedl trénink Kisshomaru Ueshiba?
Ano, ale O-sensei tam byl také často, protože tam žila jeho rodina.
Kolik kurzů jste každý den absolvovali?
V té době probíhaly pouze ranní a večerní lekce, které vedl Kisshomaru Ueshiba, nebo při přítomnosti O-senseie on.
Jak často byl O-sensei v Hombu Dojo? Žil v Iwamě, ale je známo, že hodně cestoval.
Nikdy jste nevěděli, kdy O-sensei přijde, ale když tam byl, učil.
Kolik tam bylo učitelů? Vyučoval například Koichi Tohei?
Ne, to bylo později. Tehdy, jak už bylo řečeno, O-sensei učil jen tehdy, když tam byl. Jinak vedl ranní a večerní trénink druhý Doshu.
Takže to nebylo jako dnes, kdy různí učitelé vyučují podle hodin?
Ne, ne, to přišlo mnohem později, na konci padesátých let. Budete se muset zeptat mistra Tamury, kdy kdo učil které hodiny, on vám bude schopen dát lepší odpověď. Já jsem začal, když mi bylo třináct. V tom věku jste rádi, když rozumíte technikám… Ve třinácti, čtrnácti nebo patnácti si takové věci nepamatujete. Ale mistr Tamura, ten už byl Uchi-deshi a bylo mu přes dvacet let. Určitě si pamatuje věci jasněji.
Pak jste dokončil školu a vystudoval obchodní administrativu? V kolika letech jste ukončil střední školu?
V Japonsku se maturita nekoná. Udělal jsem přijímací zkoušku na univerzitu, složil ji a tak jsem studoval.
Byla pro přijetí na univerzitu stanovena věková hranice?
Ne, ale na univerzitě nebyl nikdo mladší 18 let.
Do Německa jste přišel 21. října 1965 ve věku 24 let a se 4. danem.
Ano, ve 23 letech.
Proč zrovna Německo?
Nebylo to mé vlastní rozhodnutí. Druhý Doshu Kisshomaru Ueshiba se mě zeptal, jestli chci, jestli můžu, chci nebo bych chtěl…
Takže jste “přistál” v Münsteru? Byla to náhoda, nebo to bylo zorganizováno už předem?
Ne, to nebyla náhoda, sportovní klub münsterské policie se postaral o důležité věci, jako je povolení k pobytu, pracovní povolení a víza. V té době nebylo možné přijet do Německa bez těchto dokumentů. Tedy jako turista by to možné bylo. Ale to by bylo příliš drahé.
Po Münsteru jste se přestěhoval do svého vlastního dojo v Helmholzstraße v Düsseldorfu?
Ne, do Münsteru ne, všechno se to stalo “tak trochu” najednou. Vyučoval jsem v Münsteru a v Düsseldorfu. V lednu 1972 jsem si v Düsseldorfu otevřel vlastní dojo a pokračoval ve výuce v Münsteru. V té době běželo mnoho věcí souběžně, byla to doba, kdy jsem hodně cestoval a hodně se toho událo.
Jak došlo k rozvoji německé Aikikai a k vašemu uznání a vazbám na různé univerzity a dojo v Německu?
To s těmi univerzitami není tak docela pravda. Byly to pouze univerzity v Mohuchi a Münsteru. A Aikikai Německo bylo založeno v roce 1967. Plán byl strávit v Německu tři roky, ale v roce 1968 jsem ještě “nevyrobil” držitele danu. Proto jsem koncem roku 1968 odcestoval do Japonska, ale asi po šesti týdnech jsem se “natrvalo” vrátil do Německa. V té době jsem však již téměř každý víkend vedl kurzy v jiném německém městě. Dalo by se již hovořit o určitém rozšíření aikido. (vstane a vytáhne z tašky starý “cvičební sešit”) Listuje v něm, čte a pak říká: “Svého prvního držitele danu jsem měl až v roce 1969.”.
