Mário Černý (21. prosince 1977) je 6. dan Aikikai ze Slovenska. Je členem Slovenské asociace aikido, kde působí v technické komisi. Je též person in charge pro světovou centrálu aikido – Aikikai Hombu Dojo Tokio/World Aikido Headquarter a International Aikido Federation. Pravidelně vede semináře na Slovensku, v Čechách, Srbsku, Rakousku a Švýcarsku.
Životopis
Narodil se 21.12.1977 a jako mladý byl velmi energické dítě.
V letech 1989 – 1992 karate Goju-ryu. To bylo na doporučení matky, že by se měl věnovat nějakému bojovému umění nebo sportu.
Aikido se věnuje od roku 1993.
“Jak jsi se dostal k aikido?”
“Když jsem byl malý, tak jsem byl takové velmi energické dítě a máma mi doporučila, že bych se měl věnovat nějakému bojovému sportu nebo bojovému umění, abych měl tu energii více pod kontrolou. To bylo těsně po pádu komunismu. Dostal jsem se tak ke karate. A cvičil jsem ho od září roku 1990 do roku 1992. Tenkrát neexistovaly v rámci Československa jiná bojová umění. Bylo tu historické karate od šedesátých let. Od sedmdesátých let tu bylo judo. A postupně po pádu komunismu sem začaly pronikat i další bojová umění. Tehdy za komunismu bylo to judo a karate jen taková sportovní záležitost. Velmi šlo o soutěže, vyhrávání a body a mně tam chybělo jakési hluboké poznání. Nějaká filozofická stránka, ale i hluboké poznání toho karate v tom smyslu, jako nějaké mistrovství, mistrovská technika. Tehdy jsem se o to začal zajímat. V té době vycházel v rámci Československa, tehdy jsme byli ještě jedna země, časopis, který se jmenoval Budo. V tom časopise vycházely takové historické příběhy o jednotlivých bojových uměních. Jak japonských, tak čínských a korejských. V rámci těchto článku zde vycházela série aikido, kde byly prezentované techniky ve formě fotek a také zde bylo psáno o historii aikida a O-senseiovi. Takové ty příběhy co znají všichni, že se vyhnul kulce, že kdokoliv a kdykoliv na něj mohl zaútočit a vždy to věděl dopředu. Většinou takové až mysteriózní. A ta filozofie i ty ostatní věci, které se tam psaly mne oslovily a začal jsem se zajímat jestli v mém městě, Trnavě, nenachází aikido dojo. Tenkrát nebyl internet, google, youtube a další takové, takže se tyto informace velmi těžko zjišťovaly. Já byl v takové partě kamarádů, kde jsem se o tyto věci zajímaly. Oni sice tehdy nic necvičili, ale věděli, že dělám karate. Jeden z této party zjistil nějakým způsobem, že v Trnavě se přibližně před půl rokem otevřelo aikido dojo a v září roku 1993 jsme objevili nějaký plakátek, že je nábor a tak jsme se tam čtyři přihlásili. Můj učitel měl tehdy šesté kyu a první rok, nebo byl to spíše půl rok, jsme neměli tatami. Veškeré cvičení i pády probíhali na parketách. Druhý rok jsme měli takové školní žíněnky. Takové kožené a velmi měkké do kterých se zabořovaly nohy. Také tam byly gymnastické pásy, na kterých se lépe dělalo tai sabaki, ale byly pořád tvrdé na padání. Tak toto byly moje začátky.”
Rozhovor – Mário Černý – 1.8.2024 – Aiki-wiki
Od roku 1995 se věnuje cvičení hojo ze staré školy Kashima Shinden Jikishinkage-ryu založené šermířem Matsumoto Bizen no Kami.
V roku 1996 se stává hlavním učitelem v Aikido dojo Trnava.
Vedoucím Aikido dojo Trnava je od roku 2000. Spolu s Romanom Ilavským stál při formovaní Aikido dojo Trnava v podobě, v jaké ho poznáme dnes.
Od roku 2002 je sekretářem technické komise SAA a v letech 2002 – 2022 byl asistentem technického ředitele SAA.
Je též person in charge pro světovou centrálu aikido – Aikikai Hombu Dojo Tokyo/ World Aikido Headquarter a International Aikido Federation.
V letech 1998 a 1999 stál při zrodu a dlouhé roky aktivně podporoval Aikido dojo Pezinok a Aikido dojo Piešťany. Jeho učiteli jsou Masatomi Ikeda Sensei 7. dan Aikikai, Shihan a Sensei Michele Quaranta 7. dan Aikikai, Shihan.
1. dan Aikikai získal v roce 1998, 2. dan Aikikai v roce 2001, 3. dan Aikikai v roku 2004, 4. dan Aikikai v roce 2008, 5. dan Aikikai v roce 2014 a 6. dan Aikikai v roce 2020. Pravidelně vede semináře na Slovensku, v Čechách, Srbsku, Rakousku a Švýcarsku.