Hideo Ohba (1910-1986, cz. Hideo Óba, jap. 大庭 英雄) je jedním z mála devátých danů Shodokan (Tomiki) Aikido. Byl vůdcem Tomiki Aikido.
Živototopis:
Většina textu je převzata z článku Hideo Ohba Biography, části 1 a 2 z Aikido Journalu
Hideo Ohba se narodil 27. dubna roku 1911 v 55 Kawahaře Azawakamiko Nakakawamura, Senhoku-gun, v prefektuře Akita. Jeho rodné jméno bylo Hideo Tozawa.
Byl druhým synem a pátým z jedenácti dětí narozených Teichi a Taka Tozawovi.
Když byl Teichi v osmé třídě, jeho otec Tsunekichi zemřel a on opustil střední školu a začal pracovat v dole Arakawa. Nejprve analyzoval rudy v dole a poté, bez
formálního vzdělání, studoval rafinační techniky a stal se rafinérským inženýrem. Později se přestěhoval a pracoval pro měděný důl v Okayamě a pro důl Omotani ve Fukui. V době, kdy se přestěhovali do Okayamy, bylo Hideo v první třídě základní školy. Hideo byl jako malý velmi poslušný a spolužáci si ho často dobírali, jelikož mluvil silným kakunodateským dialektem. Za mlada byl vždy milí a ohleduplný ke všem okolo.
Hideův otec s ním nebyl nikdy spokojen, protože byl tichý a skromný. Noriovi, Hideovu staršímu bratrovi, nařídil, aby se pomstil za Hidea, když si ho spolužáci dobírali a Norio vlastně nevěděl co přesně má dělat. Teichiho se jeho děti bály, protože je neustále káral, když před večeří pil. Proto z něj měla celá jeho rodina strach. Hideo nejvíce důvěřoval svému staršímu bratrovi Noriovi a vždy se mu se vším oddaně svěřil. Norio byl v rozpacích, že ho Hideo měl tak rád a vždy ho sledoval. Norio měl jemnou a demokratickou mysl (stejně jako Hideo), což bylo u nejstaršího syna vychovaného v mužské nadřazenosti výjimečné. (Po smrti otce reorganizoval celou rodinu.)
Teichi přestěhoval svou rodinu z Fukui do Zarumachi Taruyamy v Akita City a nechal je tam, zatímco šel pracovat do dolu v Koreji. Jejich život v Zarumači nebyl s Teichiho důchodem, který je měl podporovat, prozatím špatný. V době, kdy Norio dokončil střední školu (devátá třída), jejich otec se vrátil z Koreje a rodina se přestěhovala do Okazaki v Kamishiro. Kvůli silnému poklesu trhu s mědí se po pobytu vrátil z Koreje a začal pracovat pro pojišťovnu. Postupně však rodina chudla a jejich matka musela tvrdě pracovat s prodejem zboží nebo podáváním nápojů v domě. V této době navštěvoval Hideo střední školu Kakunodate (první ročník začal 8. dubna 1925 a v téže roce se také vrátil Morihei Ueshiba z mongolské expedice).
Hideo chodil do školy ze svého domu. v Okazaki s Yoshiem, jeho mladším bratrem. Kdysi spolu vycházeli tak dobře, že jim okolí závidělo. Na rozdíl od Yoshia měl Hideo mimořádně dokonalou postavu.” Pan Sadaaki Fujimura, který byl o tři roky mladší než Hideo na střední škole Kakunodate a který býval členem klubu Kendo, přemýšlel a řekl:
“Hideo byl zdvořilý a měl tak silnou vůli, že mohl dosáhnout, čeho chtěl. Nikdy se s ostatními nehádal. Jako učitel byl přísný, zároveň laskavý a velkorysý a jeho studenti mu důvěřovali.”
Hideo nebyl příliš pilný, ale miloval judo. Během pěti let na střední škole Kakunodate byl členem judo klubu. Kvůli své přirozeně velké postavě a síle se během posledního roku stal kapitánem klubu.
Jaké bylo Hideovo judo? Podle Noria, jeho staršího bratra, který se na něj chodil dívat ve velkých soutěžích, byli jeho soupeři také dobře trénovaní a nemohl je snadno porazit. Člověk však mění svůj názor tak, jak se mění jeho úhel pohledu, a proto mnoho lidí uznalo, že byl silný. Pan Tetsuzo Taguchi, bývalý předseda prefekturního shromáždění, který chodil do školy ve stejnou dobu jako Hideo, řekl:
“Od prvního ročníku ve škole měl Hideo mimořádně jemnou postavu a byl tak dobrý v judu, že sedmý dan judo, jeho učitel juda Tokugoro Ito si byl jistý, že se stane dobrým praktikem juda.”
