Rozhovor – John Stevens – 2001

Kde jste se narodil?

V Chicagu, ale vyrostl jsem v Evanstonu, Illinois.

Kde jste všude žil?

V roce 1973 jsem se přestěhoval do Japonska do města Sendai. Nyní tam trávím vždy půl roku a

druhou polovinu v zahraničí.

Co děláte za práci?

Jsem profesorem Buddhistických studií na Univerzitě Tohoku Fukushi v Sendai.

Kde je vaše dojo?

Mé domovské dojo je na univerzitě, ale pořádám semináře po celém světě.

Kdy jste začal cvičit aikido?

Krátce po mém příchodu do Japonska v roce 1973.

Kdo byl váš první učitel?

Byl to Hanzawa Yoshimi Sensei, vedoucí učitel aikido v Sendai. Hanzawa Sensei byl též Shihanem

iaido a karate.

Kde jste prvně začal studovat?

V Sendai Budokanu. To bylo otevřeno krátce předtím, než jsem přijel, a tak jsem se tam stal prvním studentem aikido. Všichni ostatní byli třetí až čtvrtí dani a všichni cvičili s O-senseiem. Bylo to zprvu velice obtížné, ale zato jsem činil rychlé pokroky.

Jaké jsou vaše nejčastější vzpomínky na vašeho prvního učitele?

Jelikož jsem žil v Japonsku velice dlouho, měl jsem tu možnost cvičit skoro s každým významným japonským učitelem, což byla velice drahocená zkušenost. Také se po velkých ukázkách konaly tréninky, které vedl Kisshomaru Ueshiba, takže bylo možné cvičit s těmi nejvyššími stupni. Avšak mým jediným skutečným učitelem byl Rinjiro Shirata Sensei. Když jsem ho poprvé spatřil, cvičil právě všechny možné druhy shihonage, které bych nemohl ani já, ani nikdo jiný opakovat. (To se více méně opakovalo dalších dvacet let – kterýkoli Shihan, který přišel k němu do jeho dojo v Yamagatě, byl dost zmatený. Jeho technický repertoár byl neporovnatelný.) Jeho technika byla mimořádná, čistá a plná síly, avšak tou nějkrásnější věcí na něm byl jeho nádherný úsměv, stejný jako můžete často pozorovat na fotografiích O-senseie.

Co vás inspirovalo k tomu, že jste začal cvičit aikido?

Původně jsem jel do Japonska studovat budhismus, ale začal jsem cítit, že potřebuju začít cvičit nějaké bojové umění, abych vykompenzoval dlouhé hodiny meditace v sedě a studium knih. Nejprve jsem začal studovat Shorinji kempo a aikido. V kempo jsem dosáhl úrovně sandan, ale nakonec jsem si za svou jedinou cestu vybral aikido.

Jaká další bojová umění jste studoval?

Trénoval jsem klasické umění meče Muto-ryu, založené velkým mistrem Tesshu Yamaokou a

Jiki Shinkage-ryu. Ačkoli jsem si z těchto škol mnoho technik nezapamatoval, byl jsem inspirován učiteli, kteří zdůrazňovali důležitost tvrdého tréninku spolu se zasvěceným studiem. Během týdenního intenzivního tréninku Jiki Shinkage-ryu, byly dvakrát denně v dojo hodiny

studia. Výuka klasických textů byla základní součástí tréninku. Studoval jsem kyudo, japonskou lukostřelbu, sice krátce, ale to mě dalo velice poučný zážitek. V Sendai žil Awa Sensei, mistr klasického Zenu a výborný lukostřelec, ke kterému jsem šel s jedním z jeho studentů cvičit. Předtím, než se dostanete k vlastní lukostřelbě, projdete rozsáhlým přípravným tréninkem. První den jsem se vůbec nestrefil do okolí terče, to mě nepřekvapilo, ale druhý den, kdy poslední na co sem myslel bylo zasáhnout terč (pouze jsem chtěl, aby ten šíp letěl dál než několik metrů), jsem uvolnil šíp a ten šel přímo do srdce terče. Uvědomil jsem si, že by mi trvalo dvacet let znova reprodukovat tuto úžasnou zkušenost – stav bez mysli, bez myšlenek – proto jsem s hluboce uklonil terči, odložil luk a nikdy se tam už nevrátil.

Váš styl aikido se od ostatních liší – jak?

Vytvořil jsem styl, nazývám ho Klasické aikido, založené na výuce a inspiraci O-senseie a Shiraty

Senseie. Tento styl představuje aikido jako kompletní systém, aikido založený na meditaci, zpívání kototamy, výuce knih a klasických technikách, jak je učil O-sensei a Shirata Sensei.

Řekněte nám něco o vašich počátečních zkušenostech v aikido. Kdo vás ovlivnil? Na co při tréninku aikido nejvíce vzpomínáte?

