Henry Kono (24. srpna 1927 – 13. února 2016) byl přímý student Moriheie Ueshiby O-senseie.
Životopis
Henry Kono byl jediným Kanaďanem, který trénoval se zakladatelem aikido Moriheiem Ueshibou.
Je druhou generací Kanaďanů japonského původu a během druhé světové války byl se svou rodinou poslán do internačního tábora.
Po válce se Henry usadil v Torontu. V roce 1964 našetřil dostatek peněz, aby mohl navštívit rodiny svých rodičů v Japonsku. Po návštěvách mu ještě zbýval čas na návštěvnické vízum, a tak se rozhodl podívat se do Hombu Dojo v Tokiu, kde vyučoval O-sensei. Na Henryho to udělalo takový dojem, že zůstal. Ve svých 34 letech, bez předchozího sportovního tréninku, strávil následující čtyři roky studiem aikido v Aikikai Hombu Dojo.
Když vás házeli, věděli jste, že vás hází, ale když vás házel O-sensei, měli jste pocit, že házíte sami sebe”.
Henry popsal, že se cítil jako “idiot”, protože “jak se můžeš házet?”.
Ke konci čtyř let v Hombu uspořádala skupina zahraničních studentů v dojo narozeninovou oslavu pro O-senseie. Zatímco O-sensei jedl kousek dortu, Henry se ho zeptal: “Proč se nemůžeme hýbat tak, jako se hýbete vy?”. O-sensei se na něj nejprve zadíval, ale pak odpověděl:
Já znám jin a jang a vy ne.
Henry mu poděkoval a vzal si tuto odpověď k srdci.
Cestou zpět do Toronta strávil Henry nějaký čas na Havaji, kde hlídal dům svému příteli. K jeho štěstí měl tento přítel sbírku knih o Jinu a Jangu a Henry začal na toto téma číst a meditovat. Každé ráno a večer Henry kreslil jin a jang do písku a kladl si o tom otázky. Nakonec mu otázky došly a řekl si, že má jen poslouchat.
Nakonec Henry pochopil, že aikido je rovnováha. Bílá neruší černou a černá neruší bílou. V symbolu jin a jang Henry viděl třetí část… střed, který se nepohybuje. Po aplikaci tohoto prozření na aikido Henry zjistil, že lze udržet útočníka v takové rovnováze, že nemůže pokračovat v útoku, když je v rovnováze.
Vrátil se do Toronta, kde až do odchodu do důchodu pracoval jako reklamní umělec v reklamě.
Když byl Henry v Japonsku, ptali se ho, jak dlouho tam zůstane. Když odpověděl, že “čtyři roky”, bylo mu řečeno, “pak tři roky cvičte uke, nage je ta lehčí část”. Protože uke je role útočníka, Henry si myslel, že je to ztráta času, protože na hodiny přišel proto, aby se naučil někoho házet pomocí aikido, ne proto, aby byl sám házen. To, co objevil po třech letech cvičení uke, byly znalosti, které z tohoto studia vyplývají a které by předtím nikdy nepochopil.
