Ueshiba Juku v Ayabe bylo první O-senseiovo dojo. Šlo o malé dojo, připojené k rodinnému domu Ueshibových. Bylo založeno v roce 1920 na návrh Ueshibova duchovního učitele Onisaburo Deguchiho, který si všímal, že jeho žák je zkušeným praktikem budo. Onisaburo dal také O-senseiovi kaligrafii s názvem Ueshiba Juku. Takto toto období popsal Doshu Kisshomaru Ueshiba:
Morihei Ueshiba Sensei se podle našich informací přestěhoval do Ayabe dva nebo tři měsíce po smrti svého otce Yorokua a Onisaburo Deguchi Sensei ho požádal, aby založil dojo bojových umění.
Na začátku nebyl požádán, aby založil dojo. Otec se v té době zbavil většiny svého majetku v Tanabe. Během pobytu v Ayabe se jeho každodenní život musel změnit v život spotřebitele. Musel mít dostatek peněz na živobytí. Protože však můj otec prodal většinu svého majetku už v době, kdy se přestěhoval na Hokkaido, zdá se, že mu peníze poskytli příbuzní. Když jsem zdědil majetek v Tanabe, byl napsán na mou matku. A co víc, byly na její dívčí jméno “Hatsu Itogawa”, nikoliv “Hatsu Ueshiba”. Takže se do Tanabe vrátil jen několikrát.
Zdá se, že můj otec věnoval nějaké peníze náboženství Omoto, když se přestěhoval do Ayabe. Myslím, že právě proto si lidé z Omoto mysleli, že musí pro mého otce něco udělat, a dovolili mu postavit si dům na pozemku Omoto na úpatí hory Hongu. Protože můj otec v mládí studoval bojová umění pod vedením lidí jako Sokaku Takeda, Masakatsu Nakai a Tokusaburo Tozawa, měl jistou úroveň schopností. Bojová umění ho bavila od samého začátku, a tak když se rodina přestěhovala do Ayabe, zařídili vše tak, aby mohl trénovat přímo v domě. Bylo to malé dojo, které se skládalo ze 14 nebo 16 rohoží tatami. V domě byly čtvery velké posuvné dveře a za nimi svatyně. Dostával jsem vynadáno za to, že jsem do posuvných dveří dělal díry (smích). V roce 1920 napsal Onisaburo Deguchi Sensei ceduli s nápisem “Ueshiba Juku” (škola Ueshiba) a dojo otevřel. Nápis byl vždy umístěny v čelní části dojo. V roce 1921, kdy jsem se narodil, napsal Onisaburo Deguchi Sensei mé jméno “Kisshomaru”. Jméno si vybral hned po propuštění z vězení. [Deguchi byl uvězněn po prvním incidentu v Omotu].
Cvičili v Ueshiba Juku pouze věřící Omoto?
Nepřijímal širokou veřejnost ani nepropagoval své dojo. Dával jen malé instrukce blízkým spolupracovníkům pana Deguchiho a různým vyšším představitelům náboženství. Můj otec byl typ člověka, který ve věcech jednal, a tak se mohl dostat do střetu s těmi, kteří pouze mluvili. Chápu, že když se vyskytly různé problémy a můj otec se objevil, tento typ lidí se mu vyhýbal. Myslím, že pan [Noriaki] Inoue byl s mou rodinou v Ayabe od samého začátku. Přijel asi v roce 1921 nebo 22. Předtím byl na Hokkaido. Jeho matka byla nejstarší sestrou mého otce. Chápu, že rodina Inoue byla opravdu dobrá ve vydělávání peněz a v té době byla bohatá. Moji rodiče vzali Inoueho k sobě domů, když byl malý. Poslali ho zpátky k rodičům a znovu ho přijali, když mu bylo 13 let. Ačkoli můj otec odjel na Hokkaido, aniž by Inouemu cokoli řekl, přijel zřejmě asi o rok nebo dva později. Protože byl s otcem odmalička, Inoue toho o něm ví opravdu hodně. Začal cvičit s mým otcem ve třinácti letech a myslím, že Inoueho pohyby jsou podobné.
V té době přicházelo do centra Omoto poměrně hodně lidí. Zdá se, že mít mého otce mezi vyznavači Omoto bylo pro pana Deguchiho něco jako pírko v kapse. Říkával něco jako: “Máme tady skvělého mistra bojových umění. Chtěli byste ho vidět?” Pan Deguchi si mého otce opravdu oblíbil a společně odjeli do Mongolska.
Stanley Pranin, rozhovor s Kisshomaru Ueshibou
Díky Takeshitovi a Asanovi se začali do Ueshiba Juku v Ayabe často sjíždět vojáci a námořníci.