„Pohled do Tenshin-ryu Aiki-budo“ - časopis Shin Budo březen 1942

Tento článek je překladem rekonstrukce a překladu do angličtiny Guillaume Erarda. Článek v angličtině i s mnoha hodnotnými poznámky naleznete zde: “A Look Into Tenshin-ryu Aiki-budo” – O Sensei demonstrating battlefield techniques

Ueshiba Moritaka tvrdí, že bojová umění se musí neustále vyvíjet.

Budo se vyvíjelo stejně jako vesmír a jeho nebeská tělesa, a proto by nemělo zůstat na místě. Budo Ueshibů udělala první generace Ueshibů a druhá generace Ueshibů by na něj měla navázat a znovu ho vymyslet, jako by bylo nové.

Řekl Sensei, hrdina, který přežil rusko-japonskou válku a kterému bude letos 61 let.

Sensei si přeje využít bojová umění, která po mnoho let trénoval ve skutečném boji, když sloužil v ozbrojených silách. Nasadí si několikanásobně vyšší zátěž, než jakou nosí vojáci, a běhá venku po dojo v Chibě, chodí po horách a piluje své techniky pomocí energických mladých deshi. V létě chodí k moři Kumano, skáče do vody a trénuje v ní. Bojová umění nakonec zušlechťují ducha a vedou k očistě, ale to, co vidíte v jednom okamžiku na bojišti, není nic jiného než výsledek tvrdé práce a každodenního tréninku.

Důvodem, proč si Ueshiba nárokuje název Tenshin-ryu, je to, že se naučil pět bujutsu, které ho tvoří, tj. Daito-ryu Ju-jutsu, Yagyu-ryu Ju-jutsu, Aioi-heiho, Shinkage-ryu heiho a Hozoin-ryu So-jutsu. Poté je zdokonalil a očistil v jedno a reorganizoval je jako nové budo, které je podle Senseie vhodné pro současnou dobu.

Aiki-budo nemá kata. Žádné dva jevy na světě nemohou být nikdy stejné, a stejné je to i v případě okamžiku a jeho podmínek. Proto říká, že je nerozumné omezovat se tréninkem takové jediné kata.

Techniky, které jsou nápadné, jsou nežádoucí. S přibývajícím tréninkem se duchovní a fyzická podstata spojují v jedno a technika se stává rychlou a nelze si jí všimnout. Zastaví techniku nepřítele, aniž by mu dala šanci dotknout se těla člověka. Ueshiba Sensei pak předvedl několik technik s jedním ze svých žáků, judistou 5. danu, ale techniky byly náročné, doslova nebyla šance pochopit pohyb, a upřímně řečeno, připadalo mi nemožné pokusit se to zachytit objektivem mého fotoaparátu.

Ať už má protivník zbraň, nebo ne, neřídí se okolnostmi okamžiku, ale spíše je to on, kdo o okolnostech rozhoduje.