V pátém a posledním ročníku školy se stal kapitánem a promoval na jaře 1930. Po promoci byly jeho dovednosti v judu uznány a dostal na částečný úvazek místo učitele umění na své škole. V té době se Hideo rozhodl odjet do Tokia trénovat na Kodokanu a dokud tam bude, zůstane u své sestry v Tokiu. Následující rok, 1931, byl pro Hidea v jeho cestě bojovníka velmi důležitý. Byl povýšen na nidan (ni = 2; 2. dan). V témže roce Kenji Tomiki přijal práci jako učitel veřejných záležitostí na střední škole Kakunodate a od té doby se Hideo od něj učil a byl jím velmi ovlivněn. Toho roku byl Hideo povolán do armády, jelikož vypukl Mandžuský incident na předměstí Hoten v Číně a v březnu 1932 byl vyhlášen základ mandžuského národa. Hideo začal službu u 17. pluku pěchoty Akita a byl poslán do předních linií v Číně. V armádě čelil Hideo na bojišti mnoha nebezpečným situacím, ve kterých mohl být zabit.
“Jednou jeho jednotka zaútočila na nepřítele uprostřed noci a došlo k prudké přestřelce. Zatímco mu u uší prosvištělo mnoho kulek, Hideo dál střílel ze svého kulometu co nejsilněji. Když přišel nadřízený důstojník, aby nahradil vyčerpaného Hidea, mohl si konečně odpočinout. Ale když se Hideo ohlédl, viděl, že důstojník leží nehybně. Právě na místě, kde sám Hideo seděl a ovládal zbraň a kde měl pocit, jako by se mu všechny kulky vyhýbaly, ležel muž mrtvý. Hluboce přemýšlel o pomíjivosti života a záhadách osudu.”
V armádě získal také Kinchi Kunsho [vojenské vyznamenání].
V roce 1933, poté, co byl Hideo demobilizován a bezpečně se vrátil domů, začal znovu učit na střední škole Kakunodate jako asistent učitele juda Tomiki Senseie. V té době Hideo zůstával ve škole až do setmění a kromě juda se učil kendo od pana Fujimury, kolegy, který byl asistentem učitele kendo. Stal se nakonec docela dobrým i v kendo. Vzhledem k tomu, že Hideo poznal složité techniky juda z Tomikiho výuky, často trávil prázdniny návštěvou Kodokanu v Tokiu, aby se dále trénoval. Téhož roku mu byl udělen 5. dan pátého od Kodokanu. Když měli týmové soutěže v Kodokanu, Hideo porazil pět nebo šest členů týmu soupeře. V té době byl ve své nejlepší judistické formě.
Roku 1940 dostal Hideo licenci na výuku juda na střední škole. Následující rok šel na National Kenkoku University v Shinkyo v Mandžusku učit judo na pozvání Kenji Tomikiho, kterého si Hideo velmi vážil. V tu dobu však učil Tomiki v Mandžusku spíše Aiki Budo než judo. Deset let Hideo navštěvoval Kodokan v Tokiu, cestoval z Akity na sobotní cvičení, a devětkrát obdržel cenu za pravidelnou účast. Získal také certifikaci v různých formách. Bylo to přesně 11 let, co začal učit na střední škole Kakunodate. Tyto ceny a certifikace byly výsledkem jeho seriózního tréninku v judu po dobu 11 let – s výjimkou let vojenské služby během války.
Roku 1941 přijel Hideo na univerzitu Kenkoku jako pomocný instruktor a začal vyučovat judo. Ve stejné době přijal další pozici instruktora juda v Shimbuden v Shinkyo Grand Martial Arts Dojo. Během svého pobytu v Mandžusku Hideo vyučoval i na dalších místech. Hideo učil judo většinu času. V roce 1942 mu byl udělen pátý dan v Tenshin-ryu Aikido (z Ueshiba dojo v Shinjuku) přímo od Moriheie Ueshiby, který ho používal jako ukeho během festivalu budo k 10. výročí založení Manchukuo. Právě během této demonstrace se proslavil tím, že skutečně na Ueshibu útočil. Za to však přímo od Ueshiby dostal po demonstraci vynadáno. Říká se, že Ueshiba byl trochu strnulý, ale věděl, že je v přítomnosti skutečného mistra. Hideo, tak začal učit také aikido. Učil aikido metropolitní policii Shinkyo. Příští rok, 1943, byl povýšen a získal černý pás šestého stupně.