Trénink s Shirata Senseiem byl vždy potěšením, ale co mě vždy nejvíce uchvátilo, bylo jeho odevzdání se studiu a neustálému pokroku. Mezi svými 75. – 80. léty vytvořil množství nádherních nových forem misogi-no-jo a misogi-no-ken, založených na jeho celoživotním tréninku. Jedno z jeho oblíbených rčení bylo: „Snažte se učinit váš trénink každý den nový.“ A já už nikdy neviděl jiného Shihana, který by měl takový požitek z aikido ještě po 60ti letech.

Kde vidíte svůj současný směr v bojových umění a zejména v aikido?

Pokud pokládáme O-senseie za otce, jeho přímé žáky za děti, pak jsme vnuky Umění, tedy třetí

generace, která vždy transformuje umění do pevně zakotvené formy, lépe nebo hůře. Podle mě je

aikidó vize a tato vize se nikdy nesmí ztratit. Proto jsem věnoval svůj život tomu, abych poskytl

přístup k výuce Moriheie Ueshiby. Je správné být průkopnický, vlastně je to nutné, ale pokud chcete vytvořit něco originálního, potřebujete nejprve pevné spojení se základy. Každý japonský kaligraf předtím, než začne vytvářet svůj vlatní styl, tráví roky tím, že kopíruje klasické texty. Totéž by mělo platit i pro aikido. Každý student aikido by se měl dobře obeznámit s životopisem Moriheie Ueshiby a jeho díly „Budo“ a „the Essence od Aikido“ (Esence aikido).

Co je současnou silou aikidó?

Věřím tomu, že aikido je bojovým uměním 21. století, zdůrazňujícím spolupráci namísto soutěže, život místo smrti, rovnost všech lidí. Musíme se pouze přidržet původní vize.

Existuje v Japonsku stále vztah mezi sempai a kohai? Je v Japonsku stále kulturní aspekt aikido? Kam směřuje? Mizí z hodin? Jak vykládáte, jako aikidoka vyššího stupně, svým studentům o správném chování?

Ano, systém sempai – kohai z Japonska mizí. Protože jsem ale Američan, nikdy jsem se nesnažil

ho příliš vyzdvihovat a není mi líto, že se vytrácí, tento systém se příliš často zneužíval.

Je aikido „tvrdé“ nebo „měkké“? Je to špatný výraz pro cvičení aikido?

Každá technika aikido má část diamantu (tvrdost), vrby (měkkost), vody (plynulost) a vzduchu (ki) a chce to velkou zásobu zkušeností na to, abyste dokázali projevit správnou inutici, který by se vztahovala na tu kterou dimenzi. Každá technika aikido má svůj výchovný, historický, praktický a filozofický aspekt. Techniky jsou studnicí lidské (a božské) moudrosti, která je obtížně rozpoznatelná, ale nepopiratelně existuje.

Nestává se aikido kultem?

Aikidó není náboženstvím, ale je víc než bojové umění. Aikido je založeno na duševní vizi, kterou Morihei vyjádřil v termínech, které jsou obvykle chápány jako „náboženské“, kvůli jeho minulosti: tantrickém buddhismu školy Shingon a ezoterickém shintoismu Omoto-kyo. Aikido je „Cesta“, prostředek proměny a v tomto smyslu je podobný tantře více, než jakýkoli oficiální náboženský systém. Ale jak jsem už dříve zmínil, jedním ze smyslů aikido je „přiměřená reakce“. Pokud se snažím vysvětlit aikido skupině katolických řeholnic, používám křesťanskou terminologii. Pokud bych vykládal aikido na konferenci vědců, mluvil bych o kvantové fyzice. Pokud bych se snažil zaujmout skupinku právníků, definoval bych aikido jako filosofii vítězství proti vítězství. Abych to zjednodušil, slovo „spirituální“ se dá definovat velice široce. Ja jsem v podstatě nábožensky založená osoba v nejširším eklektickém slova smyslu, takže se způsobem, jakým cvičím a uvádím aikido, může zdát více náboženstvím, než bojovým uměním, ale to je můj styl a když si to tak troufnu říct, tak to je i způsob O-senseie. Jsem si vědom toho, že někteří kritizovali mou knihu „Incincible warrior“ („Neporazitelný bojovník“), že je více hagiografií než objektivní biografií (pokud zde můžeme použít takovou věc, jako je objektivní hledisko), ale já se ve skutečnosti snažím prezentovat Zakladatele v tom nejlepším světle. Každý z nás si přeje, aby na něj ostatní vzpomínali v tom nejlepším.

Myslel jste při své knize na nějaké speciální publikum?

