Aikikai d’Italia – Associazione di Cultura Tradizionale Giapponese (web: ZDE!) je organizace aikido založena díky práci Hiroshi Tada Senseie roku 1970. Je uznaná celosvětovou organizací Aikikai.
Oficiální informace
převzato z webu Italské Aikikai a upraveno
Aikikai d’Italia byla založena v roce 1970 zásluhou mistra Hiroshi Tada Senseie s institucionálním cílem šířit aikido a tradiční japonskou kulturu v Itálii. V roce 1978 získala na návrh ministerstva kultury, které uznalo její vysoké vzdělávací a morální hodnoty, status morálního orgánu.
Uznání vykonávané činnosti ve veřejném zájmu ze strany státu a její povýšení na morální subjekt s následnými právními povinnostmi podnítilo asociaci k překonání její průkopnické fáze.
Dnes (2025) má Aikikai d’Italia téměř 6 000 členů, z nichž mnozí získali stupně yudansha uznávané a registrované Aikikai (světové centrum šíření aikido). Nemálo členů pokračuje a prohlubuje cestu nastoupenou ve sdružení a stává se vášnivými znalci japonského jazyka a kultury.
Organizace sdružení Aikikai d’Italia je rozšířena po celé zemi: v každém regionu je ve skutečnosti několik dojo (nebo tělocvičen, ale japonský termín má širší význam), ve kterých se aikido vyučuje.
V rámci své akademické činnosti asociace každoročně pořádá četná setkání, z nichž některá mají mezinárodní význam a která kromě cvičení aikido poskytují zajímavé lekce o kultuře a historii Japonska a Východu. Taková setkání jsou příležitostí k obohacení nejen kulturnímu, ale i lidskému, neboť dávají účastníkům možnost setkat se s lidmi z celé Itálie i ze světa.
Historie
převzato z webu Italské Aikikai a upraveno
První pokus o stabilní kurz aikido v Itálii se datuje do konce 50. let 20. století, kdy jej v Římě pořádala slečna Haru Onoda, která cvičila aikido v Hombu Dojo a zároveň pracovala jako sekretářka O-sensei Moriheie Ueshiby, která se do Itálie přestěhoval ze studijních důvodů. Po přerušení z důvodu jejích zahraničních závazků byl kurz obnoven v tělocvičně judo státních monopolů v Římě pod vedením Danila Chierchiniho a za spolupráce Motokage Kawamukaie, tehdy velmi mladého shodana, který se do Itálie dostal téměř náhodou.
Právě Kawamukaiovi se připisuje, že upozornil Hombu a mistra Tadu na italskou situaci. Na žádost, kterou obdržel od Chierchiniho, reagoval kladně a v říjnu 1964 se mistr Hiroshi Tada, tehdy 7. dan Aikikai, přestěhoval do Itálie, aby zde vyučoval a šířil aikido.
S příchodem mistra Tady se klima italského aikido, které do té doby záviselo na víceméně sporadických návštěvách mistrů jako Tadashi Abe nebo Minoru Mochizuki (žijících ve Francii) a Hirokazu Kobayashiho, radikálně změnilo. Mistr Tada navázal kontakt s hlavními italskými tělocvičnami judo (v té době nebyla v Itálii rozšířena žádná jiná bojová umění), začal předvádět, otevírat kurzy a učit všude ve víru horečné aktivity a položil základy toho, co se později stalo italským aikido.
Charisma mistra Tady bylo ve skutečnosti takové, že k němu přitahovalo spoustu lidí, z nichž mnozí si vzali za úkol alespoň co nejvíce ulehčit jeho úsilí a často se samostatně a skrytě ujímali úkolů všeho druhu. Tak v prvních měsících roku 1969 začal zesnulý Giacomo Paudice pod Mistrovým vedením pracovat na návrhu stanov, z nichž se pak zrodila Aikikai d’Italia. Dalším krokem bylo získat od italského státu uznání právní subjektivity, tj. morálního orgánu, jako Asociace tradiční japonské kultury. Toto uznání bylo zveřejněno v Gazzetta Ufficiale 253 dne 9. 9. 1978.
Mezitím mistr Tada i z hlediska výuky zavedl řadu velmi atraktivních každoročních etap, jednu, hlavní, v létě, jednu o Velikonocích a jednu v listopadu u příležitosti svátku Všech svatých. První letní etapa se konala v srpnu 1968 v Benátkách a měla značný úspěch (na tehdejší průkopnickou dobu), na tatami se sešlo něco přes osmdesát studentů. Následující rok se konala v Římě v dojo na Via Eleniana, poté byla několik let organizována v Desenzano del Garda. Všichni, kdo ty dny zažili, na ně mají nesmazatelnou vzpomínku. Legendární etapy v Desenzanu probíhaly tři týdny, sedm až osm hodin tréninku denně! Později, když se hostitelská struktura v Desenzanu stala nedostupnou, se stáže konaly pouze jeden rok v Padenghe, rovněž u jezera Garda, a nakonec se konala dlouhá serie v Covercianu, v Centro Federale del Calcio. V současné době je to Palazzetto dello Sport v La Spezii, kde se koná letní stáž mistra Tady.
Během tohoto dlouhého období prošlo Itálií několik japonských cvičitelů aikido, kteří přispívali a spolupracovali s mistrem Tadou; prvními byli mistři Masatomi Ikeda, pozdější ředitel vzdělávání švýcarské Aikikai, který dlouhou dobu vyučoval v Neapoli, a Toshio Nemoto, který působil v Turíně. Později několik let vyučovali ve Florencii Kano Yamanaka a Jun Nomoto. Ostatní byli úlomky, ale dva z japonských učitelů se stali nedílnou součástí Aikikai d’Italia, oficiálními členy učitelského ředitelství, mistři Yoji Fujimoto a Hideki Hosokawa.
Aikikai d’Italia, respektive Asociace tradiční japonské kultury (to je její oficiální název), která byla vždy konfigurována jako nezisková asociace, 20 let po uznání své právní subjektivity získané prezidentským dekretem č. 526 ze dne 8. července 1978, provedla v roce 1998 statutární a řídící úpravy nutné pro uznání jako neziskové organizace, jak stanoví zákon 460/97. V roce 1998 byla Aikikai d’Italia založena jako nezisková organizace. Shodou okolností nese výnos ministerstva kultury, kterým byly schváleny nové stanovy, datum 8. července 1999. Od prezidentského dekretu č. 526 jej dělí přesně 21 let.