Tato brožura, to jsou vaše kroniky?
Ne, zaznamenal jsem všechny tituly, které jsem udělil od roku 1969.
Neměla o vás a vaše aikido velký zájem federace judo?
Asociace judo chtěla mít více členů a chtěla “nabídnout” aikido pod svým vedením. Ano, měli zájem.
Byly u nás podobné problémy s federací juda jako ve Francii?
(smích) Ano, je to všude stejné. Judo bylo zavedenou asociací s kluby, zatímco aikido bylo mladé a neznámé. Líbilo by se jim, kdybych prostě řekl “ano”. Ale já jsem sem přišel jako učitel aikido, takže nemůžu pracovat pod vedením judistů, to je nepřijatelné.
Takže to byl pravděpodobně důvod, proč bylo v roce 1967 založeno Aikikai Německo?
Ano, samozřejmě jste si museli vybrat formu organizace.
Jak byste popsal vývoj svého aikido?
Ve svém časopise Aikido jste publikoval některé z mých bývalých studentů…
… samozřejmě, jste prostě “otec nebo dědeček” německých cvičenců…
… ale nemluvíte o mně, moje jméno je zřejmě tabu?!?? Základ dostali ode mě, jistě stále vykonávají “základní rámec” mých hnutí, ale já pro ně neexistuji.
No, lidský vývoj to umožňuje, možná je to dokonce nutnost vývoje, že si často stojíme v cestě…
Ano, možná, ale kde je tolik opěvované, vznešené “Aiki”? Cvičení “Aiki” není jen o technikách, foto: osobnost je mnohem důležitější. K osobnosti patří učitelé, především vlastní rodiče, pak učitelé ve škole a ti, kteří vás provázejí po zbytek života… Základním rámcem jsou pohyby, které vzešly ode mne. Nemůžete se otočit a nakreslit čáru tak, že se otočíte trochu doleva a pak trochu doprava, abyste představili “nové aikido”. To je jako vzdát se tím, že si uříznete vlastní kořeny. (Znovu zalistuje ve své knize záznamů danů) Zde je pan Lehnen číslo 13.
Ano, Bernd Lehnen, byl naším učitelem v Mohuchi, spolu s Volkerem Riemannem. Myslím, že už netrénuje.
Ne, dlouho ne.
Ještě si vzpomínám na jeho zkoušku ni-dan, myslím, že to byl letní kurz v Ratingenu?
Ano, byl to letní kurz, 22. července 1978.
Roky plynou…
… hlavní problém, proč se o vás již nemluví, pravděpodobně souvisí s procesem “přestřihávání pupeční šňůry” mnohých a s tím spojenou skutečností, že se to nikdy pořádně nenaučíme.
Opusťme toto téma, nepřináší uspokojivý konec.
“Aikidó není náboženství,” říkali nám.
Ano, to jsem řekl!
Proč aikido mění lidi? Co je aikido?
První věc, na kterou bych odpověděl, je budo. Pak odpovíte, co je budo. Po mé odpovědi budou následovat další otázky a odpovědi. Ale to nikomu neprospěje. Musíme ho praktikovat, jedině praktikování nás může rozvíjet.
O-sensei byl silně ovlivněn Deguchim a jeho sektou Omoto-kyo. Dalo by se snad mluvit o náboženském vlivu, který ho přivedl na duchovní cestu?
Ano, Deguchi ho velmi ovlivnil. O-sensei byl navíc praktikující shintoista, což nikdo z nás nechápal. Nikdo ho nemohl následovat. Tento náboženský …
Horst Schwickerath
Celý článek můžete nají v časopise Aikido Journal čísle N°42D – 2/2005
Původní rozhovor na aikidojournal.eu číslo N°42D – 2/2005 od Horst Schwickerath Senseie, s jehož laskavým svolením zde rozhovor publikuji.