Především jsem to věnoval všem nadšeným aikidokům (a jiným opravdovým praktikům bojových umění), kteří chtějí vidět aikido představované jako kompletní systém. Příliš mnoho moderního aikido se necvičí uceleně. Proto lidé, kteří cvičí aikido, ho vždy kombinují s dalšími bojovými uměními, jako je karate, iaido, tai-qi, s jiným druhem meditace jako je zazen, nebo se zdravotním cvičením jako je shiatsu nebo jóga. Aikidóo tak jak bylo pojmuto Moriheiem Ueshibou, je zcela jednotný systém, který zahrnuje celkové využití těla (waza, fyzické techniky), mysli (chinkon-kishin, meditační techniky) a řeči (kotodama, svaté zvuky, včetně kiai). Aikido má svou vlastní bohatou kosmologii a hlubokou filozosii. Je tady nebezpečí, že bude ztracena, nebo, a to

je horší, ignorována. A protože jakákoli dobrá filosofie obsahuje univerzální pravdy doufám, že

moje kniha bude inspirovat čtenáře, kteří nemohou z nějakých důvodů cvičit aikido v dojo. V mých přednáškách často zdůrazňuji, že zatímco aikido je specifickou cestou, kterou bude cvičit pouze malý počet lidí, aiki okami, všeobsahující princip aiki, je univerzální aplikací principů aikido, které může kdokoli zkusit.

Co vás přimělo napsat tuto knihu?

Cítil jsem, že je nutno napsat knihu, která by prezentovala aikido a jeho filozofii, jako základní prvek vyvíjející se světové kultury, ne jako japonské bojové umění, které se skládá z hodů, pák a

znehybnění. Někde jsem viděl seznam nejvýznamnějších objevů 20. století a aikido bylo jedním

z prvních. Souhlasím a věřím, že aikido bude hrát v 21. století významnou roli.

Má víra Onisabura Deguchiho stále silný vliv na dnešní aikido?

Morihei Ueshiba vždy připomímnal, že Onisaburo Deguchi byl jeho základním duchovním vůdcem. Filozofie aikido není abstraktní. Tak jako u jiných asijských systémů, přichází dříve než filozofie zkušenost. Deguchi i Ueshiba byli oba vystaveni velké škále učení: shinto, taoismus, ezoterický buddhismus, křesťanství, západní věda, a zahrnuli mnoho odlišných elementů do svých vlastních vyzrálých filozofií. Oba byli mimořádně výstřední vizionáři, a proto je mnoho z toho, co řekli, velice obtížné pochopit, ale jádro jejich učení je zvuk. Věřím tomu, že každý aikidoka by měl o Deguchim něco vědět, hlavně o jeho umění (kaligrafie, kresby, keramika), které není z tohoto světa.

Co si myslíte, že budou hlavní vlivy, které proniknout v budoucnosti do filozofie aikido?

Protože tu neustále vyzdvihuji všeobecné aspekty aikido věřím, že se bude více rozvíjet zapojení teorie aikido a cvičení do místních kultur. To znamená, že teorie se bude vykládat méně v japonských termínech a pojetí a více v termínech toho kterého jazyka. Kdykoli pořádám seminář mimo Japonsko, snažím se donutit studenty, aby vyjadřovali klíčová japonská pojetí, jako je misogi nebo masakatsu agatsu katsuhayabi, ve svém vlastním úsloví. Jedním ze smyslů aikido je přiměřená reakce a není vhodné vytvořit shintoistické dojo čistého japonského stylu někde uprostřed Severní Ameriky. Místní kultura se musí respektovat a reprezentovat. A proto mám vždy velkou radost, když vidím starou budovu kostela přestavěnou na aikido dojo.

Co byste poradil, jako dobrý základ cvičení aikido, středně pokročilému studentovi?

Nic mimořádného, pouze otevřenou mysl a chuť číst co nejvíce o aikido. Mimochodem Deguchi i

Ueshiba měli základní vzdělání, ale Morihei a můj učitel Shirata Sensei, nikdy ve studiu nepřestali.

Jak vypadá vaše hodina?

Na začátku hodiny bývá krátká rozcvička založená na cvičeních, které používali O-sensei o Shirata

Sensei. Pak následuje dýchací meditace, pak je zpěv kotodamy. Před skutečným tréninkem, člověk potřebuje zklidnit a očistit své tělo, mysl a hlas. Během seminářů vždy hovořím o filozofii aikido, tak to dělali O-sensei a Shirata Sensei. Během tréninku se snažíme projít všechny technické pilíře, jako je shihonage, iriminage, kaiten, kokyu, osae-waza, ushiro-waza a tenchi. Každý den cvičíme aikiken a aikijo.

Pokud byste se chtěl O-senseie na něco zeptat, co by to bylo?

Ptal jsem se ho každý den dvacet let.